Mám rád knihy, které byly původně diplomovou prací, pak disertací a pak následovalo přepracování pro tisk. Bývají totiž velmi precizní, podložené a přinášejí nové informace. A protože jejich autor u tématu vydržel takovou dobu, jsou plné nefalšovaného zájmu. Je to pak radost číst.
O chalupách a lidech je přesně taková.
Podtitul zní „Chalupářství v českých zemích v období tzv. normalizace a transformace“, ale záběr knihy je větší. Předně nemluví jen o chalupách, ale i o chatách, a také nekončí transformací, ale pokračuje až do současnosti. Díky tomu získáte velmi dobrou představu o celé problematice.
„Jsem si plně vědoma šíře zvoleného tématu, a proto se zaměřím jen na řešení následujících otázek: jaké vnější podmínky a vnitřní příčiny stály u zrodu a rozšíření fenoménu chalupářství? A proč se zrovna Češi titulují ‚národem chatařů a chalupářů‘, když je kultura druhého bydlení rozšířena i v jiných částech světa?
Při zpracování tématu se opírám především o vlastní orálněhistorický výzkum.“ (Str. 11)
I takové omezení ovšem tématu ponechává obrovský prostor. První dvě kapitoly jsou čistě faktické – popisují, jakými formami a jak rozšířené je druhé bydlení v České republice – a jak je tomu v zahraničí (první v žebříčku nejsme, ani druzí).
Následují čtyři kapitoly o jednotlivých fázích nebo érách:
Poté se dostáváme k příčinám – kapitola „Motivace a důvody chalupaření“ je prochází jednotlivě a podrobně – Únik, Cesta z města, Seberealizace, Chalupa jako investice, Rekreace s dětmi, Nemožnost cestovat, Jiné motivace.
„Pro řadu lidí se sice jednalo o jakýsi útěk a nezbytné odreagování, ale většinou šlo o potřebu odpočinout si od městského způsobu života a touhu po přírodě. Zásadním faktorem byla také možnost seberealizace na chalupě, nárůst objemu volného času a také omezená možnost cestovat do zahraničí.“ (Str. 181)
(To mě vždy překvapí – jak se tvrdošíjně objevuje jako jeden z důvodů „že se nemohlo cestovat“. Vždyť je to k chalupaření dokonalý protipól – cestování je pohyb, chalupaření je zakořenění; cestování je poznávání nového, chalupaření návrat ke známému. Jízda na chalupu přece nemůže cestování nijak nahrazovat… Ze zmíněných důvodů bych – vedle obligátního útěku z města blíž k přírodě – dával důraz na vlastnictví a soukromí v kontrastu k všudypřítomnému kolektivismu.)
Zbylé kapitoly se už dívají na pobyt na chalupě jako takový.
„Chalupaření bývá často v období tzv. normalizace spojováno s útěkem od politického systému. Ano, lidé jezdili na chalupy, o politiku se víceméně nestarali, ale z analýzy našich rozhovorů vyplývá, že samotná politika nebyla hlavním spouštěčem popularity chalupaření.“ (str. 114)
Nechybí pochopitelně kapitoly s pomocnými informacemi – Závěr, přílohy, Obrazová příloha, Bibliografie a použité prameny, Summary, Reference. Už z toho je patrné, jak kvalitně je kniha zpracovaná. Opírá se o vlastní výzkum s řadou rozhovorů, postavená je logicky a plná zajímavých informací. Tohle určitě zkuste, ke stereotypu „národ chatařů a chalupářů“ vám posktytně spoustu podkladů i zajímavostí.
Odkazy:
nakladatelství Karolinum, Praha 2017, ISBN 978-80-246-3613-9, cena 270 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.