Aleš Palán, Jan Šibík: Raději zešílet v divočině (Wuwejův zápisník)

obálka Raději zešílet v divočině Pokud jste o téhle knize slyšeli nebo četli chválu, tak… jí můžete věřit.

Autorům se povedlo něco mimořádného – najít, nafotit a rozpovídat ty nejsvéráznější samotáře, kteří obývají zapadlé šumavské kouty a končiny. Žijí v maringotkách, domech i srubech, pečují o zvířata a do jednoho vědí, co chtějí a proč to dělají.

„Co si v životě přeješ?
Mám to, co potřebuju. Všechno se mi vyplnilo. Nepotřebuju si nic přát, jen to prostě nezkurvit.“ (Str. 191, Tony)

A ty příběhy! Co člověk, to neuvěřitelné životní peripetie. Třeba zrovna Tony. Celý život jedna nepřetržitá jízda, mejdan. Turnusová práce; sedm dní samota, čtrnáct dní pařba. Alkohol, drogy, kluby, squaty. Psychiatrie. Ubírání na rychlosti, čtení. Záblesky něčeho mezi nebem a zemí...

Nebo Jáchym Kaplan a jeho magická historie. V něčem mi připomínal Minaříka (Kečara).

Text na záložce říká, že smyslem knihy „není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky.“ A naplňuje ho dokonale. Aleš Palán se umí ptát, s respektem a bez posuzování, a k působivosti přispívají i výborné fotografie Jana Šibíka.

To si zkrátka přečíst musíte.

Odkazy:

nakladatelství PROSTOR, Praha 2018, ISBN 978-80-7260-382-4, cena 497 Kč

Aleš Palán, Jan Šibík: Raději zešílet v divočině

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv