Impozantní kniha, popisující historii vzniku více než stovky počítačových her, které byly nějakým způsobem přelomové nebo extrémně populární (proto tu najdete i kapitolu věnovanou Hledání min – tu někdy hrál snad každý uživatel Windows).

Není to ale běžný popis her jako takových, každá kapitola se soustředí na pozadí jejich vzniku. Kdo je programoval, kdo vymýšlel příběh, jak se podařilo vývoj zaplatit a kdo řešil distribuci. A je to velmi zajímavé nahlédnutí – každá hra je specifická, u každé se zápasilo s jinými hardwarovými omezeními, utkvělými myšlenkami, časo se musely nápady vyhazovat, aby neohrožovaly hratelnost.

Samozřejmě o hře jako takové se také dočtete hodně a nechybí ani obrázky, takže si můžete zavzpomínat.

Pokračování příspěvku

Prázdné oči
Mrtvě hledí nahoru
Tichá scéna
Z filmového hororu

(11. 11. 2023)

Obě čarodějky při své cestě za ztracenou kočkou Mikeš překonávají Itálii a opět v každé epizodě řeší nějakou záhadu. Hned ta první, o trojici sudiček, které nejdřív slavily a pak se jim jejich sudba trochu vymkla z rukou, je skvělá – všechny nápady, krkavec Krákal, který to smíchy málem nepřežil:

a čert jako všemi mastmi mazaný právník.

Pokračování příspěvku

Svatý Jiří je městečko, kde se čas zastavil. Zastavil v dobách, kdy přišli věrozvěstové, Bůh držel své lidi v náruči a oni konali zázraky, bezděčně a přirozeně. I dnes všichni umí běhat po hladině vody, projít polem a nic nepošlapat nebo se vyhnout kapkám deště. Marie s prsty měkkými jako mech snímá z lidí bolest a nemoci a posílá je po proudu řeky. Kameník Vincenc Lamač těží a opracovává kámen zvukem své železné píšťaly. Rybář Jonáš Ryba rybám našeptává říkanky, aby se nechaly chytit…

V okolním světě ale čas a pokrok plyne dál. Něco samozřejmě do Svatého Jiří proniklo, ostatně i místní pravidelně vyrážejí do města nebo dál do světa, a když se vracejí, přinášejí novinky. Jen ty svoje místní zvláštnosti si nechávají pro sebe.

„Já se nebojím, vše je tak, jak má být! Přesně tak jak má být!“ zopakoval dvakrát po sobě kněz možná proto, že o tom chtěl přesvědčit především sebe. „Sám nevím, jestli chráním svět, nebo je,“ vyřkl, jako by se omlouval za malý podvod, ke kterému Odyssea právě navedl, „oni jsou z jiné stránky Boží knihy. Nelze je vzít a vložit do jiné kapitoly, zničilo by to buď je, nebo svět a já chovám lásku k nim i k těm bližním za horami. Navíc, obávám se, že svět je moc veliký, širý a silný… “

„Je, to vím… “ (Str. 32)

Teď se ale děje něco víc. Venku bují a kypí pokrok, vědecké i technické objevy, společenské novinky, přichází nové století. I ve Svatém Jiřím se objevují nezvyklé události, které se příčí dosavadnímu fungování. Kněz Metoděj je sleduje a zapisuje, neví ale co s tím.

Pokračování příspěvku

Křivka obecná je sice hojný obyvatel jehličnatých lesů (Ročně v Česku hnízdí asi 30 000–100 000 párů a zimuje 30 000–120 000 jedinců – Wikipedie), já ji ale viděl a vyfotil poprvé:

Jméno má podle zobáku s překříženými špičkami:

Pokračování příspěvku

Sbírka vyšla sice ve stejném roce jako Kolumbus v Posázaví, ale verše v ní jsou trochu jiné. Obsahují méně rýmů a především mají tíživější atmosféru.

Štěstí je jen okamžik
Dnes víme
A moc ti na mně záleží
A moc mi na tobě záleží
Už se tě nebudu ptát
Už neprozradím ani očima
Budu se tiše bát
A rozvážně si počínat
(Odhodlání, str. 25)

Možná jsou z jiného období a ovlivněné životní situací autorky, kdo ví… Jsou ale pořád krásné:

Jsou krásné smutky
A jsou smutky zlé
A kdo nedosáhne ke hvězdám
v blátě uvízne
(Skácelovská, str. 42)

Zdá se, že s básněmi Věry Kopecké chybu neuděláte. Doporučuji.

Pokračování příspěvku

Komiks vzdělávající v ekologických tématech zní jako nuda, ale opak je pravdou. To, jak celou knihu Christophe Blain nakreslil a Jean-Marc Jancovici napsal, je strhující. Četl jsem a jen nevěřícně kroutil hlavou, případně v duchu říkal „aha“ nebo „to snad není možné“.

První část je věnovaná energii; vysvětlí jak obrovské možnosti nám čerpání energie dává a proč jsme na ní tak závislí. Ukáže, jak jsme ji získávali v minulosti a jak neskutečně koncentrovaná je ve fosilních zdrojích.

Pokračuje vývojem, technickým pokrokem, kdy mezi lety 1930-2020 začaly být stroje 5-10 krát výkonnější při stejném množství spotřebované energie (a co nám to zase umožnilo). Města, čas, doprava, zboží…

Jenže nic není bez následků. Následuje pochopitelně část věnovaná klimatu. Skleníkové plyny, oteplování a jeho dopady. Bezuhlíkové zdroje energie a jejich omezenost:

Pokračování příspěvku

(29.7.2011, A4, pastelka)

Satanské verše jsou natolik výživná kniha, že jsem ke svému googlení chtěl přidat ještě nějakou studii, která mi doplní obrázek a upozorní na to, co jsem přehlédl. Na Theses byly zmíněné dvě diplomové práce, z toho jedna pod neplatným odkazem, takže volba byla určená předem. Cíl práce definuje autorka v úvodu:

Ve své práci chci projít děj knihy. Při studiu pramenů jsem zjistila, že popisem děje se nikdo příliš nezabýval a čtenář je často obeznámen pouze s pasážemi, které jsou notoricky známé, díky náboženské kritice. Pro své studium jsem použila převážně český překlad Satanských veršů a anglický originál jsem používala pouze k porovnávání. Budu psát o Salmanu Rushdiem, o jeho původu a jeho vztahu k náboženství, historii a literatuře. Budu se věnovat kapitolám knihy, které vzbudily největší rozruch a popíšu snahy muslimů o zadostiučinění a potrestání rouhačského autora. Chci zjistit spisovatelovy záměry, zda si již při tvorbě Satanských veršů uvědomoval, že tvoří knihu tolik kontroverzní, byl-li to jeho záměr, pokus jak se více proslavit, pomocí jisté reklamy, která z ohlasu po knize vzejde, či se pokoušel nastolit debatu na téma vzniku islámu, života muslimů mimo svou původní společnost, debatu o nejistých historických důkazech o tvorbě náboženského zákona. Nebo se jen nechal unést svou fantazií, historkami svých rodičů, pohádkami, které mu byly v dětství vyprávěny a indickým folklorem. Ve své práci se budu snažit odpovědět na tyto a ještě další otázky. (Str. 8)

A myslím, že ho naplňuje. V části o Salmanu Rushdiem se dozvíme hodně o jeho rodině, vzdělání, inspiračních zdrojích. Kdo byl onen imám je celkem jasné, ale i fanatická pouť vesničanů měla svou předlohu, stejně jako úvodní letecká katastrofa.

Pokračování příspěvku

Satanské verše byly původně v Koránu a uznávaly pohanské bohyně Al-Lát, Al-Uzzá a Manát.

„Přemýšleli jste o Al-Lát, Al-Uzzá a Manát, té třetí – jiné?

Věru, to jsou labutě (bohyně) vznešené

a můžete vskutku doufat v jejich přímluvu!“

(zdroj Wikipedia)

Mohl to být politický ústupek, později je však Mohamed odvolal, prohlásil za našeptané Satanem – odtud jejich jméno. Alespoň tedy mezi západními učenci; muslimové je nazývali „gharaniq“, což je množné číslo od gharnuq nebo gharniq, mimo jiné vodní pták – v překladu labuť. (zdroj)

A je to také jméno celé knihy; v jedné z významných dějových linií totiž rozpracovává příchod proroka, jeho soků i situaci s odvolanými verši. Nazývá ho hanlivě Muhamák, v angličtině Mahound. Ale to není ani zdaleka jediná věc, která muslimy urážela. Mezi další nepochybně patří reptání prorokových současníků o tom, jak mu anděl diktuje přesně to, co se mu hodí:

Pokračování příspěvku

Před rokem jsem se zamýšlel nad profesní nadutostí a ztrátou pokory, která často postihuje odborníky, takže se pak pouštějí do oblastí, kam nemají. Z článků o přírodě jsem psal o užovce podplamaté. A archivoval jsem si čtvrtou část tweetů z roku 2022.

Celý příspěvek

Komiksové příběhy z Orlických hor mají stejnou koncepci jako Krkonoše, tedy vyprávějí zajímavosti od nejstarších dob až po současnost:

• Příběh pravěký – bronzová sekyra s roztlučeným ostřím
• Příběh dřevařský – Kryštof Wenzell, potomek alpského dřevaře
• Příběh sklářský – rodina Fridrichů
• Příběh rekatolizační – Antonín Ignác Nepomuk Koniáš, zkráceně páter Koniáš
• Příběh podloudnický – Frantík Dvořák a Jan Štěpánek
• Příběh betlémářský – tragédie Josefa Utze
• Příběh tkalcovský – tkadlec Josef Verner
• Příběh turistický – politik Jindřich Štemberka (tady mě bavilo připomínat si Poláčkovo Okresní město, kde tohoto právníka rozhodně nešetří, viz poslance Fáberu)
• Příběh průmyslový – orlickohorský průmyslník František Karel Janeček
• Příběh předválečný – ženich Josef Navrátil
• Příběh poválečný – vysídlení původního německého obyvatelstva, Franz Kóhler z Deštného
• Příběh sportovní – počátky lyžování.

Rukopis Tomáše Chluda je pořád stejně poutavý:

Celý příspěvek

Jednoznačně nejlepší kniha o knihách, jakou jsem dosud četl. Ve více než dvaceti kapitolách autor prochází všechny složky příběhu, zejména románu, samozřejmě, a vysvětluje jejich smysl a fungování. Nedělá to ovšem nijak suchopárně, jak by možná název naznačoval, naopak – text přímo srší radostí z čtení a porozumění a je mimořádně svižný. Vlastně ani nečtete, spíše nasloucháte zapálenému vypravěči, promluva je protkána řečnickými otázkami, zvoláními a tak dále. Dokonale vás vtáhne a už nepustí.

Páni! Měli bychom zmínit, že ne všechny tyto informace zjistíme na první stránce každé knihy, ale většina z nich se na ní objeví a pár dalších se dá z těchto střípků celkem slušně poskládat. První strana tedy musí odvést fůru práce. Je to celý román? Samozřejmě že ne! Jinak bychom nepotřebovali těch dalších sto tisíc slov. A navíc jsou všechny tyto prvky pouhým úvodem. Je třeba toho vykonat ještě mnohem více, to ale napřed musíme otočit na další stránku. (Str 56)

(...)

Celý příspěvek

Nadšení z Obsidianu mě nepřešlo, ba naopak. Zaplatil jsem si synchronizaci (plugin Obsidian Sync), nainstaloval i mobilní aplikaci a mám ho tak vždy a všude aktuální. Díky knize Pořiďte si druhý mozek (Tiago Forte) už si nelámu hlavu se strukturou a hážu si tam zajímavosti, přidal jsem složku s úkolníčky. Ale hlavně jsem si pomocí pluginů a nastavení prostředí přizpůsobil.

Velikost písma

Původně jsem si v nastavení měnil velkost fontu, jenže to se týká jen obsahu, ne navigace, a ta pak zůstávala titěrná. Teprve po čase jsem pochopil, že potřebuji nechat font defaultní a zvětšit si Úroveň přiblížení na 120%. (Možnosti – Vzhled – Pokročilé – Úroveň přiblížení)

Celý příspěvek

Chtěl jsem ještě trochu víc kontextových informací k Cyranovi a tak jsem zkusil diplomky. Tuhle vypracovala Lucie Tučková na Univerzitě Jana Amose Komenského v roce 2013 a pojala ji docela zeširoka. První, teoretická část zahrnuje (citace ze závěru):

V první části práce byly popsány stručné dějiny Francie od 16. do konce 19. století, v tomto období žil jak historický Cyrano z Bergeracu tak samotný autor hry Edmond Rostand. Každé století bylo popsáno jak z hlediska politického, tak kulturního rozvoje.

(...)

Celý příspěvek

Cyrano z Bergeracu byl skutečná postava, spisovatel a satirik Hector-Savinien de Cyrano (6. března 1619, Paříž – 28. července 1655 tamtéž). Jeho dílo spadá mezi libertiny čili volnomyšlenkáře. V dospívání se přesunul do Paříže, kde studoval střední školu a kde také vstoupil na „šikmou plochu“. Jeho životopisec Le Bret uvádí, že jeho nebezpečnou slabost zastavil, ale není konkrétní – existují spekulace že šlo o homosexuální vztahy. Jisté ale jsou Cyranovy pitky, karban, souboje a bohémský život. V devatenácti letech vstoupil do gardového sboru a sloužil v taženích v letech 1639 a 1640. Jeho smrt není úplně vyjasněná, mohlo jít o následky útoku na jeho kočár, pokusu o atentát, ale také o blíže neurčenou nemoc.

Hra naznačuje, že byl zraněn padajícím dřevěným trámem v roce 1654 při vstupu do domu svého mecenáše, vévody d'Arpajon. Akademička a editorka Cyranových děl Madeleine Alcoverová však objevila dobový text, který naznačuje útok na vévodův kočár, při němž byl zraněn člen jeho domácnosti. Zatím není jednoznačné, zda Cyranova smrt byla důsledkem tohoto zranění, nebo blíže neurčené nemoci. Zemřel o více než rok později 28. července 1655 ve věku 36 let v domě svého bratrance Pierra de Cyrano v Sannois. Byl pohřben v kostele v Sannois. Existují však pádné důkazy, které podporují teorii, že jeho smrt byla důsledkem nezdařeného pokusu o atentát a také dalšího poškození jeho zdraví způsobeného pobytem v soukromém ústavu, který zorganizovali jeho nepřátelé, jimž se podařilo získat na pomoc jeho vlastního bratra Abela de Cyrano.

(...)

Celý příspěvek

Když jsem se v lednu loňského roku vydal fotit pardubický archiskanzen, užasl jsem na náměstí Čs. legií nad budovou chemicko-technologické fakulty (mapa).

Celý příspěvek

Sedmá kniha sebraných Garfieldových spisů, roky 1982 a 1983.

Tady jsem si připomněl další osvědčené téma – kocourovu nenávist k pondělí. To mě vždycky bavilo – protože i můj vztah k začátku pracovního týdne je dost podobný.

Celý příspěvek

Mark Lauren je armádní trenér elitních jednotek (a také triatlonista a mistr v thajském boxu). Cílem jeho přípravy je udržet vojáky v nejlepší formě i za nepříznivých podmínek, proto v maximální míře využívá cvičení s vahou vlastního těla.

To mě zaujalo; čas na chození do posilovny už dávno nemám a vytahovat činky ze skříně je docela nepohodlné. Byl jsem také zvědavý na cviky na záda, ta se bez hrazdy nebo jiných pomůcek procvičují těžko.

Celý příspěvek

(červenec 2023, A4, pastelky)

Celý příspěvek