Wuwejův zápisník

Clever a Smart je nejslavnější komiksová série španělského kreslíře Francisca Ibáñeze Talavery. Soustředil se na humorné příběhy, do vážných komiksů se nepouštěl. Clever a Smart se v originále jmenují Mortadelo y Filemón (pojmenování podle sýru a salámu), v různých jazycích se překládali všelijak, Německo i Česko přejalo anglické – myslím že svou kontrastností dost vtipné – „důvtipný“ a „chytrý“. Tihle agenti jsou totiž všechno možné, jenom ne chytří nebo šikovní. Spíše s blíží našemu Patovi a Matovi.

V prvním sešitu je na konci zařazeno několik krátkých, jedno až dvou stránkových vtipů, zaměřených na dětského čtenáře. Původně vycházely v různých časopisech a hlavní sérii předcházely. Je to znát i na kresbě, je jednodušší a postavy jsou hodně karikaturní. A když vynálezce dostane nějaký hravý nápad, změní se i jeho podoba na hravé dítě:

Pokračování příspěvku

Digitální technologie, jejich všudypřítomnost i hraní na evolucí podmíněné „slabiny“ lidské psychiky, si své uživatele nenápadně zotročují. Připravují je o čas, energii, pozornost. Nemalou měrou k tomu přispívá i fakt, že míchají škodlivé záležitosti s užitečnými. Možnost se kdykoliv dovolat, být v kontaktu, mít všudypřítomný a vševědoucí internet, chytré telefony jako kapesní počítače, to jsou všechno fantastické výhody. Sjíždění algoritmicky připravených timeline, krátkých videí, nutkavé hraní dopaminových hříček, neustálá dostupnost na pracovních mailech, whatsappu, odtrhávání od skutečných kontaktů atd. už ale nejsou ani fantastické, ani výhody.

Cal Newport si povšiml stížností a vyčerpání v rozhovorech se čtenáři své předchozí knihy (Hluboká práce), následně tématu věnoval hlubší výzkum, včetně způsobů, jakým se to lidé snaží řešit

Nejčastější reakcí na uvedené komplikace bývají různé malé hacky a fígle. Když budete dodržovat digitální šabat, nebudete mít telefon v noci u postele, vypnete si notifikace a rozhodnete se s novými technologiemi zacházet uvědoměleji, údajně se vám podaří udržet si všechny jejich atraktivní výhody a jejich nepříznivé vlivy minimalizovat. Chápu, proč je tento uměřený přístup přitažlivý. Nenutí vás totiž k žádným zásadním krokům. Nemusíte se z ničeho odhlašovat, nepřijdete o žádné výhody, nikoho nenaštvete ani vám nehrozí žádné výrazné nepohodlí.

Jenže těm, kdo už si takové drobné úpravy vyzkoušeli, je čím dál jasnější, že ke zkrocení schopnosti nových technologií narušovat náš kognitivní prostor nestačí silná vůle, fígle ani vágní rozhodnutí. Návykovost jejich designu a kulturní tlak podporující jejich používání působí příliš silnou protiváhou, než aby si s nimi poradil nějaký jednorázový návod.

Místo toho vytvořil kompletní koncepci – co používat, jak používat, jak metodu zavést. Nazval ji digitální minimalismus. První krok je „digitální úklid“, třicetidenní období, kdy se adept vzdá všech volitelných online aktivit. Je to dlouhé, ale nutné na překonání návyků a obnovení činností normálního světa.

Pokračování příspěvku

Chtělo by se mi napsat „už je to tu zase“ jenže koukám, že domácí server jsem si stavěl skoro před devíti lety, takže ty čtyři disky už mají na nějakou závadu morální právo… Začalo to jako obvykle prozaicky – přišel mi mail, že diskové pole je degradované a že bych s tím asi měl něco zkusit udělat:

This is an automatically generated mail message from mdadm running on server
A DegradedArray event had been detected on md device /dev/md1.
Faithfully yours, etc.

P.S. The /proc/mdstat file currently contains the following:

Personalities : [raid1]
md1 : active raid1 sde1[1]
976630464 blocks super 1.2 [2/1] [_U]
bitmap: 3/8 pages [12KB], 65536KB chunk
(...)

Pokračování příspěvku

Lákavý název a atraktivní obálka napovídají, že se jedná o sbírku básní o lásce a vášni. Je ovšem pojatá ještě velkoryseji – kromě básní hlavní autorky jsou tu také čtyři hosté zvučných jmen:

• Jiří Žáček
• Alena Klímová – Brejchová
• František Tylšar
• Ivo Jahelka

Každý z nich má malý medailonek s úvodní fotkou a dvě až tři básně.

Hlavní jsou ale básně Lucii Štefanové-Šafrankové, jak zní autorčino skutečné jméno. Jsou plné silných citů

Objednal si slunce... Prý
najednou padá nebe
trochu pálí do očí
a jenom trochu zebe...
Každá vykoupená vteřina
která se vypaří
je jako pár svěžích tónů
(..., Nelhali, str. 12)

Pokračování příspěvku

Tom Hodgkinson zastává názor, že to nejlepší, co můžeme pro své děti udělat, je nechat je na pokoji. Ponechat jim dost volnosti, aby mohly vyrůst v sebejisté a soběstačné lidi, aby mohly být přirozeně tvořivé a nezávislé. Zároveň je skeptický k mnoha moderním vymoženostem, online světu zejména. A do třetice říká, že lidé potřebují společnost, a snaží se ve své výchově o co největší sdílení. Společné pikniky, přespávání dětí u kamarádů, všechno, kde vzniká tlupa, která se dokáže zabavit.

Tyto myšlenky rozvíjí a rozpracovává do řady kapitol, kde se zabývá napříkad důležitostí přírody, mýtem specializovaných hraček, nadbytečností televize, nedostatečným spánkem, vyráběním věcí ze dřeva a harampádí, společným čtením dobrých knih, společným stolováním, zůstáváním doma místo celodenních rodinných výletů za zábavou nebo pořízením domácích (či hospodářských) zvířat.

Když máme zvířata v domě, držíme „konec civilizace“ v pasti. Dospělí i děti vnímají realitu přírody se všemi jejími potížemi, vnímají realitu života a smrti. Zvířata přináší do rodiny radost a zábavu, v dětech rozvíjí soucit a všechny nás spojují s přírodou. (Str. 179)

Jako podporu svých názorů zvolil pár knih:

Pokračování příspěvku

Jako ohlédnutí za zimou pár ledových ozdob – procházka podél řeky z 15. 2. 2025.

Pokračování příspěvku

Výborné komiksové stripy jsou umístěné, jak název napovídá, do prostředí reklamní agentury. Vidíme tedy svérázné postavičky – textaře čili copywritera, grafika, fotografa -, které s cynismem sobě vlastním glosují svoji práci.

Pravidelně je zařazené slovníkové heslo, které vysvětluje nějaký pojem. Slovo které v reklamce lítá vzduchem denně, ale běžná populace by mu rozumět nemusela. Například „briefing“:

Pokračování příspěvku

Tohle bylo mimořádně příjemné a inspirující čtení, přestože téma knihy není žádná idyla. Autorka popisuje stav, kterému říká zimování:

Je to období chladu, neplodná část života, během které jste odříznutí od světa, cítíte se odstrčení, mimo dění, vržení do role štvance nebo neschopní hnout se z místa. Příčinou může být nemoc anebo životní událost jako třeba smrt blízkého člověka či narození dítěte. Ponížení nebo selhání. Možná jste v období přerodu a dočasně jste zapadli mezi dva světy. Některé zimy přicházejí pomalu, doprovázejí vleklé umírání vztahu nebo vršení starostí o stárnoucí rodiče, pomalé kap kap kap ubývajícího sebevědomí. Jiné přijdou velmi náhle, jako když jednoho dne zjistíte, že vaše schopnosti už jsou nepotřebné, že společnost, u které pracujete, zbankrotovala, nebo že se váš partner zamiloval do někoho jiného. Ať už zimování přijde jakkoli, nežádá o svolení; je osamělé a velmi bolestivé. (Str. 19)

Přirovnává ho k příchodu zimy, která přírodu nevyhnutelně donutí přizpůsobit se, snížit aktivitu, odpočívat nebo spát. Zimování není nic příjemného a tak se mu ze všech sil snažíme vyhýbat, jenže to nejde a čím víc se mu bráníme, tím hůře.

V současném překotně uspěchaném světě se příchod zimy snažíme pořád odkládat. Nikdy se neodvažujeme pocítit její plnou sílu ani dát najevo, jak nás ničí. Nějaká ta krutá zima by nám prospěla. Musíme se oprostit od myšlenky, že by takové časy byly hloupé, že by šlo o nervové selhání nebo slabou vůli. Nesmíme je ignorovat a zbavovat se jich. Jsou skutečné a něco po nás chtějí. Musíme se naučit zimu přijmout. Nelze si vybrat, kdy budeme zimovat, ale je na nás jak. (Str. 21)

Je to očista, zkouška.

Pokračování příspěvku

Před rokem jsem napsal článek s fotkami stehlíka obecného, kterého jsem zahlédl na květinovém záhoně. Vyzkoušel jsem nový balíčkovací systém flatpak a dál ho používám, i když výhod moc nevidím. A také jsem se nechal zblbnout gamifikací Duolinga a pokusil se vyhrát Diamantovou ligu.

Pokračování příspěvku

Jan Blažej Santini-Aichel byl mimořádný architekt a umělec. Jeho skloubení architektonických prvků končící gotiky s nadcházejícím barokem bylo fascinující – dokázal zachovat obojí, odkázat na tradice a přitom zůstat pevně v současnosti. Jako všichni i on stavěl na základech a vzorech, víme že byl inspirován Borrominiho osobitostí dynamického baroka a Guariniho prolínáním geometrických tvarů s rafinovanou hrou prostoru a světla.

Už od první velké zakázky (konvent pro zbraslavský klášter) byl znát jeho talent a hned druhá ho proslavila. Při dostavbě husity pobořené gotické baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory

(… ) dokázal něco zcela výjimečného: vytvořil vlastní jedinečný styl, ztělesněný hned první sakrální stavbou, aniž by na něm bylo třeba cokoli revidovat nebo měnit. I pro zadavatele to bylo zhmotnění jeho představ, onen kýžený barokní návrat ke středověké zbožnosti a současně působivá manifestace úcty k velké cisterciácké řádové tradici. Opat byl nadšen tímto završením svého životního díla, architekt stanul na prahu závratné kariéry. (Str. 22)

Kniha v první části shrnuje v deseti kapitolách Santiniho kořeny, život, velké zakázky a principy; už tady je bohatě ilustrovaná fotografiemi míst a detailů.

Pokračování příspěvku

Sledovat rozhovory Stehlíka s Gromanem nebo číst jejich knižní vydání bylo zajímavé, byl to hluboký ponor do konkrétního tématu, pokaždé jsem ale litoval, že od nich nevyšly nějaké ucelené dějiny dvacátého století. Ty by musely být skvělé! Několikrát jsem se i díval na publikační činnost Michala Stehlíka, ale to byly samé Dačice nebo Babice a pro laickou veřejnost nic. Až teď jsem se dočkal – a ty dějiny skvělé opravdu jsou. Srozumitelně, čtivě a přitom bez zjednodušování ukazují příčiny a nevyhnutelnost, kořeny událostí sahající hluboko do předchozích etap.

Nejcennější jsou nezaujatá hodnocení a upozornění, která bourají zažité představy, klišé nebo „svaté obrazy“. Tak u První republiky konstatuje, že předpoklady pro její zhroucení byly přítomné už v době jejího vzniku:

Celý příspěvek

Po bouři
umytý svět
Večerní slunce


(5. 5. 2024)

Celý příspěvek

Veroniku Hajníkovou možná znáte jako písničkářku, na jejím YouTube kanálu si ji můžete poslechnout (doporučuji Leť, Malířku života nebo vtipné Poděkování Pokáčovi).

Tady ale zabrousila do jiných vod – Příručka do (ne) pohody od Josefa Šálka ji natolik uchvátila, že všech 100 pravidel a rad hodila do veršů a vydala jako sadu kartiček. Ty je možné používat jako všechny ostatní výkladové, tedy položit otázku, vytáhnout si „náhodnou“ kartu a výsledek interpretovat. Nebo si ji vytáhnout jako moudro dne… nebo si je přečíst jako sbírku básní (jako já).

Celý příspěvek

Jiráska jsem se po traumatech z povinné četby trochu bál, ale bylo to zbytečné. Koneckonců realismus se soustředí na popis a vyprávění, těžko by byl úplně nečitelný.

Malý František Ladislav Věk se narodil do kupecké rodiny. Od dětství projevoval talent pro hudbu a díky ní se také dostal do pražského kláštera benediktýnů jako choralista. To s sebou neslo veškeré zaopatření, chození do latinských škol a budoucnost jako páter. Zpočátku v klášteře trpí, postupně se ale seznámí s mnichy, zejména s knihovníkem, kterému za zvláštních okolností zachrání život. Tady začíná jeho vztah ke knihám, včetně těch zakázaných.

Celý příspěvek

Pár skic a nápadů ze zápisníku (skutečného), druhá část roku 2021. Některé by možná stály za překreslení...

Celý příspěvek

Grafické zpracování dodává již tak skvělému příběhu na působivosti. Předlohy se drží věrně, na začátku tedy vidíme hlavního hrdinu, kterému se říká Stín, při jeho propuštění z vězení.

Celý příspěvek

Jestliže minule jsem popisoval knihu, soustředící na jednu konkrétní meditaci a učící ji podrobně a do hloubky, tato patří do druhé skupiny. Je to přehled možností, rádce a zásobník pro každodenní použití. A je to ten nejlepší rádce, jakého si můžete pořídit!

Je totiž napsaná pro moderního člověka, neobsahuje žádný balast a ukazuje, jak zařadit meditaci do každodenního života; jak meditovat kdykoliv a kdekoliv (podtitul).

Celý příspěvek

Už nějakou dobu jsme měli podezření, že to na kompostu žije. Takže jsme jednoho večera nastražili fotopast… a opravdu, jednoho zvědavce jsme zachytili:

Celý příspěvek

Jednoho srpnového dne se jednatřicetiletý učitel Džunpei Niki vypravil na dlouhý výlet. Byla to trochu vzpoura, s přítelkyní si nerozuměl, život ho ubíjel:

Lhal by, kdyby řekl, že s tamtou k sobě vůbec necítili lásku. Byl však mezi nimi takový zvláštní vztah, že se o sobě ujišťovali pouze vzájemným shazováním. Když například řekl, že podstatou manželství je vlastně něco jako zúrodňování neobdělané půdy, odpověděla bezdůvodně nakvašeně, že naopak je to spíš přístavba k příliš těsnému domu. Kdyby byl řekl právě tohle, nejspíš by zase dala opačnou odpověď. Tato neúnavně opakovaná hra na houpačku trvala už celé dva roky a čtyři měsíce. Nedá se ani tak říci, že už vyprchala prvotní vášeň, spíš si příliš zidealizovali svou vřelost a v důsledku k sobě přimrzli.

(...)

Celý příspěvek

Knihu jsem ze zásobníku vylovil kvůli jiné (Jaroslav Peregrin: Co je nového v logice). Došlo mi totiž, že abych pochopil novinky, chtě nechtě si musím když ne nastudovat, tak alespoň přiblížit základy. A na to je Sousedíkova publikace přímo určená.

Řadu formalismů, s nimiž se studující setkává v běžných učebnicích logiky, jsem omezil na nejnutnější. Položil jsem naproti tomu důraz na seznámení čtenáře s historickým vývojem logiky. Šlo mi o to, aby se studující stal svědkem vzniku hlavních logických soustav, pochopil podněty, které vedly k jejich rozvoji, a tak postupně dospěl až k porozumění základům dnešní formální logiky. (Str. 9)

(...)

Celý příspěvek