Wuwejův zápisník

Verše Jana Hofírka jsem tu už zmiňoval, jako ukázku z knihy Šálek dál hřeje dlaně, tentokrát ale vydal celou sbírku haiku a senrjú (to jsou básně, které sice vyhovují formě haiku, ale liší se tematicky, nepopisují přírodu) – a je výborná!

Hlavně mě bavilo, jak moc se mu daří vytvářet onen haiku efekt náhlého prozření a exploze významů. Využívá často dvojznačnosti slov. Třeba tohle:

Kulatiny -
dnes už třicet let
dělá na pile

Ano, kulatiny, kulaté výročí, třicet let. Ale pak přeskočí jiskra a člověku docvakne, že kulatiny jsou také dřevěné a v jednom slově se skrývá nejen výročí, ale i to, co na té pile dělá…

Pokračování příspěvku

Začínající autoři dělají často při popisu svých světů faktické chyby. Nechají koně pádit tryskem celý den, jejich hrdinové platí současnými penězi, v pohraniční pevnosti zapomenou na hradby a tak podobně. Jistě, ve fantasy se fantazii meze nekladou, ale popisovaný svět musí být konzistentní a uvěřitelný. Pokud jde o fantasy historickou, je podloženost naprosto nezbytná, odpovídat musí i zvyklosti, fungování společnosti a pohled na svět.

Pouze zdatnější, k tomu určená plemena dokáží běžet celý den (mongolští koně apod.), jinak to tak slavné není, zdatnější vydrží tři až pět hodin, mladší (do 3 let) hodinu až dvě.

A to vyžaduje pořádně rozsáhlé studium. Aby to autorům ulehčil (a předpokládám, že to zároveň byl materiál sbíraný pro vlastní tvorbu, je také spisovatel), připravil Míla Linc dvoudílnou příručku.

První díl je věnovaný sídlům a všemu, co s tím souvisí.

• Začíná městem, jeho charakteristikou, stavbami, obyvateli, jejich odíváním, mzdami, stravou, trhem, nezapomene ani na krysy a potkany.
• Pokračuje vesnicí, opět charakteristika, lidé, odívání, stavby, právo, jak se žilo – zemědělství, zvířata atd.
• A nakonec se podíváme do hradu. Po základní charakteristice jsou tu lidé, tedy šlechta, jejich tituly, právo, odívání mužů i žen, stavby a život v nich, hostiny, turnaje, lov i zábava. A protože nejoblíbenější jsou rytíři, podívá se na ně podrobně.

Pokračování příspěvku

Před rokem jsem se věnoval opravě nejlepší klávesnice na světě (pořád to ještě drží) a zaarchivoval si sem první část tootů z roku 2023.

Hledal jsem nějakého průvodce k umělým inteligencím, jak je používat a co s nimi řešit, ale Dřímalkova Budoucnost (ne)práce mi v tom moc nepomohla, je totiž spíše o proměně práce v uměligentním světě. Paříkovo Umění vyjednat cokoliv mělo přes nesporné kvality nadbytek sebeprezentace. Zato Gottmanovo a Silverové Sedm principů spokojeného manželství je bomba – Gottman dokáže z patnácti minut rozhovoru manželských párů určit s pravděpodobností 91%, jestli spolu zůstanou, nebo ne. V knize vysvětlí jednak proč to je, a také co s tím dělat.

Pokračování příspěvku

Jana vyrůstala jen s maminkou, která je silně věřící, a už od malička se pohybovala ve vysněných světech, někdy i využívala svou odlišnost a víru.

Teprve teď jsem ale konečně pocítila tu výjimečnost. Tu, po které jsem celou dobu ve skrytu duše toužila. Pro kterou bych už jako dítě dokázala udělat všechno na světě. Ještě jako malá jsem pochopila, že být výjimečná znamená být vždycky jiná. Jít proti proudu. Dělat opak. Udělat ze sebe protiklad všemu, co obestíralo můj život. Jenže ten protiklad musel být chytře schovaný. Před odchodem do školy jsem téměř denně u zrcadla pečlivě nacvičovala, jak budu v příštích dnech uhýbat pohledem. Jak všechny kolem znejistím nečekanou zamlklostí. Jak budu krabatit čelo, abych dělala dojem, že nad něčím urputně přemýšlím. Jak já se ve chvíli, kdy se všichni budou smát, jen odvrátím… Bažila jsem po tom, být středem pozornosti, a byla si jistá, že jestli mě má tahle pozornost opravdu nasytit, musí být trvalá. Svou výjimečnost jsem odezírala z pohledů spolužáků, bedlivě jsem zkoumala, jestli má zádumčivost skutečně ještě poutá pozornost.

Celý život směřovala ke klášteru, v tajnosti – ještě před revolucí – skládala sliby do rukou sestry Hyacinty, tehdy ještě tetičky Anny. Maminka ji v tom podporovala, vlastně to byl její sen, ale o tom se dozvíme až později. Teď jsme v roce 1991, majetek se vrací a sestry se konečně mohou z vyhnanství na severu vrátit domů.

Domů?

Budovy kláštera byly v děsivém stavu, jevily se jako nekonečné bludiště, zaplněné nepořádkem a zkázou. Osmdesát jeptišek se v tom všem ztrácelo jak zrnka písku. Většina z nich měla přes sedmdesát let, stěží chodily do schodů, jen málokterá zvládla delší fyzickou práci.

Pokračování příspěvku

Podle autora byla aramejština, Ježíšův rodný jazyk, mimořádně výrazově bohatá, obrazná a schopná vyjádřit mnoho různých vrstev významů.

Kromě toho jsou aramejština a její sesterské jazyky hebrejština a arabština schopny vyjádřit mnoho různých vrstev významů. Slova jsou uspořádána poetickým způsobem tak, že každé slovo může mít různé, zdánlivě nesouvisející významy, které při hlubším zkoumání a kontemplaci vykazují vnitřní spojení. Například slovo šem může být přeloženo jako „jméno“, „světlo“, „zvuk“ nebo „zkušenost“. U takto širokého výběru je třeba zkoumat každé slovo nebo část věty z různých hledisek z těch, která jsou uvedena výše, případně ještě dalších. Ježíš byl mistrem v takovém zacházení s transformativním jazykem, které přežilo dokonce i nedokonalé překlady. (Str. 14)

Většina našich překladů ale pochází z řečtiny, která se od aramejštiny hodně liší, a každý překlad původní šíři zákonitě zredukuje na jediný význam. (Jestliže i v překladech je vidět hloubka myšlenek a podobenství, je to spíše díky Ježíšovu mistrnému vyjadřování.)

Kromě toho autor říká, že tradice mystiky vyžaduje zkoumat posvátné texty alespoň ze tří hledisek – intelektuálního (význam), metaforického (podobenství pro náš život) a mystického (prožití, bezeslovný zážitek). Každý verš Otčenáše (a Blahoslavenství) je pak rozebrán ze všech těchto pohledů – ukážeme si to na kapitole 6. Odpoutání se s každým úderem srdce (str. 54).

První je přepis výslovnosti:

Wa-š'bok lán chaubéjn (w-achtachejn) ajkána
da-af ch'nán švokn l-chaj'bejn

Pod ním zápis v originále (to je jen pro nejdrsnější čtenáře):

Pokračování příspěvku

Když jsme při focení podvodního života používali krmení houskou, přiřítily se celé houfy ryb s černou skvrnou na konci těla.

Chvilku mi zabralo zjistit, o kterou rybu jde, ale kombinace vyhledávání podle obrázku na google a ChatGPT je velmi účinná. Je to oblada obecná, anglicky saddled seabream, latinsky Oblada melanura.

Pokračování příspěvku

Zápletka je jednoduchá – druhé dítě, druhý díl. Ne že by to platilo výhradně, je tu stále ještě spousta stránek s příhodami s jedním potomkem, ale ty s oběma mají grády.

Dvojka není dvojnásobek, jsou to zážitky na druhou!

Pokračování příspěvku

Příběh největšího vyvrhele říše hmyzu, jak zní podtitul, je mimořádně zapálená, zajímavá a bohatě ilustrovaná kniha o kůrovcích. Když se o kůrovcích někde v médiích dočteme, je to prakticky pokaždé stejné – kolik kilometrů čteverečních porostů je zničených, jak se proti němu bojuje, jak se kříží koncepce (kácet nebo nekácet?). Jenže to je zavádějící, přemnožení kůrovce je symptom jiných problémů. A o tom, jak nesmírně zajímavá a pestrá skupina brouků to je, se nedozvíme nic.

Tedy až dosud, díky knize Kůrovci je všechno jinak.

Kůrovci jsou krásní, malincí, chlupatí… a jsou jednou z nejzvláštnějších, nejlegračnějších a nejvíc pomlouvaných skupin hmyzu. Většina z nás slyšela o lýkožroutu smrkovém, ale kůrovců je na světě přes šest tisíc druhů. Vlastně ani přesně nevíme, kolik jich je – taxonomové pořád ještě počítají. Jisté je jen to, že druhů kůrovců je na světě víc než druhů savců.

Stejně jako savci existují v nejrůznějších tvarech, velikostech a podobách, i kůrovci se mezi sebou liší. Honosí se různými účesy (o módě kůrovců se rozepíšeme v následující kapitole), minimálně třináctkrát objevili zemědělství (mezi savci se to podařilo jen jednomu druhu, hádej kterému… ), některé druhy kůrovců dotáhly do extrému způsoby rozmnožování, výchovu potomků a dědičnost (zatímco my savci máme všichni jeden stejný, nudný genetický systém). (Str. 12)

Pokračování příspěvku

Speciální varianta land-artu, tzv. snail-art.
(Zhruba roční sběr prázdných ulit v okolí.)


(28. 6. 2024)

U žádné sbírky Miroslava Fišmeistera nelze nezmínit tři aspekty jeho básní – surrealistické a snové scény, jazykovou hravost a velmi citlivé momentky. Těch je tentokrát málo, ale jednu mimořádnou jsem si vypsal. Je navíc rýmovaná, což je vzácnost dvojnásobná:

Mrtvé ptáče.
Kdyby boty mraky skryly.
Poezie je pravda pláče.
Vlny jsou dívky - a vždycky byly.
(Dvojkoláž, str. 11)

Příklad snové scény je třeba tento:

Sedmimílová věta jsou neviditelné boty.
Červený déšť postává
Před jednonohým nevěstincem z papíru.
Všechno jde, všechno jde na hračku;
Z modré pohlednice vzlétají supi. (Str. 36)

Pokračování příspěvku

Církev a dějiny je speciál Časopisu pro novou evangelizaci Milujte se! Do rukou se mi dostal náhodou a putoval rovnou do sběru, když jsem ho letmo prolistoval – a zase si ho vrátil k přečtení.

Ty církevní dějiny jsou totiž zpracované velmi přehledně a téměř neutrálně, byť samozřejmě optikou katolické církve, která časopis vydává (s církevním schválením Biskupství brněnského, pod záštitou sester Matky Terezy a ve spolupráci s Hnutím pro život ČR).

Celý příspěvek

Od chvíle, kdy jsem přečetl knihu Davida Lodge Svět je malý, používám k testování umělých inteligencí jeden citát a chci určit, které dva spisovatele má v úryvku na mysli:

A obrátil do sebe sklenku, kterou mu v roztržitosti dolil jakýsi tmavovlasý prcek, stojící vedle něho s lahví šampaňského v ruce a rozmlouvající s tmavovlasým čahounem kouřícím lulku. „Když mi přenecháte východní Evropu,“ říkal právě čahoun s anglickým přízvukem, „můžete si nechat celý zbytek světa.“ „Platí,“ odpověděl prcek, „ale přesto si myslím, že si nás lidé budou plést.“

(...)

Celý příspěvek

Zatímco předchozí knihy ve stejné sérii (Devadesátky! a Milénium!) byly především nostalgické téma a fotoalbum s lehkými komentáři, tohle je pojaté podstatně vážněji. Texty jsou podrobné a se spoustou informací.

Je vidět pečlivá snaha zmapovat všechny oblasti a u řady z nich doplňovat i věci odjinud, světový kontext – v umění, hudbě, filmech.

Celý příspěvek

(27.7.2012, A4, pastelka)

Celý příspěvek

Clever a Smart je nejslavnější komiksová série španělského kreslíře Francisca Ibáñeze Talavery. Soustředil se na humorné příběhy, do vážných komiksů se nepouštěl. Clever a Smart se v originále jmenují Mortadelo y Filemón (pojmenování podle sýru a salámu), v různých jazycích se překládali všelijak, Německo i Česko přejalo anglické – myslím že svou kontrastností dost vtipné – „důvtipný“ a „chytrý“. Tihle agenti jsou totiž všechno možné, jenom ne chytří nebo šikovní. Spíše s blíží našemu Patovi a Matovi.

Celý příspěvek

Digitální technologie, jejich všudypřítomnost i hraní na evolucí podmíněné „slabiny“ lidské psychiky, si své uživatele nenápadně zotročují. Připravují je o čas, energii, pozornost. Nemalou měrou k tomu přispívá i fakt, že míchají škodlivé záležitosti s užitečnými. Možnost se kdykoliv dovolat, být v kontaktu, mít všudypřítomný a vševědoucí internet, chytré telefony jako kapesní počítače, to jsou všechno fantastické výhody. Sjíždění algoritmicky připravených timeline, krátkých videí, nutkavé hraní dopaminových hříček, neustálá dostupnost na pracovních mailech, whatsappu, odtrhávání od skutečných kontaktů atd. už ale nejsou ani fantastické, ani výhody.

Cal Newport si povšiml stížností a vyčerpání v rozhovorech se čtenáři své předchozí knihy (Hluboká práce), následně tématu věnoval hlubší výzkum, včetně způsobů, jakým se to lidé snaží řešit

Celý příspěvek

Chtělo by se mi napsat „už je to tu zase“ jenže koukám, že domácí server jsem si stavěl skoro před devíti lety, takže ty čtyři disky už mají na nějakou závadu morální právo… Začalo to jako obvykle prozaicky – přišel mi mail, že diskové pole je degradované a že bych s tím asi měl něco zkusit udělat:

This is an automatically generated mail message from mdadm running on server
A DegradedArray event had been detected on md device /dev/md1.
Faithfully yours, etc.

P.S. The /proc/mdstat file currently contains the following:

Personalities : [raid1]
md1 : active raid1 sde1[1]
976630464 blocks super 1.2 [2/1] [_U]
bitmap: 3/8 pages [12KB], 65536KB chunk
(...)

(...)

Celý příspěvek

Lákavý název a atraktivní obálka napovídají, že se jedná o sbírku básní o lásce a vášni. Je ovšem pojatá ještě velkoryseji – kromě básní hlavní autorky jsou tu také čtyři hosté zvučných jmen:

• Jiří Žáček
• Alena Klímová – Brejchová
• František Tylšar
• Ivo Jahelka

Každý z nich má malý medailonek s úvodní fotkou a dvě až tři básně.

Celý příspěvek

Tom Hodgkinson zastává názor, že to nejlepší, co můžeme pro své děti udělat, je nechat je na pokoji. Ponechat jim dost volnosti, aby mohly vyrůst v sebejisté a soběstačné lidi, aby mohly být přirozeně tvořivé a nezávislé. Zároveň je skeptický k mnoha moderním vymoženostem, online světu zejména. A do třetice říká, že lidé potřebují společnost, a snaží se ve své výchově o co největší sdílení. Společné pikniky, přespávání dětí u kamarádů, všechno, kde vzniká tlupa, která se dokáže zabavit.

Tyto myšlenky rozvíjí a rozpracovává do řady kapitol, kde se zabývá napříkad důležitostí přírody, mýtem specializovaných hraček, nadbytečností televize, nedostatečným spánkem, vyráběním věcí ze dřeva a harampádí, společným čtením dobrých knih, společným stolováním, zůstáváním doma místo celodenních rodinných výletů za zábavou nebo pořízením domácích (či hospodářských) zvířat.

Celý příspěvek

Jako ohlédnutí za zimou pár ledových ozdob – procházka podél řeky z 15. 2. 2025.

Celý příspěvek