Wuwejův zápisník

O skenerech s OCR jsem tu už psal dvakrát, poprvé to byla Quotera, pak Microsoft Lens. Lens jsem používal dlouho, ale opustil jsem ho dávno předtím, než byl oznámený jeho konec, resp. integrace s MS cloudem. Mně totiž nějak přestal fungovat, přestal uploadovat naskenované soubory.

Pak jsem nějakou dobu zaměstnával Google Lens – to je neuvěřitelná věc, dokáže například hned do fotky vepsat překlad, vizte článek o japonském noži Higonokami Kinzoku Damascus, tam je ilustrace. Nicméně i u toho mi začala jedna věc vadit – totiž že převedený text zároveň hned vyhledává a ukazuje (vesměs nesmyslné) odkazy. Takže jsem se začal pídit po dalším nástroji (pochopitelně po konzultaci s AI). Na vrcholu všech doporučení stálo Text Fairy – a rozhodně právem.

Je zdarma, funguje offline, nemá žádné reklamy a dělá přesně to, co potřebuji. Jak to vypadá – vyfotíte stránku knihy:

Pokračování příspěvku

Podstatou příběhu je fantastická myšlenka a přání, které hlavní hrdina vyslovil, a které kdosi – Bůh nebo Ďábel? – vyslyšel. Totiž přání, aby si jeho tvář zachovala krásu a mládí a veškeré stárnutí i otisky života aby se vpisovaly do obrazu.

„Jak je to smutné!“ šeptal Dorian Gray, stále upíraje oči na svůj portrét. „Jak je to smutné! Já budu jednou starý, strašný, příšerný. Ale tenhle obraz zůstane vždycky mladý. Nikdy nebude starší než v tomto pamětihodném červnovém dni. Kdybych tak já mohl zůstat vždycky můadý a stárnout kdyby mohl ten obraz! Za to – za to bych dal všecko! Ano, na celém světě není pranic, co bych za to nedal. Dal bych za to svou vlastní duši.“ (Str. 44)

Dorian tak zůstává podmanivým společníkem, do něhož je veškerá vyšší společnost zamilovaná, i přesto, že je čím dál zvrhlejší a klesá hlouběji, až k vraždě či vydírání.

Ošklivost, která se mu dřív hnusila, protože dává všemu podobu skutečnosti, mu teď z téhož důvodu byla drahá. Ošklivost, toť jediná skutečnost. Sprostý pokřik, odporná doupata, surová hrubost nezřízeného života, ba i zbídačelost zlodějů a vyvrhelů, to vše na něho najednou působilo dojmem mnohem větší životnosti než všechny ladné tvary umění a snové přeludy poezie. To potřebuje, aby zapomněl. (Str. 268)

Podstatnou, ba přímo hlavní roli, při Dorianově proměně hraje lord Henry.

Pokračování příspěvku

Kniha je pokračování blogu Na okraj, který v rozhovorech a fotografiích mapuje okolnosti přesunu na venkov a nové fungování několika rodin. Protože se k nim po čase vrací, je tu i časosběrný rozměr, vidíme proměny názorů i nových domovů – a přesně to zachovává i tištěná podoba. Některé rozhovory jsou vícedílné, vždy s odstupem několika let, všechny tak mají alespoň dvě části. Odděluje je pokaždé sada fotografií, takže i kdyby to nebylo zmíněné, poznali byste, že je tam posun.

Fotky jsou dokumentární, nebojí se vedle pohledů na krajinu, dům či krásné zátiší zachytit i tvrdou realitu, rozhodně neidealizují.

Pokračování příspěvku

(prosinec 2024, A4)

Třídílný grafický román, na jehož scénáři se podílel i syn autora předlohy Brian, je výborným ztvárněním legendárního příběhu.

Rozsah mu dovoluje zápletky i prostředí popsat detailně. Také kresba nemá chybu, Lady Jessika je krásná a nebezpečná:

Pokračování příspěvku

Cassie Holmes je psycholožka, studující vnímání času a štěstí. Velkou část podnětů pro své výzkumy i jejich výsledky tak může ověřovat a kontrolovat sama na sobě. Třeba hned úvodní téma – jak všechno zvládat, jak si poradit s „časovou chudobou“, kdy nic nestíháme, neděláme to co chceme a potřebujeme, jsme ve spirále rostoucí únavy. Řeklo by se, že stačí něco škrtnout, jenže problém není jen v množství úkolů, ale také v našem vztahu k nim.

Během cesty nočním vlakem jsem si uvědomila, že můj problém spočíval v tom, že jsem to všechno dělat chtěla. Milovala jsem svou práci. Samozřejmě ne úplně jednu každou činnost, ale dostat se na současnou pozici mě stálo nezměrné úsilí a díky kombinaci výzkumu a aktivního kontaktu s lidmi při výuce jsem pociťovala opravdové uspokojení. Milovala jsem své dítě i manžela a nechtěla jsem vztah ani s jedním z nich nijak ošidit. Toužila jsem udržovat vztahy s přáteli a dbát na vlastní zdraví, A přestože mě domácí a provozní povinnosti zvlášť netěšily, považovala jsem za nutné zajistit fungující domácnost a společensky se zapojit. (Str. 10)

A i kdyby se přece jen povedlo něco velkého uvolnit, třeba zaměstnání, pomohlo by to opravdu?

Věděla jsem, že než vtrhnu do kanceláře k šéfovi katedry s oznámením, že jsem se rozhodla svůj vysněný post s vyhlídkou na smlouvu na dobu neurčitou opustit, měla bych si dobře promyslet, jak bude reálně vypadat můj život s výrazně větším množstvím volného času. Než požádám Roba, aby se vzdal své kariéry a sbalil si batoh na pláž, potřebovala jsem se ve svém rozhodnutí utvrdit: Budu opravdu šťastnější, vyměním-li nekonečný seznam úkolů za seznam prázdný? Budu díky většímu množství volného času opravdu spokojenější se svým životem? (Str. 12)

Překvapivě ne tak úplně; křivka spokojenosti se životem v závislosti na množství času, které trávíme zcela po svém má tvar oblouku a na obou koncích spokojenost klesá (méně než dvě hodiny je málo, více než pět je moc a ztrácí se smysl). To je ale vlastně dobrá zpráva, protože množství času pro sebe, potřebné pro pocity štěstí a spokojenosti, není nedosažitelné. I sama autorka zjistila, že ho má vlastně nadosah a že spíše potřebuje naplnit ho věcmi, které jí přinášejí radost.

Pokračování příspěvku

Před rokem jsem se trochu věnoval blogu – jednak jsem po zjištění, že se mě google rozhodl vyřadit z indexu, přešel s vyhledáváním na DuckDuckGo, jednak jsem zveřejnil další výroční článek, už po dvaceti letech blogování. Letí to. Řešil jsem, proč má Firefox po updatu příšernou prodlevu, podezříval jsem restorecon, ale jak se posléze ukázalo, byl v tom nevinně. Také jsem si zaarchivoval čtvrtou část tootů z roku 2023. A jeden článek byl o přírodě, o motýlici obecné.

Ze studijních knih byla většina průměrných (nebo jsem měl příliš velká očekávání). Kyber tabu Libuše Šmuclerové se opakuje, plýtvá prostorem a spíš než jako kniha vypadá jako powerpoint. Falešné dějiny Hedwig Teeuwisseové sice skvěle odhaluje pravdu, ale odhalení je často menší překvapení než by se zdálo. Czechy Aleksandera Kaczorovského mají skvělé postřehy o Čechách a Češích, je to ale především turistický průvodce. Šest pilířů manažerského úspěchu objevuje leadership po svém a zachraňují ho hlavně příběhy z praxe.

Pokračování příspěvku

Pamatujete si někdo, jak jsem po přečtení Většího poetického slovníku hledal citovanou báseň Jiřího Šotoly ve třech výborech ze sbírek (viz) a pokaždé marně? Teď už mi to chytrák ChatGPT 5.1 naservíroval

Text, který uvádíte:
„Jde. Svítí, nebojí se, netrpí, je nahá,
jde po zemi, jde, punčochy a prsteny a Praha,
…“
je od autora Jiří Šotola a pochází ze sbírky Venuše z Mélu (1959).

Takže jsem sbírku sehnal a opravdu to tam je, přímo ve stejnojmenné básni Venuše z Mélu. Básník tam oslovuje sochu zároveň jako ženu i jako symbol věčného ideálu, který se konfrontuje se špínou světa, kritizuje civilizaci jež ztratila něco, co nás přesahuje a dává smysl.

Pokračování příspěvku

Podtitul S pohřební službou v terénu slibuje pořádně silné čtení a také ho místy přináší. Popisuje situace emočně nesmírně vypjaté, třeba když zemřelému dědečkovi seděl na klíně jeho vnuk, situace detektivní, kdy zaměstnanci objeví něco, co policie neviděla nebo dokonce ignorovala:

Přestože neexistují žádné pokyny, které by policii vybízely k dotazům na pracovníky pohřební služby, policie by se neměla zdráhat jim je položit. Pohřebáci už viděli ledacos a často mají o smrti rozsáhlé znalosti. Fakt, že běžná praxe konzultaci s nimi nezahrnuje, ještě neznamená, že je to tak správné.

Jak jsme viděli v příběhu z Trondheimu, někdy pohřební služba objeví na zesnulém zranění, na které se na místě úmrtí nepřišlo. Zpravidla se to děje při úpravě zemřelého, kdy se vyjeví modřiny, ranky, škrábance, nebo dokonce řezné rány. Může se jednat i jen o prostý nález modřin na pravém lýtku, které se tvarem i výškou shodují s modřinami na levém lýtku, z čehož vyplývá, že zemřelého někdo uhodil podlouhlým předmětem.

A pochopitelně situace nechutné, plné červů, much, tekutin a zápachu.

Pokračování příspěvku

Vypadá docela solidně provedený, tenhle kuchyňský nůž – střenky spojené třemi nýty, všechno navazuje, nikde netlačí, ocel drží ostří…

Člověk by se nebál do toho opřít. Ale měl by, protože

Pokračování příspěvku

Armádu jsem si šetřil, až budu mít na Baklyho drsnost náladu a také až dočtu Hledání smrti / V objetí smrti, takže překvapení přišlo až teď – on to není román, ale povídky, a dokonce již publikované, vycházely jako kolibříci, tedy miniaturní knihy o rozměru 8,5 * 9,5 cm. Pouze jedna, Inkognito, je nová.

Pokud ho neznáte, Bakly je jeden z nejoblíbenějších Žambochových hrdinů. Nesmírně, až nepřirozeně osvalený pořízek, nemilosrdný a brutální, možná až za rozhraním mezi kladným a záporným hrdinou. Přesto v něm ale dobré jádro zůstává, věrnost a snaha ochránit své blízké za každou cenu.

Celý příspěvek

Občas už se tak přihodí, že musím předstoupit před místnost plnou lidí a něco jim odprezentovat. Všichni víme, že pozornost všech účastníků, napřená na naši osobu, není nic jednoduchého (říkám si, že obsahuje spoustu energie a že by se tato dala při troše tréninku zužitkovat, ale to už je vysoká škola magie). Ovšem hlavní důvod, proč jsem si knihu koupil, nebylo zvládání trémy, spíš potřebuji nějaká pravidla a doporučení na co se soustředit. Třeba křivka pozornosti posluchače - nejsoustředěnější je na začátku, o něco méně, ale pořád ještě dostatečně se soustředí na konci, no a mezi tím je to slabé.

Rétorických příruček je spousta; jak jsem vybíral? Díval jsem se na počet vydání (druhé), které informuje o zájmu čtenářů. Důležitá také byla národnost autorky - americkou rozjásanost bych jako typický rezervovaný Čech nesnesl. Chtěl jsem široký kontext - vystupování není jen mluvení. Protože tíhnu spíš k nastudování a zkoušení "až to budu potřebovat", nechtěl jsem cvičebnici s dílčími úkoly (stejně bych je nedělal). A samozřejmě intuice při prolistování, ta se mi osvědčuje velmi. Náročné výběrové řízení...

Celý příspěvek

Dramatické podzimní nebe.
(#foto ze středeční procházky)

(1. 11. 2024)

Objev dne, Vikings - Rise of the Rednecks.
AI video vikingů jako venkovských balíků.

Celý příspěvek

Po završení dobrodružství v Egyptě se vydávají obě čarodějky na cestu zpět. Použijí naposled kouzlo Chlupambry, jenže jak se ukáže, nikdy nebylo moc přesné a tentokrát je to úplně špatně – přistanou v malé oáze, v královské zahradě, někde poblíž Rudého moře.

Nezbývá, než pokračovat klasicky. A hned v druhém příběhu potkají džina v láhvi, který se je pokusí podvést, jako všechny majitele předtím. Jen díky Morgavsině chytrosti je z něj pes – a také zdroj humorných situací v celé knize. Džin totiž nezná vůbec nic z biologických zákonitostí živého organismu…

Celý příspěvek

Jak název naznačuje, kniha podrobně vysvětluje, proč by pro fungování vztahu bylo lepší, kdyby milostné interakce zahajovala žena.

Pokud žena ví, že vést do milování je její role, dělá to tehdy, je-li na něj naladěná a připravená, kdy je velká pravděpodobnost, že se bude moci milovat “pořád”. Jde-li o ženu, která vede jak do milostných interakcí, tak v nich samotných, existuje naprosto minimální pravděpodobnost, že se bude cítit zneužívaná či znásilňovaná. Ba naopak, je-li žena podněcována, aby byla milostně aktivní a iniciativní dle vlastní moudrosti, její pocity zneužití či znásilnění se léčí a rozpouštějí. Nemusí se bránit a mít se na pozoru před mužským dobýváním do jejích kalhotek. Může se uvolnit, protože vede v souladu se svým tělem, se svou energií, se svou jóni a se svou hlubokou erotickou moudrostí. Za těchto okolností nejspíše sama ukáže i svému milovanému svou skutečnou extatickou přirozenost.

(...)

Celý příspěvek

(1996, A4, tužka)

Celý příspěvek

Brožura, kterou nám na jednom výletě přidali k parkovacímu lístku, je plná informací. Na čtyřiašedesáti stránkách seznámí turistu s tím nejzajímavějším, co může navštívit – od přírody přes památky až po akvapark nebo wellness centrum.

Fotografie jsou samozřejmost:

Celý příspěvek

Léčivý úklid® (autorčina registrovaná značka) reprezentuje širší pojetí úklidu jako cesty k pořádku a pohodě. Oproti jiným metodám, jako je KonMari (viz Marie Kondo), se soustředí na přesah do celého života i jeho psychologické a duchovní stránky. Vedle klasických rad na třídění a organizování, popř. udržování, tu najdete i celou sekci Tvoříme s radami pro tvorbu domova, jeho vylaďování estetické i energetické, praktikování vděčnosti i úklid vnitřní, duševní.

Definuji se jako minimalistka, která si uvědomuje přesah věcí do subtilnějších sfér. Moje definice je propojení minimalismu s energetickou prací. Odhazování nepotřebného v materiální rovině je pro mě součástí procesu odhazování v dalších vrstvách mého bytí – mentální, emocionální a duchovní, je to součástí mého životního stylu.

(...)

Celý příspěvek

Ten brouk mě zaujal už z dálky – na kůře stromu docela zářil. Takže jsem si ho pečlivě vyfotil ze všech stran a pak dohledal.

Celý příspěvek

Autor se ženou jezdívali do Provence každoročně nasát teplo a světlo, než se vrátí zpět do podmračené a strohé Anglie. Okouzleni počasím, přírodou i ležérním životem venkovanů si pokaždé slibovali, že se tam jednou odstěhují. A pak to jednoho dne opravdu udělali, k překvapení svému i svých přátel.

Nakonec k tomu došlo opravdu rychle – takřka impulsivně – a to všechno kvůli tomu domu. Jednoho odpoledne jsme ho uviděli, a téhož večera jsme se tam již v duchu stěhovali.

(...)

Celý příspěvek