Wuwejův zápisník

Šířka hlavního textu

Možná jste si všimli, že ať zvětšíte okno jak chcete, stejně zůstane úzký sloupec. U textu to většinou nevadí, ale když do něj zařadíte široké obrázky a pak si musíte obrázek posouvat horizontálním posuvníkem, je to otrava. Problém řeší plugin Editor Width Slider Do statusové řádky přidá slider, kde si zvolíte, kolik místa má text zabírat:

Fullscreen

Když je ale obrázek obzvlášť velký, hodil by se fullscreen – skrýt levý i pravý panel a editovanou poznámku zobrazit na celou obrazovku. Přesně to dělá Fullscreen mode plugin. Nastavíte si klávesovou zkratku – já chtěl přetížit F11, ale to nefungovalo, takže Shift+F11 – a plugin schová všechny panely a nabídky a zabere celou obrazovku. Režim se opouští klávesou Esc. V kombinaci s předchozím sliderem se dostanete na maximální možnou velikost.

Pokračování příspěvku

Vynikající komiks v duchu kreslených stripů Garfielda nebo Calvina a Hobbese. Hlavní hrdina, pes Brok, je pouliční směs a podvraťák, propadlý tomu nejhoršímu. U hospody žebrá o pivo, pak vyvádí jako utržený od řetězu a ráno má kocovinu. Není divu, že jednoho dne skončí v útulku – odkud si jej odvede cirkusový klaun.

Pokračování příspěvku

Díla Jane Austenové jsou pevně zakotvená v současné kultuře. Existuje tolik zfilmování, reflexí a odkazů („pan Darcy“, „rozum a cit“), že by byla ostuda nepřečíst si některou z předloh. Zároveň patří do mapy literatury, i když si nejsem jistý, jestli spadá do romantismu, realismu nebo osvícenství a sentimentalismu (zapsal jsem si ji k poslednímu jmenovanému). Je představitelkou tzv. rodinného románu („domestic novel“), který zobrazoval život vyšších vrstev na venkově.

Děj je notoricky známý a asi nic nezkazím, když si tu poznamenám, jak mi ho shrnula ChatGPT:

Pokračování příspěvku

Tohohle brouka určitě rádi uvidíte. Jeho kovově modrofialová až černomodrá barva spolu s velikostí, která může být až tři centimetry, z něj dělá nepřehlédnutelný nález. Navíc má na brouka trochu nezvyklou anatomii – velký zřetelně oddělený zadeček a krátké krovky, zadní křídla redukovaná, takže nelétá a po zemi se pohybuje trochu těžkopádně.

Určitě na něj ale nesahejte, majka fialová totiž v ohrožení vylučuje z kloubů kapky hemolymfy s obsahem kantaridinu, což je jedovatá a dráždivá látka. Na kůži způsobuje zarudnutí, pálení a puchýře, při požití dráždí trávicí a močové cesty, takže může vyvolat bolesti břicha, krev v moči až poškození ledvin.

Pokračování příspěvku

Kratičké Fulghumovy příběhy, fejetony, mají kouzlo bezprostřednosti. Zamýšlí se nad běžnými věcmi – ale ukazuje, jak se v nich projevuje lidskost. Láska, víra, touha i obyčejné (obyčejné?) sdílení a vzájemnost. Věci, které člověk zná, aniž by si uvědomoval.

Třeba to o dospělosti. O uklízení pozvracené podlahy, odčerpávání septiku, prošťouchávání ucpaného záchodu:

Dokud je člověk dítětem, má pocit, že jestli ho mají opravdu rádi, nemůžou po něm přece nikdy chtít, aby šel se smetím. A když se zařadí mezi dospělé, jde se smetím, protože má ostatní rád. Těmi ‚ostatními‘ nemyslím jenom členy vlastní rodiny, ale rodiny celého člověčenstva.
Otřepaná pravda stále platí.
Být dospělým je špinavá záležitost.
Ale někdo to dělat musí. (Str. 52)

Pokračování příspěvku

Podtitul „Stručná verze“ je poněkud v rozporu se slovem „Velké“ z titulu, výsledek je ale mimořádně čtivý. Autor nás provází historií od naprostých počátků lidstva až po postpandemickou současnost a je to jízda. Na příkladech přesvědčivě ukazuje, jaké ekonomické vlivy stály za tou kterou změnou a co dalšího tím bylo umožněno.

To vše změnila průmyslová revoluce. Od jejího nástupu se střední délka života zvýšila dvojnásobně, reálné příjmy vzrostly na čtrnáctinásobek a průměrná výška lidí narostla o zhruba 10 centimetrů. Od moderní ekonomiky čekáme, že její růst bude každé nové generaci přinášet vyšší životní úroveň. Před průmyslovou revolucí byl hospodářský růst jen občasný a pomalý. (Str. 51)

Ale nejen to, Leigh historii propojuje i s dějinami výkladů ekonomie a popisuje, jak ekonomové vysvětlovali mimo jiné obchod, nerovnost nebo války.

Zajímavostí je tu plno; slyšeli jste o Velkém kanálu v Číně?

Pokračování příspěvku

Recyčlánky z loňského července jsou docela pestré žánrově – co kniha, to samostatné téma. A vlastně i články neknižní. Jeden tvořily poznámky z  upgrade na Fedoru 42, tedy téma počítačové, druhý fotoreportáž z domu oběšených panenek.

Mimořádná je příručka Petra Bakaláře Morana o eutanazii, pojímá téma skutečně všestranně, od etických otázek po otázky zcela praktické. Hodně se mi líbila také kniha Davida McRaneyho Nejste tak chytří, jak si myslíte, která prochází a vysvětluje 48 mentálních klamů. Velmi užitečné.

Spiritualitu (nenáboženskou) reprezentuje Jiří Charvát ve své knize Jak se stát nikým. Snaží se popsat a navést k Probuzení pro skeptiky. To je skvělý záměr, jen… snaha sdělit slovy to, co se musí prožít, nebývá úspěšná. Ale kniha je výborná, čtivá a plná informací.

Pokračování příspěvku

Čtvrtá kniha sebraných Garfieldových spisů obsahuje stripy z let 1980 a 1981, tedy počátku jeho „kariéry“. Nijak to ale poznat není, vtipy jsou pořád stejně dobré.

Garfield je tak vypasený, jízlivý a sebestředný, že ho musíte obdivovat.

Všechny své špatné vlastnosti předvádí s lehkostí a grácií, a o to víc vyniká kontrast s jeho sekundanty, uslintaným prostoduchým psem Odiem a naivním majitelem Jonem Arbucklem.

Odkazy:

• Garfield slízne smetanu v Databázi knih
• Garfield slízne smetanu v ČBDB

DAVIS, Jim. Garfield slízne smetanu. Praha: CREW, 2013. ISBN 978-80-7449-162-7.

Pokud jde o komentáře (a hodnocení článků hvězdičkami), s těmi to bylo ještě o dost horší, než se starým designem. Databáze měla špatné kódování, takže obtížně ukládala unicode, počty komentářů se vracely jako obrázek, je tam jakási prastará jQuery. No a jak jsem čím dál víc začal používat Obsidian a markdown, říkal jsem si, že by se mi líbilo umožnit markdown formátování komentářů…

Tady to ovšem bylo o dost rozsáhlejší než prostý redesign. První co jsem po codexu chtěl byla příprava lokálního vývojového prostředí (tedy PHP, MariaDB, webserver) , aniž bych si tím zaneřádil systém. Codex mi doporučil nainstalovat podman a podman-compose a pak vytvořil šelmostroj na vytváření kontejnerů a podu. Fascinující, jak pěkně se dnes dá vyvíjet.

Trochu nepříjemné je, že hosting kontejnery nepodporuje, takže jsme ještě upravovali strukturu souborů a dvojí konfiguraci (přes env proměnné pro lokální vývoj a přetížení přes config.php).

Pokračování příspěvku

Lukáš Marvan před lety odešel do buddhistického kláštera na Srí Lance. O své tehdejší zkušenosti napsal knihu Mnich – Deník ctihodného Mantakusaly. V klášteře ale nezůstal, ostatně v té době měl rodinu, po šesti měsících „disróboval“ (svlékl mnišský oděv) a vrátil se do civilizace. Návrat byl zpočátku příjemný, jenže čím dál víc si připadal, jako by uvízl mezi dvěma světy.

Mnišský život skončil a ten další v Evropě, v Česku, ještě nezačal. Takové bardo. Ne jako na začátku, kdy jsem se stal mnichem. To byla pecka, která mě smetla kamsi do nového batolecího věku. Tenkrát jsem se všechno znova učil.
Tohle byl návrat. Návrat někam, kam se vrátit nešlo. A přesto jsem se vracel. A kdo se vlastně vracel? Něco, co bylo ničím, a přesto prožívalo, vnímalo, cítilo, myslelo. Na začátku to bylo víc zrození, méně smrt. A nyní naopak. Smrt byla úlevná a osvobozující. Zrození, jakýsi bonus navrch. I když obojí bylo důležité.

Mnišská zkušenost byla hluboce proměňující. Vracel se s pevným rozhodnutím už nikdy s lidmi nehrát jejich hry vedené strachem o ztrátu něčeho, co neexistuje: ega.

Pokračování příspěvku

Pár skic a nápadů ze zápisníku (skutečného), první část roku 2022. Některé by možná stály za překreslení.

Celý příspěvek

Naši známí, kteří na konci minulé knihy vstoupili do služeb arcivévody Matyáše, od něj dostávají první úkol. Opět v zázemí, dokonce na území hlavního města Prahy – ale o nic bezpečnější. Někdo tu začal vraždit prvorozené potomky vysoce postavených (katolických) hodnostářů. Těla obětí jsou nalezena s vyřezanými židovskými symboly, a tak, kromě jiného, hrozí i pogromy. Císař Rudolf je slabý, podléhá své nemoci a zemi vládnou především jeho rádci Rumpf a Trautson, jejichž moc přesahuje i zastupujícího purkrabího Kryštofa Želinského. Aby toho nebylo málo, pražské uličky ovládají gangy italských banditů, se kterými se naše trojice – poněkud nedobrovolně – střetne hned v úvodu.

Atmosféra strachu, náboženské nesnášenlivosti a politických intrik je všudypřítomná. Kapitán Stein, věrný své víře (a meči a „Těšínce“), se na pražské mravy dívá s neskrývaným despektem a nejraději by vše řešil přímočaře. Matěj Barbarič si užívá intelektuální i jiné podněty a jeho detektivní mysl nezahálí. Kaprál Bohdan Jaroš, mistr přes výslechové metody, je také nepostradatelný – a konečně se dozvíme, jaké temné tajemství ve své minulosti skrývá. Právě rozdíly mezi nimi, vzájemné poznámky a vývoj vztahů patří k přednostem celé série. Ve svých protikladech se skvěle doplňují.

Celý příspěvek

To jsem chtěl udělat už roky – zavést vzdušnější design, podporovat větší šířku displejů, u panelů se pokusit o efekt skla plovoucího nad povrchem. Asi třikrát jsem začal, jenže tohle už je příliš specifické téma vyžadující znalosti, dobré oko a spoustu praxe. A tak jsem žádný pokus nedokončil.

Povedlo se to až s AI, konkrétně s Codexem a modelem GPT 5.6 Terra (medium). Jako obvykle to bylo krásně jednoduché a plynulé. Nejdřív jsem do prázdného projektu dal dva vzorové soubory (index a poslední článek) spolu s jejich screenshoty a optal se:

Celý příspěvek

Už titul a podtitul knihy (Budování dystopie – Podivný triumf architektonického barbarství) jasně předznamenávají její téma. Zabývá se tím, jak je možné, že byla po první světové válce opuštěna kontinuita stavebních stylů, konstrukcí i použitého umění a zvítězila podivná doktrína modernismu s plochými střechami, horizontálami, minimalistickým interiérem a odlidšťujícím přístupem.

Autor ale zdůrazňuje, že nejde o útok na celé moderní hnutí; chce kritizovat jeho totalitní rysy a klamavou argumentaci a vysvětlit celou genezi. A dělá to mimořádně pečlivě. Sleduje roli nejen architektů samotných, ale také kritiků a autorů píšících o architektuře, protože právě ti názory architektů legitimizovali a zpřístupnili světu.

Celý příspěvek

U Obsidianu jsem se setkával s takovou nepříjemností – nedokázal si zapamatovat, že jsem ho používal maximalizovaný. Pokaždé mi nastartoval s menším oknem a musel jsem si ho maximalizovat ručně. Nevěřili byste, jak otravné to je.

Celý příspěvek

Petr Kukal na Třeboňsko jezdí mnoho let, píše o tom i ve svých denících (první, druhý). Petr Ettler je v tomto kraji usazený a jeho proměnlivou krásu zachycuje v obrazech. Píseň o vodě je pak společný projekt obou autorů, Třeboňsko v akvarelech a rozostřených textech, jak zní podtitul.

Akvarely ukazují rybníky, stromy a břehy, ranní mlhy i večerní slunce, stopy ve sněhu – zkrátka přírodu v běhu času.

Celý příspěvek

Když už jsem se do tuberkulózy tak začetl, navíc pod dojmem informací z knihy Všechno je tuberkulóza (jak moc je rozšířená a také že očkování v dospělosti už nechrání), vybral jsem si ještě tuto specializovanou publikaci. Je to učebnice pro lékaře a na necelých osmdesáti stránkách shrnuje současný pohled na problematiku tuberkulózy. I když, současný – je z roku 2016 a deset let je v medicíně dlouhá doba. Epidemiologické údaje platné k roku 2014 jsou zastaralé a léčebné postupy se také proměňují. Nehledě na několik podivností (o nich na konci článku).

Úvod popisuje místo tuberkulózy v dějinách medicíny a její sociální rozměr. Nejde jen o biologickou infekci, ale také o nemoc spojenou s chudobou, bydlením, výživou, migrací a dostupností zdravotní péče. Následuje historie boje proti tuberkulóze u nás – vznik dispenzářů a sanatorií, povinné hlášení, zavedení antituberkulotik, plošná kalmetizace (čili očkování), eradikace tuberkulózy skotu, pozdější přechod k selektivnímu očkování rizikových novorozenců.

Celý příspěvek

(březen 2025, A4)

Celý příspěvek

Ve volném pokračování příjemné venkovské detektivky Příběh mrtvého čaroděje se barbarský léčitel a učenec Efernas spolu s bratrem bardem Bellasem vypraví do městečka Náchořečí. Ef chce doplnit zásoby do lékárny, Bel zkusit vystupovat před publikem (má úspěch!) a oba společně zkontrolovat, jak se daří kovářově dceři Kordule, která se ve městě učí na sklářku.

Jednoho večera je překvapivě kontaktují místní alchymistka Johana Hojková a její partnerka, elegantní Alla Suncana a požádají o pomoc. Kdo ví, co je k tomu vedlo, protože o předchozím amatérském vyšetřování nic netušily, snad je zaujala kombinace fyzické síly, evidentní inteligence a fakt, že bratři nejsou zdejší. Rozhodně lepší než místní garda, které jednak nedůvěřují, jednak se nedá očekávat, že by gardisté cokoliv podnikli, když pachatel je znám a po smrti.

Celý příspěvek

Aleš Palán proslul svými rozhovory se šumavskými samotáři, i když to zdaleka není celá jeho tvorba. Nicméně v rozhovorech exceluje; svého respondenta chápe, dává mu prostor a zároveň se umí dobře ptát, pokrýt velký rozsah témat. A Miloslav Nevrlý je legenda, resp. legendární jsou jeho knihy, Karpatské hry mají neuvěřitelné kouzlo a dokázaly změnit život mnoha lidem (což se můžete dočíst v jiné knize od Aleše Palána). Ale kdo vlastně ví, jaký jejich autor je?

Miloslav Nevrlý navíc před vydáním knihy oslavil devadesát let, takže je to nevyhnutelně kniha bilancující. Jeho život byl opravdu pestrý; celou dobu sice pracoval jako muzejník, což nebývá příliš dobře placené místo s velkou kariérou, ale o to více prostoru měl pro své vášně. Zoologii, putování přírodou, skauting.

Celý příspěvek