Každou noc
mě ze tmy vítá
lítá šelma kočkovitá

(6. 1. 2023)
Jsou to ledky na routeru, ale vždycky si vzpomenu na Tracyho tygra.

Čtvrtý díl Okresního města už ukazuje jen stíny někdejších lidí i města. Válka trvá příliš dlouho a svět je zničený. Všechno je vyprodáno, vykradeno, vyjedeno. Platí to o venkovu

Ujížděl podél domů s bachratými podloubími, podél krámů se staženými závěsy a nápisy Vyprodáno; mimo zahrádky, v nichž pozdní léto okázale hrálo všemi barvami; míjel měšťanské vily, oděné štukovou nádherou. Mnohé příbytky duněly prázdnotou; smrt si toho roku počínala obžerně a nestoudně, a pak už vjel mezi chalupy, křivolaké a nahrblé jako kozy, i octl se na silnici, kde stříbřitý prach pokrýval smutné švestky. Zde pustil řídítka, jel se založenýma rukama a přemítal. (Str. 54)

stejně jako o městech

Občané opouštěli Prahu zaraženi a zmateni. Spěchali domů, odnášejíce si v hlavě několik obrazů, ponurých a teskných. Spatřili královské město, upadší do nezaviněné bídy, špinavé a pohaněné. V mysli jim utkvěl belhavý voják, který na Uhelném trhu přehraboval shnilé odpadky zeleniny, pídě se po potravě. Setkali se s jízlivými tvářemi vyhladovělých úředníků, naplněných zlobou proti celému světu. Obzvláště je zaujaly uniformované ženy v tramvajích, jež s mužskou hartusivostí proštipovaly lístky. Viděli vyhlodané obchody s nápisy Vyprodáno, oprýskané domy, kde dunělo prázdnotou, školy bez žactva, zástupy toulavých, otrhaných dětí. A ulicemi vanul ostrý, nemocniční pach, dotěrný a neodbytný. Míjeli nehostinné hostince, které na posměch se zdobily malovanými mísami, plnými tučných pokrmů, a zpěněnými sklenicemi piva, šalebné obrazy, které klamou unaveného poutníka ve vyprahlé poušti. (Str. 101)

Zrovna tak i lidé jsou proměněni, i ti, kdo se vojně vyhnuli a zůstali doma. Starý obchodník Štedrý už noviny neschovává

Pokračování příspěvku

Knihy ze série Co je nového jsou převážně skvělé – a tahle to potvrzuje. Na pár stránkách čtivou formou shrnuje podstatné změny posledních desetiletí v médiích.

Začíná Soumrakem novin, obdobím, kdy to vypadalo, že noviny odchází do zapomnění a pokračovat bude Online žurnalistika. Kromě toho celkový trend byla Ztráta důvěry a také téma Objektivity.

Šéfredaktor holandského webu De Correspondent Rob Wijnberg je přesvědčený, že novinářská objektivita je hrozbou pro demokracii. Podle něj je objektivita nejhůř pochopenou, neustupující a nebezpečnou iluzí, v jakou kdy novináři věřili.

„Nepochopenou, protože si ji lidé často pletou s nezávislostí a nestranností. Neustupující, protože vypadá jednoduše a je laciná. Nebezpečnou, protože je tou největší lží, kterou můžete publiku říct. A iluzí, protože vlastně neexistuje,“napsal Wijnberg v článku v roce 2017. A dodal: „Je doslova nemožné popisovat svět bez toho, abychom měli představu, co je dobré, nebo zlé, relevantní, nebo triviální, pravdivé, nebo nepravdivé.“ (Str. 32)

Pokračování příspěvku

(prosinec 2022, A4, pastelky)

Ota Pavel ve své povídkové knize vzpomíná na život protkaný rybařením. Od nejstarších zážitků, kdy ho jeho bratři s sebou příliš nebrali, ale strejda Prošek mu udělal prut a poradil, kde a jak má chytat, přes pytlačení na rybníku za války, až k poválečnému rybaření na řece. Mluví ale také o svém tatínkovi, společenském a trochu bohémském, a o svých dvou starších bratrech, kteří jako židé museli odejít do koncentráku… a kteří se, jako jen málokdo, také vrátili. Přesto jsou to vzpomínky hořké, všechen strach, bída, hlad…

Nejznámější je asi povídka Zlatí úhoři, o dárku k tatínkovým narozeninám, zázračné chvíli, kdy se úhoři zvednou ze dna a berou cokoliv, co jim naservírujete. A nachytáte jich tolik, že bude stát za to roztopit udírnu.

Úhoři tedy budou jako báseň od nejlepších českých básníků. Bude v nich moře, měsíc, řeka, smrt. A slunce, které nenávidí. Bude v nich omastek přepychu, kdy hodovali v kalných nocích, a bude v nich hlad půstu a nekonečného putování. (Str. 119)

Pokračování příspěvku

Myslel jsem si, že science fiction mám docela načteno, ale tahle kniha mě vyvedla z omylu – znám jen vrcholky ledovce, a rozhodně ne všechny.

Kniha je rozdělená do následujících kapitol:

• K počátkům sci-fi: od Odysseje k Frankensteinovi – od starověku až do začátku 19. století. Homér, Lúkianos ze Samosaty, Cyrano z Bergeracu, Thomas More a utopie, Jonathan Swift, Mary Shelleyová...
• Jules Verne, obdivovatel vědy a vizionář: Francie, 19. století. Mládí Julese Vernea, jeho literární začátky, jeho vztah s P. J. Hetzelem, série Podivuhodné cesty...
• H. G. Wells, revoltující katalyzátor: Anglie, od konce 19. po začátek 20. století. Wellesovo mládí, jeho začátky, jeho největší díla, jeho politická přesvědčení...
• Příchod pulpových časopisů: Spojené státy, od konce 19. století až do krize roku 1929. Časopisy Argosy, Wird Tales, All-Story, Amazing Stories, Wonder Stories, The American Weekly… Z autorů a dalších aktérů zmiňováni mimo jiné: [vynechávám, seznam je na čtyři řádky] Hugo Gernsback, E. R. Burroughs, H. P. Lovecraft, Robert E. Howard, 'Doc' Smith, ...
• Francouzské sci-fi a vědecká fantastika: Francie, konec 19. století a první polovina 20. století. Zejména Camille Flammarionová, J. H. Rosny, začátky Goncourtovy ceny, Maurice Renard, časopis Sciences et Voyages, [atd., vynechávám]
• Zlatý věk amerického sci-fi: od třicátých let po konec let čtyřicátých. Počátky Johna W. Campbella a jeho práce na časopise Astounding, Isaac Asimov a jeho zákony robotiky, Robert A. Henlein, A. E. Van Vogt, Theodore Sturgeon, návrat k pulpům, schůzky literární společnosti Manana, jaderná hrozba ve sci-fi, jazykověda ve sci-fi, Campbellův odklon k pseudovědám, knihovna zlatého věku sci-fi. [atd., vynechávám]
• Velká Británie a New Wave: od počátků (konec třicátých let) až do let šedesátých. Aldous Huxley, George Orwell, Arthur C. Clarke, J. R. R. Tolkien, Robert Silverberg, Brian Aldiss, … [vynechávám]
• Americká alternativní scéna: od konce zlatého věku (padesátá léta) po dobytí měsíce (1969). Richard Matheson, Kurt Vonnegut, Rod Serling, Philip K. Dick, Frank Herbert, Robert Silverberg, Kate Wilhelmová, Harlan Ellison...
• Americké ženské sci-fi. Ještě jednou Judith Merrilová a C. L. Mooreová, dále také Katherine MacLeanová, Ursula Le Guinová, Joanna Russová, Pamela Sargentová, Rebecca F. Kuangová (laureátka ceny časopisu Astounding 2020). Otázka postavení ženských hrdinek v science fiction.
• Kyberpunk: poslední velká revoluce science fiction? Bruce Sterling, William Gibson, popularizace termínu 'kyberpunk' Gardnerem Dozoisem, Dashiel Hammett, Métal hurlant, Vernon Vinge, popkultura, NSO neboli "new space opera"...
• Moderní francouzská science fiction: od druhé poloviny 20. století až dodnes. Neopomenutelné edice a jejich vydavatelé, Raymon Queneau, překlady Borise Viana, Stefan Wull, Moebius, Alejandro Jodorowsky, ...[atd., vynechávám]
• A co zbytek světa? Science fiction v Německu, Polsku, Rusku, Itálii, Španělsku, Skotsku, Asii, Jižní Americe a Africe. Stanislaw Lem, Alexej Tolstoj, bratři Strugačtí, Gabriel García Márquez, … [atd., vynechávám]

Myslím že už z pouhého přehledu tušíte, že to není nic povrchního. Naopak, nálož je to tak velká, že je místy nečitelná, komiks nekomiks. Ostatně komiksové zpracování je spíš doplnění, žádné příběhy nečekejte – je to jen ilustrace. I když se snaží – kapitolami nás provázejí různé postavy, od vydavatele pulp časopisu přes trojici spisovatelů až po dva roboty z filmu a románu:

Pokračování příspěvku

Před rokem jsem sepsal článek, na který jsem opravdu pyšný – přehled zajímavých zákonitostí, které se projevují v organizacích. Conwayův zákon, Goodhart/Campbell, Rosenthal, Peterův princip…

Po prozkoumání Google Analytics 4 jsem si posteskl, že nejdou použít bez cookies a tudíž na ně přejít nemůžu – a o týden později už jsem spokojeně měřil návštěvnost pomocí Matomo.

Výborná kniha je Jak si dělat chytré poznámky. Zettelkasten (pomocí Obsidianu) jsou vážně geniální cesta, jak udržovat informace a nalézat souvislosti.

Studijní byl ještě Výkladový slovník esoteriky a pavěd, tam jsem si osvěžil všemožné alternativy i nesmysly, a Černé slunce. To je historie neonacismu – náročné a také dost šokující čtení. Rozsah je mnohem větší, než si možná myslíte. A tematicky sem patří i výkladově-komiksová Kronika nacismu.

Pokračování příspěvku

Podle Wikipedie byl Beksiński představitel polského symbolismu, surrealismu a modernismu. Vystudoval sice architekturu, ale velmi brzy začal umělecky tvořit. Zabýval se kresbou, fotografií, v pozdějších letech i počítačovou grafikou nebo dotvářením kresb na počítači, nejznámější a nejvýraznější jsou ale olejomalby v jeho „fantaskním“ období.

Bylo to jeho nejslavnější období, během kterého vytvořil velmi ponuré obrazy zobrazující surrealistické, postapokalyptické prostředí s velmi detailními scénami smrti a rozkladu, krajiny plné kostlivců, deformovaných postav a pouští. Tyto malby byly dosti detailní, tvořené s jeho typickou precizností. (Wikipedie)

Kniha je monografie, mapující jeho život a tvorbu včetně všech směrů a technik, třeba kreseb. Podívejte se na nádhernou Lady Macbeth z roku 1963 (Str. 118):

Pokračování příspěvku

Po mnoha letech jsem se podíval na celý televizní seriál Strážce duší a i přes všechny jeho chyby (nahlédněte do komentářů v ČSFD) to bylo docela zábavné. Ale hlavně jsem si vzpomněl na tuhle knihu, kterou mám celou dobu v zásobníku. Shrnuje podklady, ze kterých zápletky vychází, fakta o nálezech, zjeveních nebo třeba historii templářského řádu. Samozřejmě ze záhadologického pohledu.

Největší část, skoro sto stránek, zabírá kapitola Zapovězená tajemství templářů. Popisuje tajemství archy, záhadné výzkumy a vykopávky templářů, zmínky o podezřelých létacích vozech, komunikaci s Bohem, ale i pozdější věci jako dům přenesený až do Francie nebo mluvící hlavu. Teprve ke konci se dostává k Veveří a kostelu s monogramem, které byly použité v první epizodě seriálu.

Pokračování příspěvku

Tuhle jsem někde zahlédl fotku pampeliškové kompozice Andyho Goldsworthyho s anglickým popisem – Dandelions. Bezděčně jsem v duchu jméno vyslovil anglicky a hned vzápětí česky a okamžitě mi blesklo hlavou, že mají stejný rytmus:

dan-de-lion
pam-pe-liška

A nejen rytmus, i délku.
Dokonce se slabiky rýmují!
A když jsem si všiml, že v obou jazycích figurují šelmy – jen v češtině se ze lva stala o něco přízemnější liška –, bylo mi jasné, že to nemůže být náhoda.

Pokračování příspěvku

Neuvěřitelné příhody neuvěřitelných postav v neuvěřitelných prostředích pokračují (je to třetí díl trilogie Opravář osudů).

Aspoň že George se vzchopil a začal jednat sám za sebe. Umí říct ne, postavit se sám za sebe, vyjádřit svůj názor.

Celý příspěvek

Starhawk je spisovatelka a zakladatelka novopohanského hnutí Reclaiming. Její první kniha Spiral Dance popisuje znovuzrození hnutí Bohyně a učení wicca, moderního čarodějnictví. Zároveň je politická a feministická aktivistka, celoživotní bojovnice proti patriarchálnímu útlaku, za nápravu společnosti.

Nemluvím však v této knize za čarodějnictví ani za žádné jiné politické nebo duchovní hnutí. Vize Umění, kterou vám předkládám, je moje vlastní a chci se v ní zabývat nejen tím, co je, ale i tím, co by mohlo být. Pochopitelně, ne všechny čarodějnice se mnou sdílejí mé politické přesvědčení a jen pár lidí, kteří se mnou mé politické názory sdílejí, jsou čarodějnice. Jsou mezi nimi stejně tak quakeři, buddhisté, radikální katolíci nebo ateisté. Jsem účastnicí mnoha (možná až příliš mnoha) skupin sabatů, různých kolektivů a hnutí a všechny pro mne byly důležité v tom, že mi pomohly formulovat myšlenky, ale nemluvím za žádnou z nich. (Str. 9)

(...)

Celý příspěvek

Sen o létání

(26. 11. 2022)

Celý příspěvek

Druhý díl knižního Červeného trpaslíka jde ve svém odklonu od seriálu ještě dál. Některé zápletky jsou sice stejné jako příslušné epizody (Lepší než život, Polymorf, Pozpátku, Trosečníci, Bílá díra), ale jsou sestavené do jednoho celku, rozpracované do hloubky – a doplněné spoustou dalších příběhů. Nejprve jsme pořád ve hře, Rimmer si stvořil svět kde je nejobdivovanější a nejbohatší na světě, Lister zase svůj malý osobní ráj:

Nacházel se teď ve hře Lepší než život už téměř dva roky a nikdy si nepomyslel, že ji opustí. Bedford Falls bylo jeho osobní nirvánou. Jeho psychika stvořila městečko a jeho obyvatele na základě jeho nejoblíbenějšího filmu Život je krásný od Franka Capry, a zde chtěl strávit zbytek svých dnů. Uvědomoval si, i když nikdy o tom příliš nepřemýšlel, že LNŽ ho nakonec zabije. Jeho tělo tam venku v realitě bude postupně chátrat a nakonec umře. Ale byl připraven takový obchod uzavřít. Tady ve Hře měl všechno, po čem toužil: společenství samých dobrých lidí, své děti, malý krámek, a pak to nejlepší ze všeho, skutečnost, že se oženil s Kristinou Kochanskou. Venku v realitě nic z toho neměl a neměl ani žádnou naději, že by toho někdy mohl dosáhnout. A ještě horší bylo, že v realitě byla Kristina Kochanská mrtvá. Kristina Kochanská byla jedinou a jedinečnou dobrou věcí, která se Listerovi přihodila od chvíle, kdy se přihlásil na Červeného trpaslíka. (Str. 73)

(...)

Celý příspěvek

Josefa Mareše asi netřeba představovat, díky skvělým třem sériím Případů prvního oddělení je tento bývalý vyšetřovatel a později vedoucí oddělení vražd dostatečně známý. Kniha je rozsáhlý rozhovor s novinářem Martinem Moravcem a celá se točí kolem vyšetřování, policejních postupů, případů a zážitků. Rozdělená je do několika částí podle hlavního tématu:

• Vražda
• Vrah a oběť
• Ti druzí
• Vyšetřovatel
• Můj život

Knihu pak uzavírá policejní slovníček a několik stránek s fotografiemi. Ty jsou bohužel směšně malé, takže si z nich odneste jen hrubou představu, ale aspoň něco. Jediná velká je civilní se psem a pak ta úvodní, na obálce. Což upřímně také není výhra, postoj a výraz by mě spíš odradil, než nalákal ke koupi. Na druhou stranu, jak je z rozhovoru patrné, nejspíš je odpovídající. Josef Mareš vypadá jako dost nesmlouvavý samorost, sice spravedlivý, ale paličatý. A to je vlastně jen sebeprezentace, ne pohled jeho okolí (kdo ví, jaký by byl ten).

Celý příspěvek

„Překvapuje vás, že řada ‚bojovníků proti covidismu‘ je zároveň antivax, podporuje Putina, věnuje se homeopatii nebo třeba popírají závažnost globální změny klimatu? Crank magnetism je pokus o vysvětlení tohoto psychologického fenoménu.“
(zdroj twitter Klubu skeptiků)

Dovolená u moře měla tradiční průběh.
První den jsem si rozřízl nohu o skálu,
druhý den se spálil,
třetí den si uhnal úžeh
- a zbylé dny se těšil domů.

Abych ale nebyl jen škarohlíd, moře za to stálo.

(10. 8. 2022)

Celý příspěvek

Zuzana Šochová je agilní kouč a certifikovaná školitelka SCRUMu, a také asi jeho nejznámější propagátorka v Čechách. Má rozsáhlé zkušenosti z agilní transformace v malých i velkých firmách a tak jsem její knihu otevíral s velkými očekáváními. Oproti té minulé (Zuzana Šochová, Eduard Kunce: Agilní metody řízení projektů), tato je zaměřená přímo na ScrumMastera.

Tato role je totiž velmi podceňovaná (velké firmy ji rády chápou jako dodatečný a postradatelný náklad a snaží se ji minimalizovat) a nejčastěji sklouzává do problematických náhražek jako je například „sekretářka“ (lístečky na tabuli a administrativa ke zbytku firmy). Jenže to je omyl, ScrumMaster je jeden z vrcholů trojúhelníka, nebo ještě lépe jedna noha trojnožky, a bez jeho správného fungování plnohodnotný SCRUM nikdy nevznikne.

Celý příspěvek

Od minulého článku o prvním dílu Veselého racionalisty se na internetu objevilo pár detailů o autorovi, takže můžu doplnit, že jde o anorganického chemika, narozeného 27. 7. 1934 a pseudonym od skutečného jména není příliš daleko – jmenuje se Václav Frei. (zdroj)

Díl druhý zahrnuje články z let 1992-96, tedy po revoluci. Je to znát jednak na tématech včetně politického života a komentářů ke společnosti jako takové, jednak na větší otevřenosti – už není nutné se příliš jistit, skrývat za nadsázku nebo odvolávat na duševní poruchu. A pokud se o ní Armin zmíní, tak pouze s hrdostí.

Celý příspěvek

Opět se vracím k Pohanské kytici, tentokrát ilustrací básně Hadí. Její autorkou je Baraka (k dosažení na stránkách Eastwick.cz) a jak už je u ní zvykem, text je působivý.

Celý příspěvek

Po průřezové publikaci se souhrnem deseti let tvorby parodických koláží vydal Tomáš Břínek před koncem roku ještě jednu knihu – TMBK 2022. Ta se soustředí na aktuální události, koláže doplňuje reakcemi čtenářů na sociálních sítích a textovým komentářem Dominika Landsmana (kterého můžete znát z Deníčku moderního fotra).

Celý příspěvek