Dvojice knihomolů, kreslířka Hanka Grehová a scénárista Lukáš „Medojed“ Jakeš se sešla při tvorbě komiksových stripů – jak jinak než o knihách, čtení a jiných knihomolech. Formát je čtvercový, předpokládám kvůli primární platformě (Instagram), většinou rozdělený do čtyř stejných okének.
Protože se v nich střídá několik postav mladých (až na jednu výjimku) čtenářů, má každá v úvodní části svůj medailonek:
Pak už následují knižní komiksy, vtipné a důvěrně známé situace že života plného knih:
Před pár lety jsem četl tenkou brožurku, vysvětlující co je špatně na marxismu a jeho následovnících (Sázka na kulhavého koně). Vadila mi na ní ale malá systematičnost, střídání pojmů i teorie s praxí. Zkusil jsem vyhledávat další studie a našel tento soubor. Zahrnuje čtrnáct výkladů významných sociologů, filozofů a jiných myslitelů. Díky tomu ukazuje opravdu široký přehled, protože každý z nich se pochopitelně soustředil na jiné problémy nebo logické chyby.
Například Bocheński napadá jeho deklarovanou vědeckost:
Bocheński byl přesvědčen, že marxismus bez ohledu na svoji neustále zdůrazňovanou „vědeckost“ ve skutečnosti žádnou vědeckou teorií není, a to přinejmenším ze tří důvodů. Za prvé, neopírá se o zkušenosti a fakta, ale o arbitrárně a dopředu určená dogmata. Za druhé, není logicky uspořádaným a vnitřně soudržným systémem myšlení, nýbrž se vyznačuje řadou rozporů a jakýmsi svérázným intelektuálním zmatkem či nepořádkem. Za třetí, odmítá veškerou kritiku, vylučuje možnost modifikace své teorie a odmítá podrobit se empirické verifikaci a logickému posouzení, jelikož sám sobě přiznává hodnoty pravdivosti, věčnosti a neměnnosti. Marxismus tedy není žádnou vědou, ale osobitým druhem ideologie-víry. Je to společenský mýtus, který je založený na nesplnitelných zbožných přáních a jehož tvrzení jsou povětšinou prosta jakéhokoli vědeckého odůvodnění. Jsou to prostě dogmata. Věda samozřejmě také plní prognostickou funkci, snaží se předvídat budoucí běh věcí, ale marxismus, přestože je přeplněný různými předpověďmi, tuto úlohu neplní, poněvadž mluví-li o budoucnosti, vypomáhá si nevědeckou kategorií nutnosti a vykresluje obraz ne toho, co se stane, ale toho, co by se stát mělo. (Str. 44)
A také upozorňuje na komunistické zjednodušování až primitivismus:
Minulý srpen jsem na základě pořízených fotek napsal článek o jepicích (jsou mnohem větší, než jsem si myslel) a o bejlomorce bukové. Také jsem si zazálohoval pátou část tweetů z roku 2022.
Protože na mastodonu lítal hashtag #ukazcoctes, zkusil jsem zase seznam rozečtených knih, tentokrát pod názvem Paralelní vesmíry. Kromě největších ležáků mám většinu dočtenou (a jednu odloženou), takže ta paralelnost evidentně není na škodu.
Ve zbytku času už jsem jenom četl. Knihy studijní:
Kniha geologa a paleontologa Václava Zieglera je koncipovaná jako příběh jedněch prázdnin, plných výletů za poznáním. Podniká je děda se svými vnoučaty; autor vydatně čerpá ze svých zkušeností odborných i rodinných – sám má vnoučat devět, z nichž tři se o přírodu intenzivně zajímají. O odborných zkušenostech nemluvě – vydal více než 150 vědeckých publikací a 650 populárních článků v novinách a časopisech.
Na svých cestách zhlédnou ty největší zajímavosti, dozví se o geologických procesech, nasbírají řadu minerálů, navštíví několik odborníků, se kterými se děda zná, a ve svém „stroji času“ projedou hlavní geologické epochy. Každý výlet je bohatě ilustrovaný fotkami míst, nálezů nebo kresbami:
Nedávno jsem narazil na novinku v skupinové dynamice. Už dlouho víme, inspirováni pozorováním chování smečky zvířat (třeba vlků), že lze identifikovat alfy (vůdce), bety (následovníky) a na nejnižší úrovni omegy, což jsou v podstatě lúzři.
Pro lidské skupiny se vymýšlejí další písmena s různými charakteristikami, např. gamma jako dobrodruzi, omega zaměření na inteligenci a učení se apod (viz např. Sedm typů mužské osobnosti). A právě v této souvislosti na mě vypadla specifikace sigma muže
. Je populární, letí jako hastagy na sociálních sítí, kdekdo se do ní projikuje. Není divu, číst věty Alfa stojí nahoře, beta jsou následovníci a sigma – ti do fronty nechodí.
(zdroj Kdo je sigma samec a proč jsou stále více populární?) musí potěšit každého, ať už je beta a sigmou marně touží být, nebo je opravdová sigma.
A tak jsem se chtěl dozvědět více než je v odkazovaném článku. V češtině jsem nic nenašel, v angličtině naopak celou řadu knížek, bohužel bez recenzí a hodnocení. Skončil jsem u dvou, kde jsem se nemohl rozhodnout – a tak jsem si objednal obě. Toto je první z nich, tenká (ani ne 70 stránek), s obřími písmeny a velkými okraji, je vidět snaha všemi prostředky stručný text nafouknout.
Tohle si dejte - Mistr ČR ve slam poetry za rok 2022 Strýc Pepin popisuje, co za fascinující knihu našel v oddělení světové beletrie.
#knihy #poezie
https://www.youtube.com/watch?v=qZWUCOOis2Y
Pěkné počasí dnes máme...
To nemohu říct.
(29. 4. 2023)
Boost:
Fridge Floppers - control two rotund delivery people as they attempt to transport an unsecured fridge in this fun physics-based platformer
https://www.freegameplanet.com/fridge-floppers-browser-game/
by #gamedev Split 82 #indiedev #indiegames #gaming #LDjam
(originální toot)
Na Manor farm čili Panské farmě nejprve starý vizionářský vepř Major pronesl proroctví, že jednou přijde den, kdy se zvířata vzbouří, vyženou současného majitele Jonese, budou si vládnout sama a nenechají produkty své práce utrácet a projídat. Také navrhl hymnu, Beasts of England, její sborové zpívání však probudilo Jonese a tak byla schůze ukončená předčasně.
Nikdo nevěděl, kdy k revoluci dojde, ale zvířata jasně cítila, že jejich úkolem je začít se na ten den připravovat. Plánování přirozeně padlo na prasata. Vynikali mezi nimi velký a zuřivě vypadající Napoleon, živější a vynalézavější Snowball a obratný a mnohomluvný Squealer, který by vás dokázal přesvědčit i o tom, že černá barva je vlastně bílá. Tihle tři společně přepracovali Majorovy myšlenky do celého systému, nazvaného Animalism.
Přestože Major zemřel aniž by se rebelie dočkal, nakonec k ní opravdu došlo. Farma i její majitel totiž upadali, budovy chátraly, zvířata neměla dost krmení – a když jednou z hladu rozrazila dveře skladiště a majitel se čtyřmi zaměstnanci se je pokusili vyhnat, nedala si to líbit. Lidem nezbylo než vzít nohy na ramena.
Druhého dne začaly velké změny, farma se přejmenovala na Animal farm, bylo vyhlášeno sedm přikázání:
Lewis Richmond je buddhistický kněz a učitel meditace. Stárnutí už se ho bezprostředně týká, je mu přes sedmdesát let. Ale už dlouho dobu si všímal, jak těžko se s vlastním stárnutím lidé vyrovnávají a zabýval se využitím duchovní praxe a meditace v této nelehké proměně.
Po dosažení určitého věku už nás nikdo nemusí přesvědčovat, že stárneme a že tento proces provázejí těžkosti. Všichni to víme. Jak s touto situací naložit? Jak v ní co nejlépe obstát? Tato kniha nabízí vnitřní mapu na cestu obdobím stárnutí. Mapu, která vychází z mých mnohaletých zkušeností duchovního učitele. Mapu, která vytváří obraz stárnutí nikoli jako času postupného úpadku, ale jako období naplnění, jež může i přes případné nedůstojné situace být něčím, co si člověk může užívat. (Str. 13)
První část Stárnutím k moudrosti obsahuje kapitoly:
Tenhle řecký chodník má až umělecké kouzlo.
První dojem byl pochopitelně nevěřícný úžas, něco jako rozkaz zněl jasně, položit chodník
– ale tohle prostě musel být záměr.
Vyprávění z Ostružinového houští je mimořádně krásná dětská kniha, která pohladí po duši i dospělé.
Souborné vydání příběhů, které původně vycházely jednotlivě, zachycuje život komunity myšek. Ty obývají stromové domky v Ostružinovém houští, mají společnou spižírnu, mlýn, mlékárnu, jednotlivé řemeslníky, ba i šlechtu – Dubový palác obývá lord Norník. Nijak se ale nepovyšuje a do společnosti přispívá.
Duch pospolitosti je všudypřítomný, všechno je tak krásně starosvětské, idealizovaná (lidská) společnost.
A ty obrázky! Pohledy zblízka jsou pěkné:
Mě ale fascinovaly celostránkové „záběry“ interiérů, propracované do posledního detailu:
Studie s podtitulem Třetí říše a nadpřirozeno
se soustředí všechny informace o „supranaturalistickém“ myšlení v Německu, před válkou i během ní. Ze všech, které se okultistickým přístupem zabývají (a které jsem četl), patří k nejserióznějším (Eric Kurlander je profesor soudobých dějin na Stetsonské univerzitě), a rozhodně je nejrozsáhlejší (má téměř 600 stránek, z toho 30 je seznam zdrojů, poznámky jsou pod čarou na každé stránce). A podle autorova úvodu také první studie, která pojednává o těchto souvislostech zevrubně a od počátku vzniku nacistické strany.
Slovo „supranaturalistické“, neboli nadpřirozené, upřednostnil autor před slovem „okultní“ ze dvou důvodů. Jednak „okultní“ vede k představě něčeho skrytého, zatímco řada těchto myšlenek byla populárních, veřejných a široce přijímaných, jednak protože pod pod okultismus se nezařazují tehdejší „hraniční vědy“ jako teorie světového ledu, hledání zázračných technologií, folkor apod.
(...)Podtitul zní „průřez olomouckou slam poetry“ a je trochu matoucí, protože zastoupeni jsou tu slammeři z celé česko-moravské slamové scény. Nicméně Olomouc tu figuruje; editor vybíral z těch, kteří se v posledních deseti letech (2005-2015) zúčastnili poetry slamů, pořádaných občanským sdružením Detour Productions. Z 32 autorů je 19 místních, ale jako bývalí studenti Univerzity Palackého stejně pocházejí z celé republiky. Co se týče výběru děl:
Dlužno zdůraznit, že ne vždy byla zařazena báseň v Olomouci přednesená, čili spíše se snažím postihnout různé autorské přístupy než dokumentovat konkrétní akce. (Str. 9)
(...)
Pro dobu, v níž dochází k stále většímu uvolňování ve vztazích, přichází Amara Charles (vztahová a sexuální poradkyně, autorka knihy o nagualské sexuální tradici Quodoushka) s návodem k uzavírání sexuálních dohod.
V poslední době se na svých cestách setkávám s rostoucím množstvím lidí, kteří se staví mnohem otevřeněji k otázkám sexuality a sexu. Mnozí teď hladoví po láskyplnějších, ohleduplnějších a víc naplňujících cestách zkoumání hlubších říší intimní sexuální vášně. Jsou nyní připraveni prožívat jemné vrstvy svých smyslných já. Pro většinu z nich to však je nový terén a je jen málo map, jimiž by se mohli nechat vést.
(...)
Před rokem v červenci jsem psal o opuncii mexické (kterou jsem obsypanou plody vyfotil na dovolené v Řecku).
(...)Holohlavý kreslíř žije v Japonsku, kam se toužil dostat od doby, kdy četl první poslední o zenovém buddhismu. Živí se jako animátor, není v klášteře a nemá mistra – přesto je zenem jeho život prodchnutý.
To se ale dozvídáme pomalu a postupně, v jednotlivých kapitolkách nám popisuje epizody současného života i důležité situace ze své minulosti – kde vyrůstal, co se mu stalo, jak se vyrovnával s chybějícím hloubkovým viděním, na jaké otázky hledal odpovědi. Jaké zkoušel radikální kroky, proč studoval bojová umění.
(...)Několikrát jsem si všiml, že nositelé některých, zejména méně četných jmen, vykazují určité podobné povahové znaky. Nomen omen. Pochopitelně jsem přemýšlel, jestli je to možné, a pokud ano, co by za tím mohlo být. Napadlo mě pár hypotéz, které se mi nepovedlo ihned vyvrátit (nevypadají na první pohled jako úplný nesmysl), a proto souvislost připouštím. Hypotézy:
Jméno vybírají dítěti rodiče podle svého vkusu, svých preferencí a představ. Odráží se v něm jejich vnitřní naladění i očekávání od dítěte. Toto naladění se bude projevovat i na stylu výchovy, ovlivní tedy i budoucí chování člověka. Někdo, kdo pojmenuje dítě např. Zachariáš (podle údajů ČSÚ toto jméno dostali v roce 2006 dva chlapci), bude nejspíš potrhlý i v jiných oblastech života, než jen ve výběru jména.
(...)Agilita, rozšířená na celou organizaci, si žádá úplně jiný přístup manažerů. Potřebuje lídry, navíc takové, kteří agilitu znají, využívají a žijí. Agilní lídry.
Mnoho knih se věnuje vedení, ale ne tolik se jich zaměřuje na agilní vedení. Proč na tom záleží? Protože vedení se za posledních několik desetiletí výrazně změnilo. To, co bylo dříve efektivním stylem vedení v tradiční organizaci, může být v agilním prostředí kontraproduktivní. Ti nejefektivnější lídři, kteří skvěle pracovali s jednotlivci v tradičních strukturách, mohou mít potíže nebo zcela selhávat při práci s týmy a systémy. (Str. 37)
(...)
Dlouhé roky jsem v Linuxu používal FBreader, který mi sice vyhovuje, ale má dva problémy:
Soukromý nebe je útlá knížka s příběhem dvou rizikových a problematických těhotenství. Jako takovou bych si ji vybíral jen těžko, nebýt toho, že je to prvotina autorky Češtinářek. Ty se mi líbily hodně a tak jsem byl zvědavý, jak předchozí knihu před dvaceti lety pojala.
Hlavní postava Tereza Trhlíková popisuje měsíce strávené v nemocnici, ale prokládá je vzpomínkami na dětství, prvního partnera, kamarádky. Časové úseky se střídají a postupně krystalizuje život snící čtenářky, která si potřebuje a musí realitu obarvovat a překládat. Magické působení budovy nemocnice, svérázné sestričky, lékářky a samozřejmě primář, onen Čaroděj, kterého známe z Češtinářek.
(...)