Wuwejův zápisník

Ošetřeno paskalizací, viděli jste to někdy? Já musel googlit.
Inaktivace mikrobů vysokým tlakem, při zachování vzhledu, chuti, barev a vůně. (zdroj Wikipedia)
(10. 5. 2024)

Lenochovo kvarteto:
Proč vůbec (Je to něco, co vede k cíli?)
Proč teď (Je „teď“ ten nejvhodnější čas?)
Proč já (Jsem opravdu ten největší expert, může to udělat někdo jiný?)
Proč takhle (Neexistuje způsob, jak to udělat lépe, rychleji, levněji...?)

Autor Jaroslav Homolka, #predatorcode, článek Umění se rozhodnout
(23. 8. 2024)

Při úklidu šuplíku - koláž „20 let se spotřební elektronikou“" 🙂.
(15. 5. 2024)

Pokračování příspěvku

Díky anotaci vím, v jakém věku se příběh odehrává,

Představte si, že vám na prahu padesátky v srdci vybuchne atomovka. Buší vám srdce a hoří uši jako v šestnácti a chcete se zaplést do příběhu, který vám na nočním nebi kreslí fantazie.

z textu bych to ale nepoznal. Je velmi svižný, mladistvý, používá zdůraznění některých slov velkým písmem, což jim dodává váhu a pointuje:

První dny,
to víš,
to jsem byla statečná.
DĚSNĚ!
Přece si
z tebe
nesednu
NA ZADEK!

Jak ňákej cucák,
jak ňákej paňár,
co životu
VŮBEC
nerozumí!
Ještě jsem si říkala,
že to je dobře.
Že nám to ani trochu
NEUŠKODÍ.
A že aspoň nezačnu
– z toho
jak na tebe
pořád
MYSLÍM
– nakonec volat
tvoje jméno
ZE SPANÍ.

Pokračování příspěvku

Dobrá znamení jsou humoristická fantasy a parodie na filmy či knihy s tematikou příchodu apokalypsy podle Zjevení sv. Jana.

Démon Crowley a anděl Azirafal jsou dlouhodobě usazení na Zemi, tak dlouho, že už mají motivace poněkud pozměněné a apokalypsa se jim úplně nehodí do krámu. Za ty stovky a tisíce let se spřátelili a v podstatě uzavřeli spojenectví.

Samozřejmě že on byl pro Armageddon, vzato všeobecně. Kdyby se ho někdo zeptal, proč posledních pár století strávil tím, že si zahrával se záležitostmi lidí, odpověděl by: „No samozřejmě proto, abych přiblížil Armageddon a triumf Pekel.“ Jenže jedna věc byla pracovat na tom, a úplně jiná věc najednou zjistit, že je to tady.

Crowley od začátku věděl, že až nadejde konec světa, bude při tom, protože byl nesmrtelný a neměl na vybranou. Jenže doufal, že konec lidstva je ještě hodně daleko.

On měl totiž lidi rád. A to byla u démona velmi podstatná chyba.

Ale ano, snažil se, aby jim jejich krátké životy co nejvíce znepříjemnil, vždyť to byla jeho práce, ale nic z toho, co vymyslel, nebylo ani z poloviny tak hnusné jako ty věci, které na sebe lidé vymýšleli sami.

Bohužel jejich mocnosti usoudily, že právě v dvacátém století přišel ten správný okamžik a nachystaly příchod Antikrista. Zmatky při narození sice vedly k záměně dětí, ale to zase tolik nevadilo, co je předurčené, to se stát musí. Ostatně i čtyři jezdci apokalypsy, tedy Válka, Hlad, Smrt (mimochodem smrt mluví správně pratchettovsky VELKÝM PÍSMEM!) a Mor, jsou dávno mezi lidmi a také čekají až přijde jejich čas. Tedy pardon, Mor odešel na odpočinek s objevením penicilinu a nahradil ho Znečištění.

Ale nedalo by se tomu přece jen nějak zabránit?

Pokračování příspěvku

Otakárek fenyklový patří s rozpětím křídel 7-9 cm k našim největším a nejkrásnějším denním motýlům.

Je stále evidovaný jako zvláště chráněný druh, pokles jeho početnosti dost odpovídá vrcholu socialistického zemědělství v 70. a 80. letech 20. století, dnes je ale rozšířený všude a ohrožený není. Útlum zemědělství, pestrost krajiny a návrat kvetoucích oblastí mu prospívá.

Pokračování příspěvku

Druhý díl, další dávka nejdrsnějších vtípků. Jinak platí doslova totéž, co u prvního – pokaždé nové kresby (s vyhraněným noirovým stylem) a humor založený na záměně významů slov. Například tady bod jako číselné hodnocení versus bod jako bodnutí:

Pokračování příspěvku

Darina Křivánková je známá novinářka; mnoho let působila v oblasti filmu, vystudovala filmovou vědu na FF UK, později se přesunula k jídlu, v časopisech Gurmet a F.O.O.D. byla šéfredaktorkou, zároveň ve svém domě provozovala bytovou restauraci. Následně z médií odešla a otevřela vlastní restauraci Topinka v Českém Krumlově.

Já ji ovšem neznal ani podle jména, filmy nebo gastro nejsou témata, které bych sledoval. Mě zaujala anotace knihy, zmiňující právě ten odchod z Prahy a otevření si restaurace, spolu s pochvalou stylu v nějaké recenzi. Protože na útěky z města slyším v jakékoliv podobě, knihu jsem si pořídil. A byla to dobrá volba, Darina Křivánková opravdu skvěle píše, léta zkušeností se sloupky a články se nezapřou, šťávu tomu dává i sebeironie a nadhled.

Kniha je svého druhu životopis a zároveň reflexe životních rozhodnutí, změn, přemetů a způsobů, jak se s tím vyrovnat.

První kapitola je ze současnosti, tedy o tom jak to v Topince probíhá, pak se ale vrátíme na začátek, do dob končící normalizace. Vzpomínky na základní školu, přechod na střední (chemickou průmyslovku) a štěstí na moderní a akční učitelku češtiny

Pokračování příspěvku

Doporučená četba – Alexandrijský kvartet.

(únor 2024, A4, Pentel Brush Sign Pen - kaligrafické štětcové pero)

V jedné z prvních kapitol Richard Bach píše, že uvěřit mu v existenci strážných andělů trvalo něco málo přes sedmdesát let. Do té doby každou záchranu přičítal štěstěně – a že jich bylo! Od mladistvých experimentů s výbušninami přes vynalézání náporového motoru až k pilotování letadel.

Teprve když jednou adresoval svou otázku „Je nebe pravdu takové, jak se o něm tvrdí?“ jakýmkoliv duchům, kteří se kolem něj vyskytují, a zakrátko dostal odpověď od své strážné andělky, započaly jeho rozhovory. V nich se dotkne již zmíněného nebe (resp. nespočtu nebes), pravidel a výjimek při záchraně smrtelníka, existence času a principu lásky. Ostatně láska je i to, co spojuje anděla s jeho člověkem:

„Já že je vůbe… “ zarazil jsem se. „Tak proto mi to maminka vtloukala do hlavy? Že vulgarismy používají leda lidi, co nejsou dost chytří, aby svůj nápad vyjádřili nějak originálně?“

Minutku mlčela, poslouchala ticho. Potom pokývala hlavou a řekla: „Ano. Možná ti to vtlouklala do hlavy právě proto, byť neměla tak docela pravdu. A proto… Ty to vážně nevíš? Všechno má svůj důvod, každý tvůj pád s letadle měl důležitý důvod. Miluji tě! A právě pro tu lásku jsem se stala tvým strážným andělem, do prdele už!“

Hleděla na mě a její slzy nakonec ustoupily provinilému úsměvu, vyčítala si, jak se to vyjadřuje. (Str. 58)

Pokračování příspěvku

Jestliže už jsem tu měl Psychologii architektury, pak Suskeho přemítání je jednoznačně filozofie. Kniha se sice jmenuje „Ekologická“, což by mohlo naznačovat, že se bude týkat staveb alternativních, ale není tomu tak – ekologii autor chápe přirozeně a logicky, široce:

Určitá pokora je základním rysem ekologické architektury. Spíše než skromnost by tato architektura měla vykazovat ohled na souseda, komunitu, strom i celou planetu – při zachování individuálnosti požadavků na životní prostor.

Z tohoto výčtu vypývá, že současný pojem „ekologická architektura“ je velmi široký a nepřesný, protože chybí definice „ekologičnosti“ architektury.

Je to škoda. Popis typicky ekologického domu by měl vypadat jinak. Optimalizace vztahů s přírodou by měla být naplněna koncepcí spíše „přirozenou“ než „přírodní“. Běžným omylem je domněnka, že ekologická architektura reprodukuje formy převzaté z přírody. Ekologickou architekturu je nutné chápat v nejširších souvislostech. Stejně jako život, kterému má maximálně vyhovět. (Str. 119)

(Citát zmiňuje jen pár rysů; charakteristice ekologické architektury, ať dle svého pohledu, nebo z obvyklých hledisek, se autor věnuje na polovině knihy.)

Jedná se tedy o filozofii pro jakoukoliv architekturu. A je to filozofie skvělá. Působí jako pramen živé vody, když takhle píše zkušený architekt (a ne někdo z alternativců).

Ukotvení v prostředí:

Pokračování příspěvku

Před rokem jsem vyfotil křivku obecnou, viděl jsem ji poprvé v životě. Také jsem se podělil o svou anabázi výběru software na e-knihy pro linux (skončil jsem tam, kde jsem začal). U software ještě zůstaneme, přečetl jsem si obrovskou encyklopedii 50 let videoher a moc jsem si to nostalgické vzpomínání užil (ale také okolnosti vzniku her a rozhovory s jejich autory).

Z beletrie je to jasné, nadšeně a hned dvakrát za sebou jsem si přečetl Letnice, takže mě pozdější výhra Magnesie Litery vůbec nepřekvapila. Soukromý nebe Veroniky Valíkové je podobné stylu Češtinářek. Také jsem si doplnil vzdělání a přečetl Satanské verše – docela náročné postmoderní dílo. Se systematizací postřehů a informací mi pak pomohla diplomka Aleny Fialové.

Pokračování příspěvku

Druhý díl F. L. Věka už není dějově uzavřený vývojový román, mnohem spíše odpovídá podtitulu „obraz z dějin našeho národního probuzení“. Obsahuje více linií – sledujeme osudy starých kneží ze zrušených klášterů; další je příběh mladé venkovanky, která je ve skutečnosti šlechtična a kterou v dobré víře přivezou jejímu strýci Maternovi; nitky vlasteneckých kruhů, českého divadla a hlavně tisku, jehož centrem je Krameriovo vydavatelství i jeho noviny, a pochopitelně i další epizody Františka Věka.

Jako celek je to už podstatně méně vyvážené a místy trochu nudné, obzvláště obrovská kapitola s popisem venkovského posvícení byla k nepřečtení. Naopak všechny s kapitoly s Věkem byly čtivé a zajímavé, koneckonců pořád je to hlavní hrdina.

Celý příspěvek

Milada Horáková byla mimořádná žena; celý život se zasazovala za lidská práva, práva menšin i demokracii. Působila na sociálním odboru i v Ženské národní komisi, za druhé světové války v odboji, nacisté ji věznili, v soudním procesu s odbojáři se obhajovala sama (a k překvapení všech vybojovala rozsudek 8 let vězení namísto trestu smrti).

Po válce vstoupila do velké politiky, za Československou stranu národně socialistickou byla v parlamentu, zároveň vedla Radu československých žen, byla členka výkonného výboru Mezinárodní demokratické federace žen… Po komunistickém převratu pokračovala v politické činnosti, založila neformální skupinu pro podporu lidí usilujících o emigraci a s kontakty na exilové politiky. A ačkoliv jejich činnost nebyla nijak protizákonná, brzy se komunistům hodila do jejich inscenovaných politických procesů po vzoru sovětských čistek. Proces byl otřesný, s vynucenými scénáři, požadavky veřejnosti, i se závěrečnými rozsudky – čtyři tresty smrti včetně Horákové, čtyři doživotí, …

Celý příspěvek

Chodím si takhle po zahradě, poklízím, a najednou mě u malé švestky zaujme nepatřičná barva mezi listy.

Celý příspěvek

Jednou mi nad nějakým židovským vtipem došlo, že bych si jich chtěl přečíst víc a že určitě bude existovat nějaký přehled nebo výběr. Vybral jsem tuto sbírku, protože vypadala jako největší.

Z židovských rčení:
- Není žádná hanba být chudý. Je to ale jediná pozitivní věc, která se o tom dá říci.
(..., Str. 22)

(...)

Celý příspěvek

Báje o Oidipovi je variace na starý příběh o králi, který se bojí dítěte a tak nařídí se ho zbavit. Perseus, Mojžíš, Plaváček, Sněhurka, příběhů o pohozeném dítěti je řada. Tenhle ovšem vyčnívá krutostí a zvrhlostí – synovi je dáno zabít svého vlastního otce, vzít si svou vlastní matku, zplodit s ní děti a když se to všichni dozvědí, matka se oběsí a Oidipús se oslepí, aby nic z toho už nikdy neviděl. (viz Wikipedii)

Sofokles ve své divadelní hře zpracoval závěr. Oidipús je již dávno novým králem v Thébách, které sužuje mor. Podle věštby bude trvat tak dlouho, dokud bude žít vrah krále Laia, a tak se se Oidipús pustí do pátrání. Přesný děj divadelní hry je popsaný na Wikipedii, z pohledu čtenáře/sledujícího je na tom zajímavé to postupné vyšetřování a odkrývání, je to trochu detektivka. Ostatně Oidipús proslul svou bystrostí, vždyť to byl on, kdo dokázal odpovědět Sfinze na její hádanku a město Théby od ní osvobodit. Teď ovšem všechny nitky vedou k němu samému…

Celý příspěvek

(1999, A4, pastelka)

Celý příspěvek

K druhému deníku Petra Kukala jsem přistupoval velmi opatrně. Jeho první díl, Deník muže ve středních letech, mě dost rozčiloval, přihlášení se k boomerství věstilo další řekněme světonázorový nesoulad a pár odsuzujících komentářů na Databázi knih vše jen potvrzovalo. Řekl jsem si, že si deník pořídím až dorazí do Levných knih… Nakonec jsem ale čekat nevydržel, koupil si ho dřív – a byl velmi příjemně překvapený!

Už první kapitoly z ledna jsou zajímavé čtení, ucelené příběhy, fejetony a zamyšlení. Třeba tohle, kdy ač sám neboomersky zastává jasný odmítavý postoj k ruskému útoku na Ukrajinu a snaží se pomáhat, zastane se na Twitteru básníka, který podepsal nesmyslnou petici

Celý příspěvek

Soubor rozhovorů s řádovými sestrami nejrůznějšího věku i kongregací poskytuje velmi pěkný pohled na motivace, fungování v jejich společenstvích i často drsnou historii.

Komunisti péči v rodinách zakázali, nás mladé rozházeli po nemocnicích, protože doufali, že nás tam snáz přesvědčí, abychom řeholi opustily, sestry nad třicet let poslali na nucené práce do továren a na pole, staré řeholnice odvezli do internačních táborů. Klášter zabrala armáda a do filiálních domků nastěhovali své rodiny. Něco se tolerovalo, ale většina věcí byla zakázána. Řeholní šaty nám nezakazovali nosit, ale dohlížely na nás a vše kontrolovaly takzvané zmocněnkyně, což byly ženské z civilu, které to dostaly jako stranický úkol. (Str. 41)

(...)

Celý příspěvek

Málem jsem zapomněl na tradiční poznámky z upgradu fedory. Postupoval jsem jako obvykle podle návodu.

sudo dnf upgrade --refresh

Celý příspěvek

Ty nejdrsnější nápady, které se nehodily k cynickým kočkám (Pac a Pussy), dostaly samostatný prostor s výstižným názvem Terapie masem. Je to fakt maso, Red Meat po česku.

Celý příspěvek