Ovšem tato exkluzivita je atraktivní i pro ostatní a tak narůstá snaha do skupiny vstoupit, přibývá členů a najednou se z kontrakultury stává masová kultura.

„Potíž pochopitelně tkví v tom, že ne všichni mohou být rebelové - ze stejného důvodu, proč ne všichni mohou mít 'úroveň' a ne všichni mohou mít vkus. Když se ke kontrakultuře přidají všichni, jednoduše se z ní stane kultura. Pak si rebel musí vymyslet novou kontrakulturu, aby znovu získal ztracenou distinkci. Kontrakulturní styl začal jako velmi exkluzivní věc.“ (Str. 134)

Kontrakulturní hnutí má potřebu ospravedlňovat, odůvodňovat a vysvětlovat, proč jsou jejich činy lepší než systematická sociální nebo politická práce, že systém podvracejí, zasahují do hloubky. Nejen že se jim vysvětlení nedaří, protože - pokud to nejsou přímo asociální činy, které ohrožují zdraví nebo život ostatních - nakonec stejně budují exkluzivitu přitahující masy, navíc ještě odmítají tradiční řešení, která sice nedělají totální transformaci kultury a společností, ale problém by dokázala zmenšit. Autoři knihy tomu říkají „smrtelný hřích kontrakultury“. U ekologických a společenských problémů obalených ideologickým balastem přicházejí s jednoduchou myšlenkou. Tvrdí, že ekonomika by je vyřešila, kdyby ovšem věc, o kterou jde, měla správně nastavenou cenu. Že pak není nutné očekávat etiku, společenskou zodpovědnost atd.

„Celá ta myšlenka, že ctnostná sebekázeň korporací nebo šetření energií spotřebiteli musí být součástí každého řešení problému znečištění, vychází z jednoho zásadního omylu. Skutečnost, že musíme být neustále napomínáni, abychom šetřili energií, neznamená nic jiného, než že její cena je prostě příliš nízká.“ (Str. 332).

Pro někoho, kdo mýtu kontrakultury podléhal, tedy i pro mě, je takové barbarské šlápnutí do tématu společenské zodpovědnosti pobuřující, jenže... kdyby byly všechny „náklady (externality) internalizované“ (Str. 333), pak by si opravdu každý rozmyslel, jestli mu plýtvání nebo znečišťování za to stojí.

Opravdu dobrý námět k přemýšlení.

A taková je celá kniha. V deseti kapitolách mimo jiné probírá zrod kontrakultury, její kořeny, dotkne se fašismu i Freuda, rozebírá co je to „normální“. Pokračuje konzumerismem a reklamou, spotřebitelem-rebelem, extrémní revoltou, analyzuje uniformy a uniformitu, doširoka se rozepíše o prestiži, značkách, „honu na cool“, mcdonaldizaci. Velmi zajímavá kapitola je věnovaná útěkům, hledání jiného, východní duchovnosti nebo alternativní medicíně, knihu uzavírá kapitola o globalismu, ekologii a „kosmické lodi Zemi“.

A protože se autorům sešla řada reakcí a komentářů, zařadili do dalších vydání i patnáctistránkový doslov, v němž se vyjadřují k výtkám, opravují omyly a diskutují nejčastější (dez)interpretace.

Pokud chcete lépe porozumět společnosti, rebelování a alternativám, rozhodně doporučuji.