Digitální fotoaparát byla revoluce, neuvěřitelně se zlevnilo pořizování fotografií, a když se povedlo vylepšit snímače, začal se pomalu stírat i rozdíl v kvalitě. Ta volnost, cvakat jednu fotku za druhou! Pak si v klidu na počítači vybrat nejpodařenější a ostatní smazat...
Počkat. Opravdu je mažeme?
Neostré, omylem vyfocené nebo se špatnou expozicí ano, ale co tu záplavu průměrných? Ne, ty skladujeme, protože by se mohly hodit, protože na nich může být něco, o čem teď nevíme. Jenže jak roste kapacita snímačů, roste i velikost souborů a najednou jsou z každoročních přírůstků v řádu jednotek celé desítky gigabajtů.
Co teď s tím, jak to udržovat, zálohovat, jak s nimi zacházet, dají se desetitisíce fotek vůbec prohlížet bez zahlcení? Je to obtížné - a tak jsem přemýšlel, jak fotky třídit, jestli se dá najít nějaké jednoduché kritérium.
Dlouho mě nic nenapadalo, až když jsem při procházení nejstarších fotek z prvního digitálního fotoaparátu narazil na adresář s první dovolenou, kde jsme soubory přejmenovali podle nafocených míst, mi to došlo.
Fotku si pojmenovat! Fotka, která není natolik podařená nebo nezobrazuje něco dost unikátního, že nám nestojí za tu trochu námahy spojenou s pojmenováním, nestojí ani za uchovávání.
Poznámky:
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.