Focení krade zážitky (Wuwejův zápisník)

Listy

Už od dob svého prvního digitálního fotoaparátu si toho všímám a bojuji s tím: focení krade zážitky.

Vezmete kouzelnou skříňku na obrázky do ruky a v tu chvíli přestanete být součástí dění. Vymaníte se z něj, stanete se nezaujatým pozorovatelem a jediné, co vás zajímá, je správný úhel, zaostření a především jak správný okamžik nepropásnout.

Ve jménu co nejlepšího zachycení scény obětujete svou přítomnost; už se nerozhlížíte a netěšíte tím, co vidíte. Vždyť si pak ty fotky přece můžete v klidu prohlédnout...

Jenže - pak už si neprohlížíte skutečné místo, ani neprožíváte události, pak už se jen díváte na plochý výřez. Pár kostiček z mozaiky. Pokud se na fotky vůbec podíváte; to je ještě větší paradox. Fakt, že někde máte fotodokumentaci a můžete si ji projít kdykoliv vás napadne, vede k tomu, že vás to nenapadne nikdy.

A co vám tedy zbylo? Věru málo - vzpomínky na to, jak jste štelovali záběr. Focení zážitek ukradlo.

Bojuji s tím, ale moc daleko jsem se nedostal. Vyrazit bez foťáku je pro mě stále nemyslitelné. Ale už nefotím průběžně a pořád; když přístroj vyndám, udělám pár fotek, pak ho zase uklidím a soustředím se na to, abych se díval namísto objektivem vlastníma očima.

Aktualizace 6.8.2013: úplně jiný pohled na focení popsal na stránkách psychologie.cz Peter Grejták. Nabízí využití omezeného pohledu hledáčkem k duševní relaxaci.

Focení krade zážitky

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv