Domorodcům fotografování kradlo duši. Co ji krade nám? (Wuwejův zápisník)

Členové domorodých kmenů se silně bránili (izolovanější brání dodnes) svému zpodobňování, ať už portrétnímu malování, nebo fotografii. Tvrdili, že jim to krade duši a kdo bude mít jejich obrázek, jejich tvář, bude nad nimi mít moc. Z dnešního pohledu směšné. Tak proč se podvědomě bráníme a nelíbí se nám chystané biometrické pasy s otiskem prstů?

Co jiného to je, než otisk nás samotných, jeden druh "tváře". Stejně jako charakteristika DNA, zařazená někde v databázi. Kdo tohle všechno eviduje, moc nad námi skutečně má.

Jistě někdo vytáhne oblíbený argument „když nic špatného nedělám, nemám se čeho bát“. Zní to jako moudrost, ale moudrost to není. Co je špatné totiž určuje systém. Ten, kdo má ony údaje, je také systém. A systém údaje zneužít může. Může zakázat přístupy, může zmanipulovat složky, přiřadit charakteristiku jiné osobě. Ano, hypoteticky. Ale tu moc má a historie blízká i dávná ukazuje, že od demokracie k diktatuře není daleko.

Možná právě tady pramení nechuť biometrické údaje poskytovat (a nebo že by tam či tamhle?).

Fascinuje mě ta paralela. Obraz člověka, moc nad ním a ovlivňování zvnějšku, z jeho prostředí. "Primitivní" kultura a kultura "civilizovaná". A dojde k témuž...

Domorodcům fotografování kradlo duši. Co ji krade nám?

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv