Miroslav Žamboch: Samarkand (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Samarkand Žije na Předměstí Samarkandu, velkoměsta, kde se po obřích magickotechnologických válkách (ve světě Drsného spasitele) ustálila jakási rovnováha a v několika okruzích tu žijí či přežívají nejrůznější lidé i tvorové.

Současně jsem chápal, proč buduje chrám tady, v Samarkandu. Moc, božská, démonská i jiná, zde prýštila z puklin téměř tak hlubokých a širokých, jako byly ty v Sevastopolu. Jenomže tam moc otrávila válka a její pohrobci a jen sebevražedný šílenec by riskoval její použití.

On sám je mechanik, má dům, u něj pár stromů a malou zahradu, má ženu Avril a na cestě dítě. Že možná není úplně obyčejný nám naznačí jen situace, kdy se v reakci na napětí při ukončování zakázky i nebe na moment zatáhne. Ale to mohla být jen náhoda…

Nebe se na okamžik zatáhlo, jako by ho překryl tmavý stín a umenšil i sílu slunce. Podíval jsem se na Burymaje, v širokém úsměvu mi předvedl své ocelově se lesknoucí zuby, vlčí míšenec napnul vodítko v touze vrhnout se na mě, biokonstrukt čekal. Podíval jsem se psovi do očí, najednou zakňučel a stáhl se až za svého pána.

Nestálo to za to rozčilování, drobnost.

Pokrčil jsem rameny, nebe získalo zpět svou obvyklou barvu něžné modři a slunce planoucí sílu.

Když se mu jednou v noci pokusí tři muži vykrást dům, sice je prakticky sám zneškodní, ale výstřelu, který zraní jeho ženu, zabránit nedokáže. Okamžitě se objeví záchranný vůz z nejprestižnější kliniky a ženu odveze. Náš pan neznámý z periferie je VIP klient a Avril i dítě přežijí, alespoň to tak chvíli vypadá. Pak se ale jejich zdravotní stav zhoršuje tak, že ani nejdokonalejší technologie s magií nic nedokáží a Avril zemře. Aby zakrátko opět ožila – což je taková záhada, že ji majitelka kliniky nehodlá ponechat bez vyšetření. A když zjistí, co se jí skutečně dostalo do rukou, už přestává být VIP klient důležitý.

Škoda, že on si to nemyslí; zajistí si vybavení, vyrazí pro ženu a dítě – a pak už se to jenom komplikuje.

Tahle krátká novela má vše, co máme rádi.

Hrdinu, který je silnější než vypadal,
lásku překonávající vše,
postupné odkrývání vlastní minulosti,

Odkud jsem to všechno věděl? Jak to, že jsem trosky elementálů najednou viděl? Znal jsem odpověď. Protože jsem si přiznal svou minulost veterána z bojů o Sevastopol. A čím víc budu své dřívější schopnosti využívat, tím víc vzpomínek se mi vrátí. A já o ně nestál, já chtěl zpět Avril, naše dítě, dům v Předměstí a svou dílnu. Nic víc, jen tenhle jednoduchý život. Jsem automechanik, nejlepší automechanik široko daleko.

zajímavý svět s démony, upíry, umělými inteligencemi, technologií, všechno v jednom velkém pulsujícím chumlu. A nového boha!

S granátovým jablkem v ruce jsem se přesunul k soše, abych si ji pořádně prohlédl.

Znázorňovala velkého muže s umělým okem a monstrózní paží, vypadající spíš jako klepeto gigantického členovce než jako lidská končetina. Ve druhé, normálně vyhlížející ruce držel rotační granátomet, u pasu měl nesmyslně velký revolver, přes rameno brokovnici.

Lidé vzývají nejrůznější bohy, démony, monstra i netvory. Od storuké Kálí přes Hekaté, paní křižovatek, nebo nepopsatelného Cthulhu až po gigantickou chobotnici Ananpus, žonglující s vesmíry. Tehhle chlapík – bůh, působil vlastně ještě normálně.

(Musím si Drsného spasitele přečíst znovu.)

Boris Hokr v recenzi na iLiteratura upozorňuje na další specifika a změny ve stylu, já už jen poznamenám, že to odkrývání a růst schopností až k závěrečné konfrontaci bylo velmi strhující, novela je krátká, stručná a vlastně veskrze pozitivní. Rozhodně doporučuji.

Odkazy:

ŽAMBOCH, Miroslav. Samarkand. Praha: Stanislav Juhaňák – Triton, 2022. ISBN 978-80-7684-128-4.

Miroslav Žamboch: Samarkand

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv