Pokračování Líhně je zcela ve stejném duchu, rychlé akce, cynické hlášky a velká zábava. V tomhle díle se konečně dozvíme, kdo za vším stojí a proč se v Praze a okolí začala objevovat stvoření s nadlidskými schopnostmi. Myslím, že vysvětlení je docela povedené, ale nebudu ho tady rozebírat, abych potenciální čtenáře nepřipravil o překvapení.
„Cesta byla dlážděná kočičími hlavami, ve stínu fasád polehávali dva hubení psi a hromádky koňského trusu prozrazovaly, že obyvatelé vesnice Zvíkov ještě na staré dobré časy nezanevřeli. Parabolické antény čnící k obloze mezi různě omšelými střechami chalup zvěstovaly, že neodmítají ani nové dobré časy.“ (Str. 33)
První polovina knihy mě bavila o něco víc než ta druhá, protože ke konci už je to v podstatě velká nepřestávající konfrontace (rozuměj bitka). Ale i tak se druhá Líheň čte sama, stejně jako první díl.
Zkuste recenzi Karla Stiria Vika, je podrobná a zasvěcená (a taky toho moc neprozrazuje), nebo dlouhou ukázku. Co k tomu dodat?
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.