Miroslav Žamboch: Drsný spasitel (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Miroslav Žamboch: Drsný spasitel Šílené prostředí, kde se skrývá překvapení na každém kroku. Budoucnost, nějakých osmdesát let po Krachu. Co přesně tím krachem bylo si většinou času jen domýšlíme, ale to vůbec nevadí. Dnes nacházíme na první pohled dobře udržované vesničky či města pod nadvládou drsných strážců hned vedle království upírů, primitivní technologie i pozůstatky předkrachových vymožeností, jako jsou umělá inteligence a biokonstrukty. A do toho všeho bohy, bůžky, démony a duchy. Svět, v němž se magie vymanila z mýtů a stala se realitou, kde se prolomila bariéra mezi naším a ostatními světy.

Drsný spasitel je opravdu drsný. V duchu jsem si ho překřtil na Brutála - to myslím hovoří samo za sebe. Jeho sešívaný obličej, teleskopické implantované oko a podivné klepeto neuvěřitelných vlastností místo ruky předzdívku vhodně doplňují.

„Pocit přicházel přímo ze středu planiny. Protože jsem nenašel žádnou jinou hrozbu, zamířil jsem nakonec na otevřené prostranství. Duch se nacházel právě tam, najednou téměř neviditelný. V podobě virtuálního rejnoka manty se vznášel jen pár desítek centimetrů nad zemí. Už okolo sebe nešířil hrůzu, naopak, sám se hrůzou třásl. Sklonil jsem se nad ním, zda v jeho povrchu nerozeznám strukturu, která by mi pomohla zjistit, co je zač. Zazmítal se, pocítil jsem závan energie, pak pocit interakce pominul a v dalším okamžiku se duchovo nehmotné tělo začalo trhat na cáry, až z něj nezbylo nic.
'Zabil jsi to,' zkonstatovala Micuma. 'Umřelo to hrůzou z tebe.'“ (str. 217)

Ano. Krom toho ztratil paměť a jen z náznaků zjišťuje, čím asi býval a co nebo kdo se ještě skrývá v jeho hlavě. A tak postupuje a hledá další informace. S sebou nosí Margaret - cosi, co by se mohlo nazývat brokovnice, nemít ráži malého kanónu, granátomet Greyson a Nůž. Ten se v bojích s démony povážlivě mění, takže to také nebude tak úplně obyčejný kus železa. A málem bych zapomněl na Zeissův přístroj, něco jako dalekohled, jen s hladovým démonem uvnitř, který si uhryzne kousek masa a za odměnu ukáže magickou, cizí realitu překrývající se s naší. Brutál ho moc rád nepoužívá, ale někdy se hodí.

Ilustrace Lubomíra Kupčíka jsou vynikající, ukázka ze str. 365:

Zhruba první dvě třetiny knihy jsou výrazně lepší - dlouho jsem nezažil, aby mě neustále něco překvapovalo, abych nedokázal odhadnout, co bude následovat, co se z které postavy nebo situace vyklube. A těch nápadů, přímo gejzír. Na konci to bohužel polevilo, některé věci zůstaly otevřené (Návštěva pana Waarda a jeho šermířů se nekonala? Bůh se rtuťovitýma očima v baru - byl to Merkur? Co se stalo se sarkofágem?), trocha propracování by neuškodila. Ale tak jako tak, určitě se při čtení nudit nebudete a možná vás démon Maxwell pobaví tak jako mě.

A co na to Internet:

Miroslav Žamboch: Drsný spasitel

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv