Petra Dvořáková: Proměněné sny (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Proměněné sny Petra Dvořáková mnoho let žila v církvi (vizte knihu Návrat) a dobře rozumí tomu, co myslí řeholníci vyprávěním o svém životě a o tom, jak Ježíš léčí každou bolest. Ale také prožila mnoho jiných situací, skutečných a bolavých, jako je těžce nemocné dítě v ohrožení života.

Uvědomovala jsem si, že ještě před několika lety bych mluvila a myslela stejným způsobem jako oni a především bych věřila v ony absolutní pravdy, které tito lidé předkládali jako zdroj svého štěstí. V perspektivě posledních událostí mého života jsem pak o to intenzivněji nahlédla obrovský kontrast, který vyvstával mezi několika etapami mého žití. Viděla jsem, že v průběhu let jsem se natolik změnila, že víra a postoje těchto řeholníků se pro mě staly něčím naprosto cizím.

Změnila se, její víra se proměnila, a nezpůsobily to jednotlivé střípky nebo události, spíš jejich celek, celý příběh života.

V duchovním životě bývají proměny velmi radikální, protože se odehrávají vůči neproměnným pravdám, které církev předkládá jako absolutní hodnoty. Tyto změny pak nezůstávají jen v duchovní rovině, ale postupně zasahují člověku do všech dalších oblastí.

Takových příběhů je zákonitě mnoho; každý unikátní a zajímavý. A tak je Petra Dvořáková začala vyhledávat; první rozhovory vznikly v roce 2004 z náhodných setkání, oslovených přátel i zcela neznámých osob. Probíhaly osobně i korespondenčně, potýkaly se s neochotou komunikovat, předstíráním, také vnějšími překážkami nebo zákazy představených.

Nešlo mi o pouhý sběr faktických informací, ale především o zachycení bezprostřední reflexe vlastního osudu dotazovaných, kterým jsem zaručila naprostou anonymitu.

Oslovila více než třicet lidí, rozhovorů pořídila dvacet jedna a do knihy jich použila deset. A jsou opravdu fascinující! Název každého je jednovětné shrnutí, které naznačuje podstatu příběhu (ale samozřejmě ho nemůže nahradit):

Mé kněžství bylo jen protahováním duchovní agonie
Modlím se, aby mě Bůh přijal jako marnotratnou dceru
Pochopil jsem, že mezi životem a pouhým poznáváním života je podstatný rozdíl
Stále v sobě mám podvědomou touhu znovu zažít tu euforii a blízkost Boha
Stala se ze mě špinavá kočka, která si líže bolavej zadek, ale má i něco víc
Věděl jsem, že si svou svatost vybojuji
Z lásky k Bohu jsem chtěla všechno vydržet
Řekl jsem si, že když mi už nezáleží na Bohu, svědomí ani církvi, udělám šťastnou alespoň přítelkyni
Svoboda se pro mě stala tím nejdůležitějším
Bez Boha bych musela spáchat sebevraždu

Je to strhující. A ty proměny – kněz, kterého pokrytectví, celibát a nefunkčnost církve úplně udolá, ženy které víru ztratily i naopak takové, které víra zachránila. Někteří říkají, že milují boha, ale náboženství je ničí, jedna žena přikládá mystický význam všemu a je neochvějně přesvědčená o svém příběhu… Jan Jandourek v úvodu píše:

Dalším společným rysem těchto vyprávění, který nelze přehlédnout, je selhávání těch, kteří by selhávat neměli: duchovních, psychiatrů, rodičů, přátel. Místy se nám odkrývají příběhy, za které by se nemusel stydět ani Francois Mauriac — navenek zbožnost, doma násilí a nenávist. Rozjetá mašina rituálů a děsivá uzavřenost, snaha vyloučit každého, kdo myslí a jedná jinak; proti tomu pak donkichotská snaha posledních několika lidí, kteří to ještě nevzdali a jejichž jedinou odměnou je, že jednají podle svého přesvědčení.

To je výstižné. Kniha je dobré doplnění (a zároveň často protiklad) k Sestrám. Rozhovory jsou natolik podařené a příběhy tak silné, že v roce 2007 získaly cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. Zaslouženě.

Odkazy:

DVOŘÁKOVÁ, Petra. Proměněné sny. Brno: Host, 2016. ISBN 978-80-7491-065-4.

Petra Dvořáková: Proměněné sny

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv