Mnoho let byl Peter Wohlleben běžný lesník, který vnímal les a stromy především perspektivou jejich materiální užitnosti. Přírodu samozřejmě miloval odmalička a chtěl ji chránit, ale o stromech a jejich životě věděl jen málo. Pohled se mu začal srovnávat, až když začal provázet turisty a sdílet jejich nadšení nad starými, křivými stromy. Přestal hledět jen na kmeny a jejich (tržní) kvalitu. A také začal objevovat bezpočet zázraků.
První, který popisuje, je nález prastarého mechem porostlého bukového pařezu, jehož dřevo bylo stále živé, možná už stovky let. Bez kmene, listů, bez chlorofylu a fotosyntézy! Jediné vysvětlení je, že ostatní stromy v jeho okolí ho zásobují. Vědecký výzkum v pohoří Harz prokázal, že se to skutečně děje, že jedinci téhož druhu a porostu jsou v kořenech propojeni, jak volně pomocí podhoubí, které je obaluje, tak přímými srůsty. Výměna živin jako sousedská pomoc je patrně pravidlem.
Tímhle vyprávěním začne strhující jízda, jedno vysvětlení za druhým – proč některé stromy kvetou jen jednou za tři až pět let, že mladé buky ve stínu těch velkých jsou mnohem starší než se zdá, jaký mají stromy kodex pro tvar koruny (a proč), jaké výhody poskytuje symbióza s některými houbami
Jestliže je i přes veškerou pomoc stromu i houbě úzko, houba se radikalizuje, jak ukazuje borovice vejmutovka se svou partnerkou, lakovkou dvoubarevnou. Posledně jmenovaná dáma vyloučí ve chvíli, kdy se jí nedostává dusíku, do půdy smrtelný jed, takže někteří drobní živočichové, jako třeba chvostoskok, pomřou a uvolní dusík obsažený ve svých tělech. Stanou se tak nedobrovolným hnojivem pro společenství houby a stromu. (Str. 51)
Jak stromy udržují mikroklima a v čem se liší jehličnany od listnáčů, proč listnaté stromy shazují listí
Listí je oproti tomu měkké, jemné a prakticky bezbranné. Není divu, že se jej buky a duby urychleně zbavují, jakmile se přiblíží mráz. Proč si však tyto druhy v průběhu evoluce rovněž nepořídily silnější povrch a další mrazuvzdorné prostředky? Má skutečně smysl vytvářet každý rok až milion listů na hlavu, pár měsíců si jich užívat a pak je zase s námahou setřást? Evoluce tuto otázku, jak se zdá, zodpověděla kladně, protože když se před zhruba 100 miliony let vyvinuly listnaté stromy, jehličnany už na naší planetě 170 milionů let existovaly. Listnaté stromy jsou tím pádem relativně novinkou. Jejich chování na podzim je při bližším pohledu skutečně velmi smysluplné. Uhýbají jím síle, s níž rozhodně nejsou žerty: zimním vichřicím. Ty když od října začnou lesem profukovat, je to pro mnohé stromy boj na život a na smrt. Od 100 km/h mohou prudké větry vyvrátit i velké exempláře a této rychlosti také po mnohá léta týden co týden dosahují. Podzimní deště pak půdu velmi rozmočí, takže mají kořeny v nasáklé půdě oporu jen stěží. Vzrostlým stromem vichr cloumá silou odpovídající váze 200 tun. Kdo je nedostatečně vyzbrojen, ten nevydrží a padá. (Str. 117)
O váze sněhu nemluvě…
A tak dále a tak dále. Neuvěřitelná záplava informací, zároveň ohromně milým způsobem vyprávěná. Láska i moudrost v každé kapitole. Jsem nadšený a ke knize se budu vracet.
Odkazy:
WOHLLEBEN, Peter. Tajný život stromů. Ráječko: Kazda, 2016. ISBN 978-80-905788-6-9.




Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.