První skutečná učebnice filozofie, která se mi dostala do rukou. To všechno předtím totiž byly více či méně dobré učebnice historie filozofie, nikoliv přemýšlení nad reálnými otázkami. Podtitul „25 krátkých myšlenkových dobrodružství“ naznačuje, jak je kniha uspořádaná. Každá kapitola, věnovaná více či méně známému problému, je zároveň označena i stupněm složitosti (rozcvička / střední zátěž / náročnější cvičení). Ne že bych během čtení nepoznal, že se utápím v složitostech a přestávám stíhat, ale vědět to dopředu a nepustit se před spaním do "náročnějšího cvičení" se hodí.
Aby čtenář neupadl do stereotypu "problém / n-krát argument a protiargument / závěr", zkouší Stephen Law nejrůznější literární styly. Setkáte se s dialogy, sci-fi povídkami a náměty, ilustracemi nebo myšlenkovými experimenty.
Jako příklad jsem vybral „Měli bychom to jíst?“, tedy rozpravu o vegetariánství. Zejména proto, že pěkně demonstruje dialogy, argumenty a protiargumenty. Sledujeme pány Le Clerqua a De Selbyho v restauraci, jeden si objednává klobásy, druhý se na něj dívá káravě a rozbíhá se diskuze. Uvádím jen útržky, pro dokreslení:
(...) „Pak mi vysvětli, proč je nesprávné zabíjet a jíst lidi, zatímco u všech ostatních živočichů to nevadí. Jaký rozdíl mezi námi a jimi nás opravňuje k tomu, abychom s nimi zacházeli jinak než s námi?“
(...) „Dobře, připouštím, že bereme na jiné tvory morální ohledy, ale určitě bychom na ně neměli brát stejné morální ohledy jako na lidi, protože se od nás výrazně liší. Například zvířata jsou přece hloupá, ne?“
(...) „A co řekneš na to, že pravděpodobně z důvody nějaké choroby, která postihuje plod v děloze, se některé děti rodí úplně bez inteligence? (...) Ale jak myslíš, že bychom měli s těmito jedinci zacházet? (...) Mně se zdá, že jsi prostě jenom zaujatý vůči jiným živočišným druhům.“
(...) „Ale většina lidí si myslí, že zabíjet a jíst prasata, krávy a tak dále je v pořádku. To jsou všechny ty milióny lidí na omylu?“
(...) „Jen to, že většina lidí si myslí, že je něco morálně přijatelné, neznamená, že to takové skutečně je. Ještě před pár stovkami let většina obyvatel Západu považovala za morálně správné mít jako otroky příslušníky jiných ras.“
Takto bych mohl vypisovat ještě dlouho, dialog se odvíjí dynamicky, na přetřes přijdou ještě argumenty „zvířata jsou chována za účelem potravy“, „my maso potřebujeme, abychom byli zdraví“, „jíst maso je pro nás přirozené“, „ale zvířata se požírají navzájem“, „záleží na inteligenčním potenciálu“, „zvířata nemají duši“ a další, ale obhájit jedení masa se ukáže být větší oříšek, než bychom si mohli myslet.
Knize se dá vytknout snad jen doporučená literatura, která odkazuje na jiné moderní učebnice filozofického myšlení, u nás těžko dostupné. Ale za to autor nemůže.
Vybrané kapitoly (otázky, které si člověk občas klade, propírají se v médiích, nebo mi jen připadají ještě zajímavější než ostatní):
Poslední dvě cvičení jsou specifická, jedno obsahuje osm omylů v každodenním uvažování (tím se podrobněji zabývám v seriálu "Jak diskutovat"), druhé zase sedm paradoxů, z nichž nejznámější je ten o krétském lháři.
O knize jsem se dozvěděl díky Petru Koubskému a byl to skvělý tip. Recenzi Mileny M. Marešové si můžete přečíst na stránkách Českého rozhlasu, o knize psal i Jan Kolář, ukázku "Je všechna pravda relativní?" si můžete přečíst v Subjektivníku.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.