Stephen Law: Filozofická gymnastika

První skutečná učebnice filozofie, která se mi dostala do rukou. To všechno předtím totiž byly více či méně dobré učebnice historie filozofie, nikoliv přemýšlení nad reálnými otázkami. Podtitul 25 krátkých myšlenkových dobrodružství naznačuje, jak je kniha uspořádaná. Každá kapitola, věnovaná více či méně známému problému, je zároveň označena i stupněm složitosti (rozcvička / střední zátěž / náročnější cvičení). Ne že bych během čtení nepoznal, že se utápím v složitostech a přestávám stíhat, ale vědět to dopředu a nepustit se před spaním do „náročnějšího cvičení“ se hodí.

Aby čtenář neupadl do stereotypu „problém / n-krát argument a protiargument / závěr“, zkouší Stephen Law nejrůznější literární styly. Setkáte se s dialogy, sci-fi povídkami a náměty, ilustracemi nebo myšlenkovými experimenty.

Jako příklad jsem vybral Měli bychom to jíst?, tedy rozpravu o vegetariánství. Zejména proto, že pěkně demonstruje dialogy, argumenty a protiargumenty. Sledujeme pány Le Clerqua a De Selbyho v restauraci, jeden si objednává klobásy, druhý se na něj dívá káravě a rozbíhá se diskuze. Uvádím jen útržky, pro dokreslení:

(...) Pak mi vysvětli, proč je nesprávné zabíjet a jíst lidi, zatímco u všech ostatních živočichů to nevadí. Jaký rozdíl mezi námi a jimi nás opravňuje k tomu, abychom s nimi zacházeli jinak než s námi?

(...) Dobře, připouštím, že bereme na jiné tvory morální ohledy, ale určitě bychom na ně neměli brát stejné morální ohledy jako na lidi, protože se od nás výrazně liší. Například zvířata jsou přece hloupá, ne?

(...) A co řekneš na to, že pravděpodobně z důvody nějaké choroby, která postihuje plod v děloze, se některé děti rodí úplně bez inteligence? (...) Ale jak myslíš, že bychom měli s těmito jedinci zacházet? (...) Mně se zdá, že jsi prostě jenom zaujatý vůči jiným živočišným druhům.

(...) Ale většina lidí si myslí, že zabíjet a jíst prasata, krávy a tak dále je v pořádku. To jsou všechny ty milióny lidí na omylu?

(...) Jen to, že většina lidí si myslí, že je něco morálně přijatelné, neznamená, že to takové skutečně je. Ještě před pár stovkami let většina obyvatel Západu považovala za morálně správné mít jako otroky příslušníky jiných ras.

Takto bych mohl vypisovat ještě dlouho, dialog se odvíjí dynamicky, na přetřes přijdou ještě argumenty zvířata jsou chována za účelem potravy, my maso potřebujeme, abychom byli zdraví, jíst maso je pro nás přirozené, ale zvířata se požírají navzájem, záleží na inteligenčním potenciálu, zvířata nemají duši a další, ale obhájit jedení masa se ukáže být větší oříšek, než bychom si mohli myslet.

Knize se dá vytknout snad jen doporučená literatura, která odkazuje na jiné moderní učebnice filozofického myšlení, u nás těžko dostupné. Ale za to autor nemůže.

Vybrané kapitoly (otázky, které si člověk občas klade, propírají se v médiích, nebo mi jen připadají ještě zajímavější než ostatní):

• Odkud se vzal vesmír?
• Ukradený mozek - nebo také mozek v kádi (vzpomeňme Matrix)
• Je možné cestovat v čase?
• Může stroj myslet?
• Existuje Bůh?
• Ale je to umění? Jak poznat skutečné umění, jak jej definovat.
• Je kreacionismus věda?
• Záhada vědomí
• Proč očekávat, že zítra vyjde slunce?
• Podivná říše čísel
• Podobá se morálka brýlím? Tedy jestli poznáváme to, co je morální, na základě nějakých naučených měřítek ("nasadíme si brýle"), nebo je morálnost objektivní vlastnost, bez ohledu na nás samotné.

Poslední dvě cvičení jsou specifická, jedno obsahuje osm omylů v každodenním uvažování (tím se podrobněji zabývám v seriálu Jak diskutovat), druhé zase sedm paradoxů, z nichž nejznámější je ten o krétském lháři.

O knize jsem se dozvěděl díky Petru Koubskému a byl to skvělý tip.

---

Aktualizace 19. 9. 2025: Tohle je vážně skvělá kniha. S chutí jsem si ji pročetl znovu a opět obdivoval jak její stavbu, tak šíři i hloubku přemýšlení o jednotlivých problémových otázkách.

U tématu Může stroj myslet?, kde autor umístil rozhovor s umělou inteligencí v podobě robota až do roku 2100 ho realita poněkud předběhla a přemýšlení o vědomí ve stroji se stalo nanejvýš aktuální. Vlastně by se celý rozhovor dal vyzkoušet!

Stejně tak rozbor genetických manipulací Značkové děti. U lidí se to ještě nedělá (nebo se o tom nemluví), ale u zvířat… podívejte se na klonování u zvířat, od toho je ke genovým manipulacím jen krůček.

Narazil jsem na jedinou spornou věc u hledání podstaty matematiky v kapitole Podivná říše čísel. Diskutuje tam dva přístupy – matematika jako samostatná říše versus matematika jako samostatný výtvor. Zní to jako jediné dva přístupy a argumentace to tak řeší. Protože mi tam ale chyběla moje představa (že matematika je člověkem abstrahovaná z přírody, takže i její pokročilé teorie tam lze občas najít a potvrdit), šel jsem se na filozofické názory na matematiku optat chytráka ChatGPT. Vysypal mi jich hned sedm:

1. Platonismus - Matematické objekty (čísla, kružnice, množiny...) existují nezávisle na lidské mysli – v nehmotném světě idejí. Matematik je objevuje, nikoliv vytváří. Hlavní zastánce: Kurt Gödel.
2. Formalismus - Matematika je soubor formálních pravidel a symbolických manipulací. Matematické věty jsou pravdivé, pokud je lze odvodit z axiomů podle pravidel logiky. Nezáleží na „významu“, důležitá je forma. Hlavní zastánce: David Hilbert.
3. Intuicionismus - Matematika je výtvor lidské mysli, založený na vnitřní intuici přirozených čísel a konstrukcí. Odmítá zákon vyloučení třetího (buď A, nebo ne-A), pokud nelze dokázat ani A, ani ne-A. Hlavní zastánce: L.E.J. Brouwer.
4. Logicismus - Matematiku lze zcela odvodit z logiky. Matematické pojmy jsou logické pojmy. Hlavní zastánci: Gottlob Frege, Bertrand Russell, Alfred North Whitehead.
5. Konstruktivismus - Podobný intuicionismu: existuje jen to, co lze skutečně zkonstruovat. Vyžaduje důkaz existence pomocí konkrétní konstrukce, ne jen nepřímý důkaz.
6. Nominalismus - Matematické objekty neexistují samostatně, jsou jen jména, která dáváme určitým vzorcům nebo vztahům. Popírá existenci abstraktních entit.
7. Empirismus / Fyzikalismus - Matematika je založena na zkušenosti, vznikla z potřeb popisovat fyzický svět. Čísla a vzorce odrážejí reálné jevy, ne samostatný svět.

A já jsem tedy fyzikalista.

Beru to jako nutné zjednodušení pro potřeby knihy, koneckonců je to jen gymnastika a trénink. Nic to na její užitečnosti nemění. Opravdová učebnice filozofie!

Odkazy:

• Filozofická gymnastika v Databázi knih
• Filozofická gymnastika v ČBDB

LAW, Stephen. Filozofická gymnastika. Praha: Dokořán, 2007. ISBN 978-80-86569-84-0.