O biblické knize Kazatel jsem se dozvědel nepřímo, přes Nohavicu. V písničce Sudvěj (jedna z jeho nejsilnějších, někdy si ji zkuste poslechnout) zaznívá „je čas rozmetávat kameny a je čas ty kameny sbírat“. Zdálo se mi to prastaré, jemný detail, lišící se od okolních veršů, takže jsem hledal zdroj a dostal se až ke Kazateli. Na internetu je bible v různých podobách a překladech; bible Kralická - celý text, jednotlivé kapitoly Kazatele, ekumenický překlad.

Autorství knihy je připisováno Šalomounovi, nejmoudřejšímu z králů Izraele. Na začátku konstatuje, že vše pod sluncem je pomíjivé, že ať sleduje cokoliv, všude nalézá nestálost a marnost „Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.“ (Ka 1,2). Zkusil vzdorovat pomocí radovánek a rozkoší, ale ani zde nebylo než marnost. Viděl, že každá věc má svůj čas, že i když jsou věci vykonávané, v závist a marnost se obracejí: „To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě.“ (Ka 7,15)

Další zdroje: Českobratrská církev evangelická, Wikipedie, Leo Pavlát, J.Vermeylen.

Princ Gautama, později řečený Buddha, vychovávaný v přepychu a úzkostlivě chráněn před světem, na svých vyjížďkách spatřil starého, nemocného i mrtvého člověka a to ho natolik poznamenalo, že opustil svůj dosavadní život a vydal se hledat cestu, jak překonat utrpení pomíjivosti. Vše je pomíjivé, vše vyvane a už jen tento fakt činí ze všech věcí strasti. Po letech, které strávil jako asketa a kdy poznal, že ani cesta odříkání k cíli nevede, se mu podařilo dosáhnout probuzení. Posléze definoval Čtyři vznešené pravdy:

1. vznešená pravda o utrpení: Světské bytí je neuspokojivé, strastiplné utrpení.
2. vznešená pravda o vznikání utrpení: Příčinou utrpení je žádostivost, spojená s rozkoší a lpěním na smyslových rozkoších.
3. vznešená pravda o zaniknutí utrpení: Utrpení je možné učinit konec úplným zničením a zaniknutím právě této žádostivosti.
4. vznešená pravda o stezce, vedoucí k zaniknutí utrpení: Je to Ušlechtilá osmidílná stezka (pravé chápání, pravé myšlení, pravá řeč, pravé jednání, pravé živobytí, pravé snažení, pravá bdělost, pravé soustředění).

Střední cesta - otázkou samozřejmě zůstává, jak poznat co je pravé. Podrobnější informace o Buddhovi na Wikipedii, Slovo Buddhovo.

Pokus o srovnání - není nijak překvapivé, že si myslitelé různých tradic povšimli pomíjivosti jevů i všeho lidského snažení. Velká snaha nebo žádná snaha, výsledek je mnohdy stejný, sebelepší a vznešenější věci v prach se obrátí a člověk se chytá stébel a náhrad. Východiska jsou tedy stejná (ba i královský původ obou mudrců).

Při snaze vysvětlit, proč tomu tak je, sahá Buddha k lidské žádostivosti, Kazatel k lidské neschopnosti postihnout Boží záměry. Je to sice obojí nedostatek člověka jako takového, ale obrací se ke zcela jiným sférám (lidské a Boží).

A k čemu oba dospívají? Kupodivu opět k podobnému, ne-li stejnému, totiž k přiměřenému žití bez výstřelků, bez lpění a ve snaze dělat vše správně (pravé činnosti osmidílné stezky a správný život v důvěře v boží záměr).

„Oddávat se smyslovým požitkům je nízké, hrubé, světské, neušlechtilé, neprospěšné. Oddávat se sebetrýznění je bolestné, neušlechtilé, neprospěšné. Oběma těmto krajnostem se vyhýbá střední cesta Dokonalého, která umožňuje pravé vidění i vědění, která vede ke klidu a míru, k moudrému rozlišování, k probuzení, k Nibbáně.“ (zdroj Slovo Buddhovo)

Cíl je druhá významná odlišnost. V buddhismu jde o vyhasnutí touhy a utrpení, Nirvánu, nesmrtelnost či odstranění utrpení všech bytostí, to podle různých škol, zatímco Kazateli o bohabojnost a spolehnutí se na Boží soud.

„Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí,
neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.“ (Ka 9,7)

Doporučení, jak prodlévat ve světě, mi nakonec vyšla velmi podobně, ačkoliv pozadí a vysvětlení je radikálně jiné. Zajímavé, co říkáte?

Úvodní poznámka: Nejde o žádnou filozofickou či religionistickou studii, protože jednak nic takového nestuduji, jednak tomu nechci věnovat tolik času, aby vznikl fundovaný rozbor. Berte to tedy jen jako zamyšlení nad podobností východisek, rozdílnosti vysvětlení a podobností výsledku.

Aktualizace 8.9.2012: Nápad na tohle srovnání jsem nosil v hlavě dlouho a ještě delší dobu téma zpracovával, pročetl jsem leccos, Kazatele několikrát, je to jeden z pracnějších článků na blogu. Když se rozhlédnu po Internetu po čtyřech letech, našel jsem jen jedno srovnání buddhismu a biblického učení. Pro tuto aktualizaci jsem ještě doplnil fotku sošky Buddhy, sedícího na Bibli, osvětlení je od svíčky, foceno při pokusech s novým foťákem někdy v roce 2003. A také jsem nahradil již nefunkční odkazy na texty Kazatele novými.