Útlá ilustrovaná knížka slibovala nevážný přesah zenu do kažodenního soužití s kočkou. Kočky nemaje, nevím, co jsem vlastně původně od publikace očekával – v každém případě mě ani po letech příliš neoslovila. Nadsázka je podařená v úvodní části, kde je fiktivní historie kočičích patriarchů:

„Pravděpodobně díky vůni syrové ryby, zenkočky překonaly moře a dorazily do Japonska. Zde sekta dosáhla nejvyššího zdokonalení pod bludným vedením dlouhoocasého Mistra D. T. Suši Rošiho. Jeho žáci déle rozvinuli obřad kočičího hltu, založili školu zničení gauče jedním škrábnutím a pěstovali další umění blízká japonskému srdci.“ (str. 9)

V další části dojem zachraňuje kombinace koanů nebo rad s obrázky (Str. 18 O transcendenci):

A v „Deseti posvátných obrazech vzniklých poháněním klubka“ už ho nezachraňuje nic.

„Cítíc příležitost, vyskakuji na kancelářský stůl.
Nebezpečné jsou citronově zbarvené výšiny.
Ale kabel lampy je pouhým stínem
a světlo, které dopadá, není pravým Světlem.“ (str. 77)

Tady už se humor vytratil a zbylo jen křečovité napasování na tradiční cyklus deseti obrazů krocení býka.

Pokud vy kočku máte, a zároveň o zenu něco víte, možná by se vám kniha líbila, já jsem ale zklamaný.

nakladatelství Pragma, Praha 1995, ISBN 80-85213-77-X, cena 48 Kč