• Začátky (Začátek zenové praxe, Právě tento okamžik, Autorita, Stažení způsobené strachem)
• Praxe (Co není praxe, Co je praxe, Oheň pozornosti, Hon za osvícením, Cena praxe, Odměna za praxi)
• Pocity (Jedna, dvě tři, Pandořina skříňka, "Nerozčilujte se", Falešný strach, Konec nadějí, Láska)
• Vztahy (Hledání, Vztahy a naše praxe, Prožívání a chování, Nefunkční vztahy, Nevztahovost vztahů)
• Utrpení (Skutečné a falešné utrpení, Odříkání, Je to v pořádku, Tragédie, Pozorující já)
• Ideály (Běh na místě, Aspirace a očekávání, Vidíme přes nadstavbu, Vězni strachu, Nadějné vyhlídky)
• Hranice (Na ostří nože, New Jersey neexistuje, Náboženství, Osvícení)
• Naše volba (Od problémů k rozhodnutím, Bod obratu, Zavřené dveře, Závazek)
• Služba (Buď vůle tvá, Něco za něco?, Podobenství o Mušinovi)
• Rozhovor Amy Grossové s Charlotte Joko Beckovou

A hovoří o všem civilně, bez specialit. Čistý zen.

Ve skutečnosti však nikdo — opravdu nikdo — nemůže žít náš život za nás. Nikdo za nás nemůže cítit bolest, kterou život nevyhnutně přináší. Cenu, kterou za svůj růst musíme zaplatit, si určujeme my. A dokud si neuvědomíme svou neochotu zaplatit vůbec nějakou cenu, nebude naše praxe opravdová. Bohužel, dokud budeme takto utíkat, odřízneme sami sebe od zázraku života a svého bytí. Snažíme se držet lidí, o kterých si myslíme, že můžou naši bolest zmírnit. Snažíme se je ovládat, udržet si je, nebo je i přechytračit, aby se postarali o naše utrpení. Želbohu, za všechno se musí platit, žádný dárek zdarma neexistuje. Musíme si vše zasloužit stálou a vytrvalou zenovou praxí. (Str. 55)

I učitel je jen průvodce tím, jak správně praktikovat, nic víc:

Ale přitom kdybychom věřili sami sobě a svému porozumění, nikdy bychom autoritu nehledali. Zejména když se v našem životě objeví něco nepříjemného, nepochopitelného nebo znepokojujícího, myslíme si, že musíme jít za učitelem nebo autoritou, která nám řekne, co máme dělat. Vždycky mě pobaví, když přijede do města nový učitel a všichni k němu hned běží. Řeknu vám, kolik bych byla ochotná ujít já, abych viděla nového učitele: maximálně bych přešla místnost! Není to proto, že by mě ten člověk nezajímal, ale protože neexistuje nikdo, kdo by mi mohl říct něco o mém životě kromě — no koho? Mimo moji zkušenost neexistuje žádná vnější autorita. 

Můžete však namítnout: „Ale já potřebuju učitele, který mě osvobodí od mého utrpení. Bolí mě to a nerozumím tomu. Přece potřebuju někoho, kdo mi řekne, co dělat, ne?“ Ne! Možná potřebujete průvodce, který vám pomůže si ujasnit, jak praktikovat. Je třeba takového průvodce, díky kterému pochopíte, že tou pravou autoritou ve vašem životě, vaším pravým učitelem je vaše já — a o realizaci tohoto „já“ nám v praxi jde. (Str. 28)

Jakkoliv je autorčino učení průzračné a komentáře srozumitelné, čtení mě příliš nebavilo a vzdal jsem je po padesáti stránkách. Asi proto, že jsem před lety o zenu přečetl první poslední a tady se nic nového nedozvídal… Možná je to kniha pro začátečníky? I když to také ne, jak sedět tam popsané není. Spíše pokročilé přemýšlení pro praktikující.

Odkazy: