Robert Thurman je snad vůbec první Američan, který byl zasvěcen do tibetské buddhistické tradice a stal se mnichem.

Vypráví, jak ho zasáhla existenciální krize, když si s plnou silou uvědomil, kam lidstvo po druhé světové válce dospělo, a začal pochybovat takřka o všem. Zcela jistě ho ovlivnila nehoda, při níž přišel o jedno oko. Po setkání s Geše Wanggjalem, mongolským mnichem, se chtěl stát jeho žákem. Ten to odmítl, ale souhlasil s výukou tibetštiny a poskytnutím buddhistických knih. Tak začalo období, kdy se Thurman nezabýval ničím jiným než hledáním. Nesledoval televizi, nezajímaly ho peníze, kariéra, neposlouchal hudbu, nestaral se o auta, spotřební zboží, permanentně se "vznášel" a zbyla mu jen touha po vyšších zážitcích a stavech na cestě k probuzení.

Stále naléhal, aby se mohl stát mnichem, Geše to odmítal, ale nakonec souhlasil, že ho vezme s sebou do Indie. V exilovém sídle tibetské vlády byl autor formálně seznámen s Jeho svatostí dalajlamou, který si nad ním vzal patronaci, zařídil mu studia a zajímal se o jeho pokroky. Po fascinujícím roce života uprostřed podpůrné komunity Thurman nakonec dokázal získat svolení k oficiálnímu vstupu mezi tibetské mnichy klášterní tradice. Po čase pocítil touhu vyzkoušet svůj nový životní styl, setkat se s přáteli, zkrátka vrátit se do Ameriky.

Nu, ideály a realita se často rozcházejí a brzy zjistil, že ač chce pomoci, jakožto amerického mnicha s oholenou hlavou a v červeném hábitu ho nikdo nerespektuje. Začal se cítit jako cizinec v divné zemi, zdálo se, že jako mnich nemá budoucnost, a tak po dlouhém duševním boji mnišství opustil. Oženil se a má několik dětí (Umu Thurman znáte?)

S buddhismem samozřejmě zůstal v kontaktu a svých hlubokých znalostí využívá jednak k práci (profesor, překladatel ...), jednak k propagaci vnitřní revoluce.

Jedna z prvních kapitol provází velmi pečlivě metodou dotazování "co jsem já" až ke zjištění, že žádné já najít nelze. Pak sledujeme Buddhův život, ale opět podaný přesvědčivě a bez mytologie. Následují reformy krále Ašóky - netušil jsem, že kolem roku 262 př. n. l. se objevil v Indii panovník, který pocíti hluboký žal a lítost nad svým krveprolitím, kál se a prohlédl. Obrátil se Buddhovu učení a po celé zemi nechal do skal a sloupů tesat své edikty. Jenže reforma vedená shora a bez skutečné proměny sebe sama dlouho nevydrží a proto už Ašókův syn vše obrátil vniveč.

Thurman upozorňuje také na zlomový vývoj společnosti - třeba v době 6. století př.n.l. kdy se objevil Buddha, nacházíme všude po světě mimořádné myslitele a mudrce - Sokrates, Lao'c, Konfucius... Podobně v 17. století nástup svobody, revoluce, sekularizace, věda a nové možnosti, moderní vědomí. Právě v té době začíná Velký pátý dalajláma reformovat Tibet, začíná jeho totální posun opačným směrem než se děje třeba v Evropě. K demilitarizaci, spirituálnu a vnitřní revoluci v každodenním životě.

Tragický osud Tibetu ve 20. století nemůže být vynechán, následuje rozprava nad tím, co může buddhismus poskytnout světu, a jako dodatek najdete manifest pro politickou stranu. Pokud by chtěla nenásilnou revoluci a radikální osvobození každého člena společnosti vtělit do svého programu.

V kostce - moderní, jasná a velmi kvalitní kniha o buddhismu a jeho přínosu pro moderního člověka.