Otčenáš podle Danta (Wuwejův zápisník)

Před pár měsíci jsem v příspěvku Otčenáš zmínil, že ač v podstatě pohan, na Otčenáš jistým způsobem slyším. Sice se to poněkud otupilo nijak pozitivním dojmem ze mše (kterou jsem omylem navštívil při turistické prohlídce kostela), ale pořád v tom něco je. Aby také ne, po dvou tisících letech opakování.

Podívejte se, jak se téhož zhostil Dante ve své Božské komedii (překlad O. F. Bablera, Očistec, Zpěv jedenáctý):

Otče náš, jenž jsi na nebeské výši
ne obmezen, však lásky víc že díla
tvá prvá zaslouží si v nebes říši,
buď pochváleno jméno tvé i síla
tvé moci každým tvorem, jak se sluší,
by chvála vzdána dechu tvému byla.
Tvé vlády pokoj přijď do našich duší,
když nemůžeme k němu dospět sami,
ať rozum náš tím sebevíc se kruší.
Jak z vůle své andělé nad hvězdami
ti obětují, pějíce Hosanna,
tak z vůle své ať lidé činí s námi.
Kéž neschází nám každodenní mana,
bez níž, jak v drsné poušti opuštěný,
jde mysl zpět i nejvíce vpřed štvaná.
A jakož námi viny odpouštěny
každému, od něhož nám vzešla škoda,
nám odpusť též a nedbej naší ceny.
Ty naši sílu, jež se snadno poddá,
nezkoušej protivníkem staré síly,
však zbav nás od něho, jenž nás tak bodá.

Otčenáš podle Danta

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv