Kulturní šok při přechodu ze tří do dvouhvězdičkového hotelu mě přiměl k vyhledání informací o "hvězdičkové konvenci" při klasifikaci a označování ubytovacích zařízení.

Hlavní poznatek je ten, že i přes jisté snahy o mezinárodní standardy to platí v každém státě jinak (o konvenci, Německo, Česká republika , Francie). Společnou mají stupnici od jedné do pěti, přičemž čím více, tím lépe ( * = velmi levný, ** = nízkorozpočtový hotel, *** = střední třída, **** = první třída, ***** = luxus). Pouze v Anglii mají místo hvězdiček korunky. Srovnání mezi státy možné je, ale až po zkušenostech - například dvě hvezdičky ve Francii obvykle odpovídají třem u nás.

V kostce se dá říci, že rozdíly jsou ve velikosti, vybavení a míře luxusu (kdo by to byl tušil, že). U jedné hvězdičky očekávejte mj. postel, umyvadlo se studenou vodou, ručník a mýdlo a kontinentální snídani. Záchod a sprcha budou spíš na chodbě než na pokoji. Dvě hvězdičky budou mít navíc např. lampičku, stůl, židli, teplou vodu a možná wc se sprchou na pokoji, ovšen není to podmínkou. Tři hvězdičky už se blíží představám o normálním bydlení - televize, telefon, sprcha nebo vana a wc na pokoji, rozšířená snídaně a spousta dalších věcí. Další hvezdičky už popisovat nebudu, neboť nepředpokládám, že bych takové hotely vyhledával a pokud se tak náhodou stane, je jasné, že vybavení bude jen lepší.

Když si teď vybavím onen nejmenovaný hotel a porovnám jeho velikost a vybavení s uvedenými kritérii, zjistím, že by vlastně mohl vyhovovat třem hvězdičkám. To by teprve bylo překvapení. Koupelna, wc, teplá voda, bezplatné hygienické potřeby, televize ... všechno tam bylo. Ale jaké! Otlučené, oprýskané, špinavé, plíseň na vaně. Hotel (i personál) pamatoval normalizaci a příliš se od té doby nezměnil.

Ponaučení na závěr? Žádné. Jak pokoje vypadají opravdu se dopředu stejně nedozvíte...