Alena Riedlová Slepičková: Otčenáš (Wuwejův zápisník)

Před lety jsem tu psal, že ač v podstatě pohan, na Otčenáš slyším. Do těch vroucích slov se za tisíce let opakování otisklo tolik… že mě fascinují nejen ona, ale i jejich parafráze. Už jste tu mohli vidět Dantovu z Božské komedie, celou knihu od Alfonse Muchy, a teď mám nový příspěvek. Báseň Aleny Riedlové Slepičkové naprosto přirozeně slova rozvíjí a aktualizuje. Aktualizuje o pochyby současného člověka – a ponechává věčnou touhu po spasení.

Otče náš
jenž jsi na nebesích
proč neslyším Tvůj smích?
posvěť se jméno Tvé
proč vedle dobrého dáváš i zlé?
přijď království Tvé
cítím v sobě obé dvé
buď vůle Tvá
ať pohádka zlá
jako v nebi tak i na zemi
navrch nezíská
chléb náš vezdejší
dej nám dnes
falše každý se střez
a odpusť nám naše viny
malověrnost a splíny
jako i my odpouštíme
našim viníkům
a těm bez radosti
a neuveď nás v pokušení
to, co jsme snili, že není
zbav nás od zlého
i příliš snadného
amen

(báseň ze sbírky Něžná lavina, zveřejněno se souhlasem autorky)

Alenu Riedlovou Slepičkovou – a přehled jejích sbírek – najdete na stránce www.cintamani.cz/alenka/.

Alena Riedlová Slepičková: Otčenáš

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv