Mrakoplaš skončil v Austrá… pardon, na kontinentě XXXX a potýká se s tamními podivnostmi. Neuvěřitelné sucho, všechno co se hýbe se ho snaží sežrat nebo zabít, lidé mluví divně a v nesrozumitelných přirovnáních a nejčastější zvolání je jen klídek, kámo
, což si Mrakoplaš velmi rychle osvojí také.
Mrakoplaš se pokoušel vypadat co nejneškodněji. Co do hereckých projevů to v jeho případě nevyžadovalo ani zvláštního nasazení.
Pozorovatel si ho prohlížel v onom prázdném, bezdechém tichu, které je třeba teprve vyplnit. A Mrakoplaš pocházel z kulturního prostředí, v němž, není-li co říci, něco řeknete.
„Ehm…“ odkašlal si Mrakoplaš, „já… velkej… chlap… já patřím… k sakru, jak se řekne –“ Vzdal to a zvedl pohled k modrému nebi. „Tak se nám zase udělalo pěkně,“ prohlásil.
Na Neviditelné univerzitě mezitím onemocněl knihovník a náhodně se proměňuje. Mágové se ho snaží vyléčit, ale k tomu potřebují vědět jaký byl a to ví snad jedině jeho bývalý asistent Mrakoplaš. Začnou po něm tedy pátrat; vzpomenou si na někdejšího specialistu na daleké cesty a v jeho kabinetu objeví prapodivné magické dveře na pláž. Jak se ovšem ukáže, je to místo nejen v jiném prostoru, ale i v čase.
„Myslím, že by měl někdo držet hlídku,“ ozval se Rozšafín.
„To budete hodný,“ zabručel Výsměšek a uložil se na bok.
Rozšafín Ctibum zaskřípal zuby a obrátil se ke knihovníkovi, který se momentálně navrátil do světa dvojnožců a zabalený do deky seděl zachmuřeně u ohně.
„No ale dá se říci, že je to tady skoro jako doma, co, pane?“
Nakonec se jejich osudy nevyhnutelně protnou a rovnováha je znovu nastolená. A konečně prší!
Je to trochu spletité, absurdní a přitažené za vlasy, takže se nedivím poněkud rozpačitějším reakcím čtenářů. Mně se to ale líbilo, hlavně díky množství narážek na Austrálii – od přírody, přes operu v Sydney až po třeba Krokodýla Dundeeho.
Další rozměr je jsou záležitosti okolo tvorby a původu světa – potrhlý bůh začátečník, hádající se mágové, díky jejichž neschopnosti zobrazit kachnu vznikne úplně jiný tvor, vlastně ten svět pomáhají dotvořit (omylem). Za jejich přítomnosti se věci i zákonitosti teprve rodí.
A pak mágové skončí jako kresba. Kresby vůbec hrají velkou roli, věci pomocí nich vznikají (nebo naopak jsou odčarovány). Je tu vidět spojitost s mýty o stvoření a také s dobře známými obrázky původních obyvatel Austrálie.
Spousta narážek na kvantový svět – Maxwellův démon, vznik pozorováním nebo propojenost:
Hypotézy týkající se neviditelných písemností jsou až k smíchu složité. Všechny knihy jsou mezi sebou díky K-prostoru vzdáleně a mlhavě propojeny a z toho se dá odvodit, že obsah jakékoliv knihy už napsané, ba dokonce i knihy nenapsané, se dá za jistých příhodných okolností odvodit z patřičně pečlivého studia knih již existujících. Budoucí knihy v nich existují, abychom tak řekli, in potentia, stejně jako studiem hrsti pravěkého bahna bychom mohli odhalit stopu naznačující existenci garnátových krekrů.
Příznačné je, že všechny ty skvělé mágy nakonec zachrání ten nejneschopnější z nich. A ani neví co dělá. Chaosmág každým coulem.
A málem jsem zapomněl – mezi mágy, známými svou genderovou izolovaností, zůstane uvězněná i jedna žena, paní Vidláková. Scény s jejich reakcemi, zejména staršího pAsáka, jsou také výborné.
Odkazy:
PRATCHETT, Terry. Poslední kontinet. Praha: Talpress, 2016. ISBN 978-80-7197-602-8.




Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.