Neduživý mladík Mort, jehož motorika zdá se funguje podle jiných zákonů než všech ostatních a který ještě nenašel nic, k čemu by se hodil, se dostává do věku vhodného pro nástup jako učedník. A tak se s ním otec vypraví na trh práce. Je to něco jako trh koňský, ale smlouvá a domlouvá se tu budoucí profese mladých chlapců.
Jenže jak se zdá, Mortův nepřesvědčivý vzhled nepřesvědčí nikoho a tak se s otcem pomalu chystají zpátky. Nakonec se však přece jen ze tmy vynoří jezdec na koni, a ne jen tak ledajaký. Antropomorfní personifikace. Smrť.
„JEN JSEM NÁS DVA NA CHVÍLI POSTAVIL MIMO ČAS, řekl. NEUVIDÍ NIC, CO BY HO MOHLO VYSTRAŠIT NEBO ROZČÍLIT. NE, CHLAPČE, JÁ PŘIŠEL PRO TEBE.
'Pro mě?'
JSI TADY PŘECE PROTO, ŽE CHCEŠ NĚKAM DO UČENÍ?
Mortovi začalo pomalu svítat. 'Vy hledáte učedníka?' zeptal se.
Oční důlky se obrátily přímo k němu a modravé hvězdičky zazářily.
TAK TAK.“
Kariéra je to nezvyklá, ale překvapením není konec, ve Smrťově útočišti, postaveném mimo čas, není Mort jediný živý člověk. Je tu i Smrťova dcera Ysabell. Adoptovaná, samozřejmě. S Mortem si moc do oka nepadnou, ale co už s tím, alespoň si to vyříkají:
„'Já bych si tě nevzala, ani kdybys byl jediný chlap na celé Zeměploše.'
To se Morta opravdu dotklo. Je něco jiného, když si někoho nechcete vzít, ale úplně něco jiného, když vám ten člověk řekne, že on by si nikdy nevzal vás.
'No, já aspoň nevypadám, jako když se cpu bůhví kolik let buchtama ve skříni,' prohlásil, když vyšli na Smrťův černý trávník.
'Zato já chodím normálně, ne jako kdyby mi v nohou chyběla kolena.'
'Moje oči nevypadají jako dvě rozblemcaná sázená vejce.'
Ysabell přikývla. 'Na druhé straně moje uši se nepodobají něčemu, co roste na suchém stromě. Co znamená 'rozblemcaný'?
'No, jako ta vajíčka, jak je dělá Albert.'
'Myslíš s ulepenými rozteklými bílky a plné takových těch slizkých kousků?'
'Jo.'
'To je výstižné slovo,' přiznala zamyšleně. Ale musím ti říct, že moje vlasy nevypadají jako něco, čím se pravidelně pucuje záchod.'
'To ne, ale moje zato nevypadají jako utopený ježek.'
(...)
'Dost?' zeptala se.
'Tak akorát.'
'Výborně. Očividně bychom se my dva neměli brát, když už ne kvůli ničemu jinému, tak kvůli dětem.'“
Zato princezna Keli, kterou v rámci tréninku má Mort samostatně odvést na onen svět, to je jiné kafe. A tak se všechno začíná komplikovat.
V knize je řada dobrých momentů, ale opravdu skvělé jsou scény se Smrtěm. Jeho snaha přiblížit se člověku, pochopit lidské city a dokonce vzpoura... nelidská postava - a přece má zrnko lidskosti.
Neméně skvělý je lakonický humor, ať už jsou to originální popisy:
„Pomyslela si, že křičet na stráže také není právě ten nejlepší nápad. Jestliže se někdo dostal až do její komnaty, pak jsou stráže jistě mrtvy nebo alespoň omráčeny vysokou částkou peněz.“
Názorná přirovnání:
„Téhle části Ankh-Morporku se říkalo Stínov a byla to vnitřní část města, která by nutně potřebovala buď dlouhodobý program vládní pomoci, nebo, a to raději, několik plamenometů.“
Poněkud popletená vyprávění:
„'Jo, ty, a princezny byly tak krásné, jak byl den dlouhý, a když měly k jídlu hrášek, tak to bylo cítit přes kolik matrací...'
'Cože?'
Albert zaváhal. 'No tak nějak to bylo,' zabručel.“
Nebo pouhá jména jako „Li-tin O'Wevidle“.
Přesně vyvážený mix humoru, ironie, fantazie a pohádkových postav s nepohádkovými, reálnými charaktery.
nakladatelství Talpress, Praha 1994, ISBN 80-85609-55-X, cena 225 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.