Skoro každý den poslouchám asi půl hodiny rádio Blaník v čase písniček na přání. Jen když hrají něco obzvlášť nesnesitelného, „šenkýřku“, cokoliv „od viktorky“ nebo „lásku dodanou kosmickým expresem“, přeladím na Hit rádio Magic. Brzy se ale vracím, abych náhodou o něco nepřišel. Čas od času takhle totiž objevím zapomenutou perlu české hudební historie.

Protože jde o písničky na přání, jsou uváděné tak, že moderátor přečte vzkaz, který jim do redakce přišel. Dokud je to normální přání, slyšíme co kdo přeje komu a proč, je to bez problému. Horší je, když někdo začne rýmovat, ať už sám, nebo s využitím osvědčeného výtvoru z internetu. Teď naposled jsem strnul při poslechu, jak si někdo vzal kytičku na pomoc:

tou Ti popřát zdravíčko,
ať Ti chutná kafíčko,
svítí dlouho sluníčko,
sem tam ať máš štěstíčko

Ach. Posluchač s alespoň nějakým vztahem k básním (a to jsem celkem ignorant) se v křečích svíjí na podlaze... Když jsem se vzpamatoval a zase dokázal volně dýchat, začal jsem přemýšlet nad tím, proč mi rýmovačky připadají strašlivé a čím se od dobrých básní liší.

(A kdyby vám má citace nestačila, popatřete na kategorii Vogoni mezi námi v Šumařově sumáři. Šumař tam shromažďuje ukázky a odkazy na nejhorší básnění českého internetu.)

Aktualizace 29.4.2013: díky spojení 'gramatický rým', na které mě navedl Jago svým komentářem, jsem objevil tohle parádní pojednání o rýmech od Pavla Šrubaře. Dotkne se tam i nekvalitních veršů.