„V-pozice mohou být kromě základní nepřízvučné varianty realizovány také přízvučným monosylabem (stejně jako W-pozice) nebo přízvukem dvojslabičného taktu Xx, obojí ovšem za podmínky, že sousední S-pozici předchází mezislovní předěl (#) a následující S-pozice je obsazena přízvučnou slabikou. V prvním případě musí ex definitione W-pozic následovat další přízvučné monosylabon (viz. kap 5.1.2), přičemž souvýskyt dvou bezprostředně sousedících přízvučných monosylab je v češtině ojedinělý (22). Následuje-li enklitikon, přechází konfigurace v druhý typ Xx (23). Ten se nejčastěji objevuje na počátku verše (nepřízvučné incipity v daktylu), méně častý už je uvnitř verš (24). V klauzulích akatalektických veršů je přízvučnost posledních V-pozic vyloučena (*25).“ (Str. 33, Novočeský sylabotónismus)

Nebo ukázka z popisu rýmu:

„Popis rýmu na suprasegmentální úrovni vychází ze struktury (české) slabiky. Rozlišujeme tři části: 1. slabičnou préturu (P), tj. konsonant, nebo konsonantická skupina, předcházející slabičný vrchol; 2. slabičný vrchol (V), nukleus, tvořený vokálem, diftongem nebo sonorním konsonantem (viz. kap. 3.1); 3. slabičnou kodu (K), tj. konsonant nebo konsonantická skupina, která následuje za vrcholem. Prétura a koda jsou části fakultativní.“ (Str. 62, Popis rýmu)

Tím nechci knihu nijak hanět, je odborná a je skvělá. Ale je odborná opravdu hodně – na zkoušku bych se to učit nechtěl.

Když jsem se nořil (a následně topil) v popisu pravidel sylabotónického systému, jímala mě hrůza nad představou básníka, přemýšlejícího nad obsazováním pozic. Autoři to ale rozptylují hned v úvodu:

„Korespondenci jazyka a metra popisujeme tzv. korespondenčními pravidly, která formulujeme na základě analýzy rozsáhlého korpusu básnických textů. Dodejme, že všechna zde uvedená pravidla jsou deskriptivní, nikoliv preskriptivní – jedná se o zobecnění principů výstavby českého sylabotónického verše, nikoliv o soubor předpisů, jimiž by se měl básník řídit. Tak je také třeba chápat formulace typu ‚zákaz‘, ‚mohou být realizovány‘ apod.“ (Str. 31)

Jde tedy jen o popis toho, co je časté, básníci prostě tvoří… Nebo ne? V kapitole o historii českého verše se totiž dočítáme o Dobrovského prozodické reformě, přísném dodržování metrické normy májovci a ještě přísnějším ruchovci a lumírovci, takže nějaké předepisování alespoň v minulosti nejspíš bylo...

A konečně jsem pochopil rozdíl mezi metrem a rytmem! Metrum říká, jak se střídají silné a slabé pozice, zatímco rytmus říká, jak a čím se tyto pozice obsazují, čím se metrum realizuje (přízvučnou slabikou, nepřízvučnou, monosylabem apod.).

Velmi originální je použití obsahu knihy jako grafiku na obálce – rovnou vidíte, co kniha obsahuje; tušíte, že půjde o text, slova a slabiky; a graficky to vypadá také dobře.