Nevěděl jsem, že existují poetické slovníky s výklady, přehledy a ukázkami básnických forem. Ale rozhodně mě potěšilo, že Eduard Světlík nevytvořil jen další v řadě. Odlišuje se v několika směrech:
Co všechno v knize najdete?
Ale hlavně živé, současné básně jako ukázky. Třeba paradox, setkání dvou pojmů, které si odporují, v básni Contradictio in verbis (Str. 53)
Něco vám povím:
Za čím jdu,
za tím si stojím!
Nebo amfibolie, mající dvojí smysl, podle toho jak je chápeme, v básni Bushovo dilema (Str. 24)
Vzpomíná na Pýthii
luště amfibolii:
Mír ne válku!
Kam dát čárku?
A do třetice, neologismus, vzniklý záměnou jednoho písmene v básni Nad státním rozpočtem (Str. 19)
Artistický výkon vlády,
jež má každým rokem namále.
Dá se dobře definovat
jako saldo mortale.
Našly by se i drobné nedostatky, dané buď stručností vysvětlení, nebo složitostí tématu. Na straně 99 mi naprosto unikly dva pojmy: „Všimněte se též, jak je každý šestnáctislabičný verš z intonačních důvodů rozdělen po čtvrté stopě dierézi na dva promluvové úseky, jimž se říká kólon.“ Všiml jsem si, ale pořád nevím co je dieréze - je to čtvrtá stopa? Jak se jmenují ty zbylé? Nebo se tak nazývá rozdělení na dvě části? Kólon, tak se říká každému úseku? Nebo celé dvojici?
A téma rytmů, metriky, přízvuků a iktů. To je snad zakleté, měl jsem s ním potíže v přehledu Teorie literatury do dlaně, mám s ním potíže tady. I po opakovaném přečtení příslušných pasáží mi zbyla spousta nejasností, co např. dělá ze slabiky těžkou dobu, co jí dává iktus? Je to přízvuk? Ten se ale podle Eduarda Světlíka od metriky liší (str. 9):
Přízvuk s iktem,
ti se nijak nešetří.
V dobrém verši
jsou vždy v plodné rozepři.
Iktus, „metrický důraz“, tedy není dán přízvukem. Jde o příznak sloužící k identifikaci metrické normy
(str. 9). O kousek dál se ale o metru píše, že je to norma určující organizaci slabik a iktů ve verši
(str. 11). Iktus identifikuje metrum, které je organizace slabik a iktů. Hm. Definice kruhem.
Červený / šátečku / kolem se / toč...
Básníku, / raz dva tři, / do kola / skoč
a v něm si / vychutnej / daktylskou / metriku.
Daktyl se / podobá / svižnému / valčíku. (str. 12)
Odvodil jsem si, že máme slovní přízvuky (v češtině na první, pak na třetí slabice), máme dlouhé (dlouho vyslovované nebo s dlouhými samohláskami či skupinami souhlásek) i krátké slabiky a máme větnou intonaci. Básník může přízvuk ponechat, oslabovat krátkými slabikami, posilovat nebo dodávat slabikami dlouhými - vytváří tak lehké a těžké doby, jejichž střídání je rytmus. Iktus je tam, kde vyhrála dlouhá slabika nebo přízvuk, čili u těžké doby. Pokud se básník snaží ikty organizovat některým ze systémů (jamb, trochej, daktyl, daktylotrochej), vycházejících z antické tradice, soustředí se na metrum.
Prosím přítomné znalce poezie, aby mi, pokud je odvozený amatérský popis sylabotónického systému nepřesný nebo zcela mylný, pomohli s jeho upřesněním.
Aktualizace 30. 10. 2020: Stejně jako napoprvé, i tentokrát jsem byl nadšený z dokonale ilustrujících básní. Třeba u již zmíněné amfibolie je další ukázka báseň Vina a trest:
Naléhavá otázka,
k níž nás mužské vášně vedou:
je dvojženství trestáno?
Odpovídám:
samo sebou! (Str. 24)
Akorát ten rytmus s iktem, ten mi pořád dává zabrat. Ještě že v článku o Úvodu do teorie verše jsem si vysvětlení poznamenal.
Odkazy:
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.