(...)
Snad právě poznání, jak na sebe opakovaná slova strhují pozornost, přivedlo básníky k promyšlenému rozptylu stejného výrazu v celé básni, kde je důležitým skladebným prvkem, nebo alespoň v části básně, kde se pravidelně i neočekávaně objevuje jako motiv a podílí se na expresivitě textu.

Jde. Svítí, nebojí se, netrpí, je nahá,
jde po zemi, jde, punčochy a prsteny a Praha,
holínky blýskly z kaluží, marš armád, černý knírek,
dlažba je starý film se spoustou divných dírek,
ona jde po té zemi, jde a neobchází louži,
jde, čichá noční vítr, táhnou ptáci, hejno družic krouží,
jde, šlape bláto, kožichy a peníze a bohy,
staletým marasmem má pocákané nohy

Jiří Šotola

(heslo Epizeuxis, Str. 113)

Potud skvělé a jako slovník jej rozhodně doporučuji.

Z čistě praktického hlediska ovšem musím konstatovat, že to, co autoři nechtěli – vytvořit klíč k poznávání – by se mi docela hodilo. Situace, kdy znám pojem a potřebuji k němu výklad, se v běžném životě moc často nevyskytují. Ze školy, kde by mě někdo mohl z pojmů zkoušet, už jsem nějaký ten pátek pryč a kvízům se vyhýbám. Zato naopak, kdy čtu báseň, a všimnu si, že se v ní něco opakuje, nebo že rým je nějaký divný, zkrátka vidím jev, a nevím jak ho nazvat – to se mi stává často. A s tím mi slovník nepomůže, leda že bych se jej naučil nazpaměť.

nakladatelství Československý spisovatel, Praha 1968, 22-136-68, cena 100 Kč (antikvariát)