Takhle kniha slibovala další útěk z města, tentokrát z přeplněných Benátek do Toskánska, do polorozbořeného domu. Autorka je známá šéfkuchařka, napsala několik románů a dvě knihy receptů a tak se značná část vyprávění točí kolem jídla, kolem místních specialit. Samozřejmě také popisuje venkovský život, názory místního patriarchy, to, jak je místní přijali mezi sebe, zkrátka vše co k moderním útěkům patří.
Ale stejně jsem ji odložil. Je pro mě nezvladatelně nevyvážená, jak žánrově, tak stylem.
Pokud jde o žánr, je natolik přeplněná popisem opulentních hostin, příprav pokrmů a recepty, že je to spíše kuchařka, než popis útěku z města. Na kuchařku je ale příliš upovídaná. A aby toho nebylo málo, na každé stránce je zamícháno několik slov v italštině, následované překladem. Nevím, jestli to někdo ocení, mě to ale ruší. „Grazie, bella, díky, krásná paní“ (str. 16), na tohle si raději pořídím slovník. A slovo „fornaio, pekař“, autorce nezapomenu - z hlavy jsem ho nemohl dostat týden. Vzniklá směs je ... obtížná.
I styl je smíchaný; na jednu stranu autorka používá slova jako „pospinkává“ nebo „zahihňání“, načež přemítá o tomhle:
„Těší mě Fernandova radost z nového dovádění, nicméně přemýšlím o své homérovské podstatě. Povede se mi ji znovu zažehnout? Je stále natolik submisivní, nechá se znovu bez námitek vmáčknout do kadlubu starého entuziaismu?“
Submisivní homérovská podstata v kadlubu entuziaismu? Uf. Není sice fér knihu odsoudit po třiceti stránkách, nemám ale sílu pokračovat.
nakladatelství BB/art, 2010, ISBN 978-80-7381-785-5, cena 249 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.