Druhý díl Cest na Sibiř plynule pokračuje další - tuším pátou - výpravou a po obsahové stránce není jakýkoliv důvod, aby to byl samostatný svazek. Předpokládám, že šlo pouze o počet stránek, že lepená vazba by jich 616 (365 + 251) neudržela. Pokud je tomu opravdu tak, pak zase nechápu, proč nemají oba díly stejnou velikost.

Hlavní hrdina zažívá romanci s Anželou, vdovou z vesnice Žigansk. Je to s podivem, protože co jsem tak nezaujatě četl, není příliš atraktivní a to, jak rozjíveně, rozmarně a náladově se projevuje, bylo dost odrazující.

„Tak to by bylo, pomyslel jsem si. První den s Anželou mám za sebou. A možná i poslední. Co bych si asi tak s tímhle přestárlým děťátkem, které chodí na pískoviště jen proto, aby tam mohlo ostatní děti mlátit kyblíčkem, chtěl v životě počít?“ (Str. 229)

Ale láska si poroučet nedá... Souběžně natáčí u dalších kočovníků druhý film, daří se mu do jejich života pronikat mnohem více než předtím a začíná si všímat náhod a vlivů, které na jeho i jejich život mají tradiční pravidla, pověry nebo letmá přání u šamanovy mohyly. Mladý kočovník Afoňka dokonce souhlasí, že se stane jeho učitelem, ukazuje mu veškerou činnost u stáda a ochotně se nechává natáčet (film se jmenuje „Afoňka už nechce pást soby“).

Vypravěč je Ryšavý skvělý, jeho styl má úroveň. Popisy neuvěřitelné rozlehlosti, strašných mrazů i dusivého horka v krátkém létě, podrobnosti z kočovnického života, to vše je podané nesmírně sugestivně. Úžasnému cestopisu ovšem citelně chybí fotografie; naštěstí jsou - alespoň orientační - kolem článku Martina Ryšavého Duše v muzeu.

Řeka Lena, „babička Lena“, která si každoročně vybírá svou daň v podobě utopených lidí, je popsaná jako něco obrovského. Budiž. Ovšem dokud jsem se na ni v Google Maps nepodíval, neuvažoval jsem ve správných proporcích, netušil jsem jak moc obrovská řeka to je. Podívejte se na fotoreportáž Karla Bubláka z plavby kajakem.

„Oči jsem měl střízlivé, a stejně všechno, co jsem viděl, bylo krásné. Bílá linie hřebenů se rýsovala v jasném světle proti modré obloze a na mě to působilo jako zjevení dokonalosti. Takhle bude vypadat moje poslední vášeň, říkal jsem si, bude to opojení tichem a střízlivostí, opojení zřetelností a jednoduchou, ostrou konturou.“ (Str. 180)

Ryšavého filmy jsou nedosažitelné, v televizi je nedávají, koupit je není kde a na internetu nejsou k nalezení, takže si chuť, vyvolanou čtením, budu muset nechat zajít.

Za zmínku ještě stojí úvahy a postřehy o únicích nebo hlasitém tichu při osamění v tajze, o šamanismu i o duši v muzeu, na ně při čtení určitě dávejte pozor - jdou hodně do hloubky a ukazují velký vhled.

„Rituálová kultura mojí civilizace je chabá, říkal jsem si, politické rituály jsou omezené a církevním chybí spontaneita. Ještě tak oslavy sportovních událostí dokážou občas lidi probudit ke skutečnému prožívání Velikého Svátku. Kruh času, kruh zalesněné země, kruhová mýtina uprostřed lesa, kruh stanů na mýtině, kruh lidí před stany, koncentrické uspořádání světa, otáčejícího se společném čepu, odvěkém a neměnném - to všechno je pryč. A co je mi platné, že dnes můžu s celým svým vzděláním stát na břehu veliké řeky a vědět všechno o jejích proměnách, o deltě v jejím ústí i o pramenech, které nevyvěrají z nebeské klenby? Moje úzkost je větší než bázeň starodávného člověka, jehož místo při velkém toku bylo jako hnízdo u kmene mytického stromu, který proudí, aniž se mění. Jeho příběh byl vždycky už hotový, člověk ho nehledal, jen ho naplňoval, hůř nebo líp, ale bez pochyb o svém údělu. Kde má ale vzít útěchu našinec, jehož příběh se ne a ne podařit?“ (Str. 140)

Nějaké recenze a reflexe: Gerti, Dora Kaprálová, Petra Hůlová, citace z pochvalných recenzí na stránce kosmas.cz.

vydala Společnost pro Revolver Revue, Praha 2008, ISBN 978-80-87037-13-3, cena 499 Kč (společně s prvním dílem)