Henry David Thoreau: Walden aneb Život v lesích (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Henry David Thoreau: Walden aneb Život v lesích Henry David Thoreau měl klasické vzdělání, vystudoval Harvard a velké zalíbení nacházel v antických autorech. Byl filozof, esejista a básník, což všechno svádí k představě člověka odtrženého od světa - ale to je omyl, Thoreau byl zároveň velmi praktický člověk. A individualista každým coulem. Nenechával se příliš ovlivňovat cizími názory, žil prostě, ba asketicky (kromě ryb, které občas lovil, byl prakticky vegetarián), za svými názory si pevně stál a kupříkladu odmítl platit daně státu, který vede zbytečnou válku s Mexikem (za což byl vsazen do vězení).

„Nalezl jsem v sobě, a stále nacházím, instinkt tíhnoucí k vyššímu, či jinými slovy, duchovnímu životu, jako je tomu u většiny lidí, a zároveň pud k čemusi primitivnímu, drsnému, nezkrotnému, a uznávám obojí. Miluji stejně to, co je divoké, i to, co je spořádané.“ (Str. 189)

Takto svébytný člověk pochopitelně inspiroval spoustu lidí - svým nenásilným odporem Mahátma Gándhího, Martina Luthera Kinga nebo Tolstého, svým vztahem k přírodě Ralpha Nadera, Garyho Snydera a další environmentalisty. Psycholog B. F. Skinner vydal knihu Walden Two, pojednávající o experimentální komunitě (rád bych si ji přečetl, ale obávám se, že bude trochu problém ji sehnat).

V roce 1845 odešel do lesa u Waldenského jezera, kde si s minimálními náklady vystavěl domek a prakticky soběstačně strávil dva roky. Na mýtině obdělával políčko s boby a zeleninou, občas lovil ryby, procházel se, prohlížel a studoval přírodu, zkrátka žil v naprostém souladu.

„Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním zkušenostem života, a vyzkoumat, zda bych se mohl naučit to, čemu mě život má učit, a ne abych teprve až budu umírat, seznal, že jsem vůbec nežil. Nechtěl jsem prožívat něco, co není život - vždyť žít je tak nádherné! A také jsem nechtěl trpně se odevzdávat osudu, ledaže by to bylo naprosto nezbytné. Chtěl jsem se co nejhlouběji ponořit do života, vysát jej až k samé jeho dřeni, žít chlapsky a spartánsky, abych dokázal odmrštit všechno, co není životem, pokosit až docela při zemi široký řad, zahnat život do úzkých a omezit jej na nejnutnější míru, a kdyby se ukázal ubohý, nu, pak jeho skutečnou ubohost beze zbytku pochopit a vyjevit ji světu; anebo, bude-li vznešený, sám na sobě jej zakusit a být schopen podat o něm pravdivé svědectví na své nejbližší výpravě mezi lidi.“ (str. 83)

Kniha Walden ovšem není pouhá kronika, je to spíše promyšlený manifest životní filozofie. Vydal ji až sedm let poté co z lesa odešel a naplnil její stránky jak detailními pozorováními přírody, tak filozofickými úvahami a rétorickou obrazností. V lese Thoreau žil dva roky, ale kniha popisuje jen jeden, jako symbolický cyklus včetně závěrečného odchodu.

„Odešel jsem z lesů ze stejného důvodu, z jakého jsem se tam odebral. Snad mi přišlo na mysl, že musím prožít ještě několik dalších životů a pro tenhle už nemám dost času nazbyt. Je pozoruhodné, jak snadno a nevědomky zapadneme do určité dráhy a uděláme si z ní pro sebe vyšlapanou cestičku.“ (Str. 287)

O básnických obrazech a potížích s překladem jsem psal minule, kdy jsem Walden četl v originále. Tentokrát jsem si je v skvělém překladu Josefa Schwarze vychutnával - a také jsem od minulého článku doplnil citace pro srovnání s mými neumělými převody. Tady jedna ukázka plynulého přechodu k metafoře:

„Protože jsem měl cihly z druhé ruky, potřebovaly očistit zednickou lžící, a tak jsem se seznámil blíž, než je běžné, s jakostí cihel i té lžíce. Malta na nich byla už padesát let stará a říkalo se, že pořád ještě tvrdne; ale tohle patří k těm výrokům, které lidé rádi omílají, ať už jsou pravdivé nebo ne. Taková tvrzení sama věkem tvrdnou a pevně přisychají, a bylo by zapotřebí hodně ran lžící, než byste je z takového rozumbrady otloukli.“ (Str. 215)

Území kolem Waldenského jezera (ano, jezera, ačkoliv Thoreau mluví o rybníku - jde o ledovcový útvar) je přírodní rezervace a na místě, kde stál jeho domek, dnes najdete repliku. Je to v Concordu, Massachusetts, USA, kdybyste si chtěli udělat výlet.

Informace jsem čerpal z doslovu Josefa Jařaba a z Wikipedie.

„Nadbytečné bohatství může si koupit jen věci nadbytečné. Na to, co potřebuje duše, není třeba peněz.“ (Str. 292)

Henry David Thoreau: Walden aneb Život v lesích

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv