Na jedné tancovačce se seznámí s Billym, kočím a profesionálním boxerem. Ihned ji upoutá jeho síla, mužnost a zároveň vyrovnanost, kterou osvědčí při napadení během obrovské rvačky na dělnické zábavě. Náklonnost je vzájemná, svatba na sebe nenechá dlouho čekat a budoucnost vypadá růžově.

Jenže brzy se všechno začne kazit, Oakland je zmítán stávkami, bitkami mezi odboráři a stávkokazy, policií, a když začnou platy snižovat i vozkům, začíná se Billy zaplétat do rvaček, postupně jej ovládá zuřivost a průšvih je nevyhnutelný...

„V létě se situace v Oaklandu každým měsícem zhoršovala. Zdálo se, že si kapitál vybral právě toto město pro boj s organizovaným dělnictvem. V Oaklandu tolik lidí stávkovalo, bylo propuštěno nebo nemohlo pracovat, protože jejich práce závisela na jiných odvětvích, která teď zastavila práci, že bylo těžké dostat i příležitostnou, nejhůř placenou práci. Billy dostal občas práci na jeden den, ale nevydělal tolik, aby to stačilo, přestože stávkový výbor zpočátku vyplácel malé podpory a Saxon přísně šetřila.
To, co teď dávala na stůl, se jen málo podobalo jídlu, které měli první rok po svatbě. Nejenom byly všechny potraviny horší jakosti, ale mnohá jídla úplně vymizela z jídelního lístku. Maso, i to nejlevnější, mívali velmi zřídka. Čerstvé mléko ustoupilo kondenzovanému a postupně se museli zříci i toho. Máslo, pokud ho vůbec měli, jim teď vydrželo šestkrát déle než dřív. Billy, který byl zvyklý vypít k snídani tři šálky kávy, pil teď jen jeden. Saxon vařila tuto kávu neuvěřitelně dlouho a platila za libru dvacet centů.“

Čtení téhle knihy bylo velmi přínosné; kromě toho, že je to příběh mile romantický s koncem až kýčovitě šťastným, takže funguje jako terapie, je zároveň silným svědectvím své doby:

• Vidíme sondu do městských poměrů, zhoršující se životní podmínky, nemoci, nastupující krizi a stávky. A různé způsoby, jak se s tím vyrovnat - bít se v odborovém hnutí, věřit v socialismus nebo raději spoléhat sám na sebe.
• V knize jsou vetknuté myšlenky o rase dobyvatelů, hrdost na její schopnosti, na to, že oni jako potomci zdědili něco ze soběstačnosti. Ukazuje, jak všudypřítomná byla rasová teorie na přelomu 19. a 20. století.
• Puritánský odpor ke špinavým penězům od bývalé přítelkyně, která se stala prostitutkou.
• Na nové přistěhovalce, Číňany, Portugalce, shlížejí hlavní hrdinové se směsí obdivu k jejich pracovitosti a zároveň nechutí k jejich obsazování půdy, kterou si na rozdíl od starých osadníků nevybojovali.
• Doznívající étos dobývání západu, kdy si uvědomují, že země je od východu až na západ obsazená, ale přesto věří, že své údolí mohou najít, a že by to dokázal každý, věří ve vlastní schopnosti.
• Optimismus ve vědecké pokroky, v to, že je třeba uvažovat a volit ty nejlepší metody, hloupé tradice zavrhovat, pracovat hlavou.
• Svobodnou cestou, touláním a hledáním svého údolí kniha předznamenala pozdější beatnické hnutí.

„Někdy za dlouhých odpolední, kdy sedávala nečinně u okna, přistihla se, jak si v duchu představuje putování svých předků přes planiny, kopce a pouště do zaslíbené země u Západního moře. Často snívala o idylických dobách svého lidu, kdy ještě nežil ve městech a neměl ani potuchy o dělnických organizacích a sdruženích zaměstnavatelů. Vzpomínala na vyprávění starých lidí, jak si sami dovedli zajistit všechno, co potřebovali k životu, kdy stříleli nebo chovali zvěř na maso, pěstovali zeleninu, sami dělali práce kovářské a truhlářské, šili si boty a dokonce si sami tkali látky na své šaty. A když se podívala na Toma, pochopila, o čem sní a proč touží dostat státní půdu a usadit se na venkově.“

Řekl bych esenciálně americké dílo, ale to už se pouštím příliš daleko. Raději se podívám na styl. Ten je velmi jednoduchý, nezáludný, postrádá jakoukoliv rafinovanost, je to čiré vypravování (což vysvětluje, proč je London považován za literaturu pro mládež).