Jiří Franěk: Svensson - pověst o žití a úprku, 1. díl (Wuwejův zápisník)

stránky palmknihy.cz Svensson, odmalička vyděděnec a vyhnanec, lišící se od ostatních, se znalostí kdejakého duchovního systému, samozvaný guru, už z podstaty nemohl zapadnout mezi ostatní. Osamělost nesnášel nejlíp a tak ji přirozeně začal řešit alkoholem.

„Čas šel dál. A s hektolitry piva a litry vína či kořalky, mocně prolévanými hrdlem začal Svensson, aniž o tom věděl, jak už to chodívá, nezadržitelně hloupnout. Blbnul, blbnul a blbnul. Jistě, občas mu nepříjemně zatrnulo, když si uvědomil, že si začíná plést Pránu s Máyou, ale, upřímně řečeno, vadilo mu to čím dál tím méně. Kdesi v hloubi duše začínal klíčit čím dál neodbytnější pocit, že se přibližuje lidem okolo, ba dokonce poprvé v životě s kýmsi promluvil!“

Období lásek, snaha imponovat a chodit do posilovny, rozhodnutí být bohatcem a pomalé pohlcení neustálým koloběhem.

„A mezitím do práce, z práce. Pořád dokola. Deset, dvanáct hodin. Cvičený úsměvy, cvičený škleby, cvičený pláče, cvičený veselí...-a čmrdlíky se sypou proudem. Jak jinak..? Litry wizourů, humusáky plný vajglů z marlborek, šunka s mandlema na krevetový womáčce. Mlask. Ideál dnešního světa v živým provedení... Kúúpředúú, kúúpředúú, za swjetlími zýtřkí!“

Pořád dokola. Práce až na dno, vypláchnout hlavu, pak zkusit něco silnějšího, trávu, herák. Chycen v pasti, vír odkud není úniku. Nebo je? Možná přijde chvíle...

„Přišla na jedné z četných obchodních cest. Svensson tak jak zvykem rozhazoval úspěšnické úsměvy, cvičeně žertoval, sebevědomě pohlížel na pozlacený chronometr Rolex-HoČiMin. Po tisící, po desetitisící... A pak, zničeho nic, noha mu sklouzla z pedálu, jen sledoval, jak meďourek zpomaluje, zastavuje se. Vypnul motor. Ticho.
Hráz se protrhla. A Prázdnota zaplavila Svenssona jak sračky z nějaký protržený monstrózní žumpy.
Štěstí ve swištění? Štěstí v prachách? Štěstí ve wizourech, americkejch cigárech, v móbilu? V autech, ve všech těch zbytečnejch krawinách? V děvkách studenejch, hrabivejch, nenasytnejch?
Štěstí u karet na plastovejch židlích v papndeklovým úspěšnickým domku za městem?
Štěstí na všech těch naoko bombastickejch pokryteckejch parties, recepcích, plesech?
Pronudit se k smrti, obklopen náhražkama.
-Náhražkama za náhražky...
Loď ze sirek, domeček z karet.
-Pink...
Kam jedeš, ty idiote? -Na další obchodní schůzku, slyšel se odpovídat.
KAM JEDEŠ?!!
Kam vlastně jedeš..?“

Skořápka napraskla, paprsek světla se zableskl na konci tunelu, ale ani zdaleka to nebylo definitivní, koloběh zase rychle Svenssona stáhl pod hladinu.

„A tak zaplašil všechny hloupý náznaky, otočil klíčkem, přitáhl krawatu...
Tak, jako všichni. -Tak, jako ty...
Tupost a Velké Kouzlo Peněz neopustíš po prvním závanu Nebeskýho větru. Konečně, ke zmoudření by bylo třeba vyblít asi tak tisíc dvěstě hektolitrů piva a poměrný procento kořalky.
Vyzářit z očí tisícdvěstěšedesátpět dílů Bewrlejch kundowin.
No co.
Svensson si píská, Svensson si weršuje...“

Nakonec se však přece jen dokázal 'pustit', vyrazit do hor a lesů a kousek od zapadlé pily pořídit malou hospodu. Zmínka o každodenní práci mi něco připomněla:

„Dostavěls? -Je pořád co wopravovat, natírat, uklízet, tahat zásoby, uhlí, řezat dřevo. Sekat trávu, sušit seno pro králiky, krmit sleppice. Vokopávat brambory, čistit záhony s česnekem a cibulí. Mejt wokna. Utírat prach, měnit žároffkaj. Vyvážet žumpu. Vybírat vokapy. Vařit, loupat, škrábat. Srát a žrát...
A což takhle si vyprat? Mydliny našmrdlat v lavóru a jeď! Usušit, požehlit...
(...)
Jen pár Chvilek na čtení, na přemejšlení. Jenže - ať to působí sebeblbějc - byly tak nějak plnější. Po letech zase o Něčem.“

Po dějové stránce výborné čtení, máte-li tak jako já zájem o téma útěku z města, určitě neuděláte chybu. Ale (!) jsou tu dva háčky. Jednak citace z jiných knih nejsou prakticky rozlišitelné (alespoň v souboru, který jsem stáhl - ePub) jednak velmi svérázný sloh a pravopis. Představu jste si určitě už udělali z ukázek, ta dwojitá w a zdvojené hlásky jsou opravdu všude. Ještě pár vybraných citací:

„Woppsanec úwodem“
„ďywočinama hned zkraye“
„Gumy swištěj po asfaltu, rádijo hraye.“
„wydržžišš“
„mazánek mamminkowey“
„wewerass“

Je to hrůza, ale co naplat, znám lidi, jejichž mluva by se nejspíš přesně takhle zapsala... takže jsem se tím přebrodil. A další dva díly si s chutí přečtu také.

„Díval se na Řeku a trochu ho mrazilo, vzpomínky na život minulej, jalový honění se odnikud nikam, televizní prázdnota, nuda, zoufale, marně zaháněná nekonečnejma drbama o ničem, hromaděním nepotřebnejch krámů... a život letí.“

vyšlo elektronicky na Palmknihy - Knihy ve Vaší dlani v roce 2001

Jiří Franěk: Svensson - pověst o žití a úprku, 1. díl

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv