Často si knížky vybírám podle odkazů v jiných knihách. Walden čili život v lesích se objevuje docela často, protože Henry David Thoreau se považuje za jednoho z předchůdců ekologické a alternativní kultury (perfektní přehled Thoreauova života a filozofie najdete na Wikipedii). Před více než sto lety viděl originální myslitel úpadek společnosti a toužil po prostém rustikálním životě. Jaký paradox; co by říkal dnes? Čas je spirála ...

V určitém věku odešel z města do lesa poblíž jezera Walden, postavil si malý srub ze dřeva, živil se tím, co ulovil, vypěstoval nebo nasbíral a svým téměř dvouletým pobytem prakticky ukázal, jak málo stačí k bohatému a autentickému životu. Čtení je to nesmírně inspirativní a často velmi detailní, mnohokrát vypočítává přesné náklady nebo popisy. Zároveň je tu spousta básnických obratů a plynulá přecházení z reality do vzletných přirovnání vám dají zabrat. Tedy alespoň v angličtině.

Četl jsem to v originále, protože knížku nemám a hlásit se kvůli ní do knihovny, to se mi nechtělo. Na Internetu je volně dostupná, např. na stránkách American Studies na University of Wirginia. Dnes bych si radši přečetl překlad, netrvalo by mi to s přestávkami skoro dva roky a nezabředl bych do zmíněných básnických formulací a úseků typu "is destined to be produced will be preceded" (Kapitola 1 - "What of architectural beauty I now see, I know has gradually grown from within outward, out of the necessities and character of the indweller, who is the only builder- out of some unconscious truthfulness, and nobleness, without ever a thought for the appearance and whatever additional beauty of this kind is destined to be produced will be preceded by a like unconscious beauty of life").

Pěkná ukázka obraznosti je také z kapitoly 14:

"Maje každý pár nápadů, pěkně vyzrálých jak dřevěné šindele, seděli jsme a přiřezávali je, zkušejíce své nástroje, a obdivovali žlutavé jádro bílé borovice. Brodili jsme se myšlenkami tak mírně a uctivě, popř. se shodli tak hladce, že žádné neupláchly jako ryby stržené proudem nebo poplašené rybářem na břehu, ale přicházely a odcházely vznešeně, jako mraky plující nebem na západě, ..."

("Having each some shingles of thought well dried, we sat and whittled them, trying our knives, and admiring the clear yellowish grain of the pumpkin pine. We waded so gently and reverently, or we pulled together so smoothly, that the fishes of thought were not seared from the stream, nor feared any angler on the bank, but came and went grandly, like the clouds which float through the western sky, ...")

Ano, opravdu mi to dávalo zabrat. Přechod od reality k metafoře nebo frázi se dá při mých znalostech angličtiny poznat jenom tak, že věta přestane dávat smysl.

Ještě namátkou pár citací:

• Jsem přesvědčený, že kdyby všichni lidé žili stejně jednoduše jako tehdy já, zlodějinu a loupení by nikdo neznal. Objevují se jenom ve společnostech, kde někteří mají více než je adekvátní, zatímco jiní nemají ani tolik, kolik by potřebovali. (Kapitola 8)
• Mnozí hřímají, že my, Američané, a moderní lidé vůbec, jsme intelektuální trpaslíci ve srovnání s antickými, ba i alžbětinskými lidmi. Ale prakticky vzato, co z toho? Živý pes je lepší než mrtvý lev. Měl by se snad člověk oběsit jen proto, že patří mezi trpaslíky, a nesnažit se stát tak velkým, jak jen dokáže? (Kapitola 18)
• Netrapte se příliš se získáváním nových věcí, ať už je to oblečení, nebo přátelé. Vraťte se ke starým. Věci se němění, to my se měníme. Prodejte své svršky, ponechte své myšlenky. (Kapitola 18)

Aktualizace 10.10.2009: protože jsem si Walden přečetl i v češtině, přidávám citace ještě jednou - v profesionálním překladu Josefa Schwarze.

• „Když jsme měli každý pár pěkně vyschlých šindelů v hlavě, sedli jsme si a začali je přiřezávat - zkoušeli jsme na nich své nožíky a obdivovali jasně žlutavou dřeň borovice vejmutovky. Brodili jsme se tak obezřetně a uctivě nebo jsme spolu veslovali s takovým citem, že jsme jedinou rybku našich myšlenek nezaplašili z proudu, že se nezalekla ani náhodného rybáře na břehu, ale všechny vznešeně proplouvaly jako mraky plynoucí západní oblohou...“ (Str. 240)
• „Jsem přesvědčen, že kdyby všichni lidé dokázali žít tak prostě jako tehdy já, zlodějství a lupičství by byly neznámé pojmy. K těm dochází jen ve společenstvích, v nichž někteří mají víc, než by jim stačilo, zatímco druzí dost nemají.“ (Str. 156)
• „Někteří nám ustavičně hučí do uší, že my Američané, a ti moderní vůbec, jsme intelektuální trpaslíci proti lidem starověkým, dokonce i proti alžbětincům. Ale jaký to má smysl? Živý pes je lepší než pošlý lev. To snad se člověk má jít oběsit, protože patří k plemeni pygmejů a ke všemu není ze všech tím největším pygmejem?“ (Str. 289)
• „Nezatěžujte se příliš úsilím získat nové věci, ať jsou to šaty nebo přátelé. Obraťte staré; vraťte se k nim. Věci se nemění; my se měníme. Prodejte své šatstvo a zachovejte si své myšlenky.“ (Str. 292)