Markus Torgeby, Frida Torgeby: Pod širým nebem (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Pod širým nebem V knize s podtitulem Jak najít v přírodě duševní klid popisuje Markus Torgeby, jak ho cesta životem přivedla pod širé nebe.

V děství ho poznamenala matčina nevyléčitelná nemoc a s tím související pochyby; léčba ani modlení nepomáhalo a každé dítě vztahuje problémy na sebe. Ani ve škole mu to moc nešlo.

JAKMILE JSEM BYL venku v přírodě, všechno bylo snazší. Tady pochyby neměly místo, tady jsem si nepřipadal jako blázen. Od moře při koupání a od větru při plachtění jsem se naučil, že jsou věci, které nikdy neovládnu, jen se s nimi můžu sžít. Příroda byla škola, která mě bavila, braly se tu jiné předměty než švédština, matematika nebo náboženství. (Str. 29)

Závodní běhání vypadalo jako šance; měl dobré výsledky a dokázal se při tom odpoutat od neradostného života.

ZAČAL JSEM TRÉNOVAT BĚH a měl jsem pocit, že jsem se v tom našel. Tady se dalo všechno změřit: čas, vzdálenost, umístění v závodě. Když jsem běžel, všechno bylo jednoduché. Žádné hluboké myšlenky o Bohu a pekle, žádné úvahy o matčině chřadnoucím těle a jak dlouho její srdce vydrží bít. Při běhání jsem byl jen já sám. (Str. 32)

Po několika letech tréninku se mu ale zbortila klenba, pokračovat nemohl – a trenérův přístup ho zase strhl dolů.

Až po čase přišel na to, co mu pomáhá. Chladný vzduch, samota, příroda…

NA KONCI LÉTA jsem si u říčky Slagsän postavil bivak ze smrkových kulatin překrytých celtou, na místě ani ne hodinu chůze od školy. V říčce jsem se myl a bral si z ní vodu. Ze dna jsem natahal kameny a vybudoval z nich ohniště pod kouřovým otvorem uprostřed chýše. Pak jsem si vyrobil postel, abych ležel několik decimetrů nad zemí a nezáblo mě v zimě odspodu.

Měl jsem našetřené peníze, to mi stačilo na ovesnou kaši a základní věci, které jsem kupoval v potravinách v Järpenu. Všechno bylo prosté a samozřejmé: naštípat dříví, rozdělat oheň, uvařit, zaběhat si, umýt se, spát. Žil jsem bez stimulů vytvořených člověkem, neplnil jsem si uši rádiem, televizí nebo názory jiných lidí. Byl jsem jen ve vlastní hlavě, ponořený do vlastních myšlenek. Doufal jsem, že tímhle způsobem najdu cestu sám k sobě, k tomu, co zbude, když všechno ostatní zmizí. (Str. 47)

A tak začal jeho nový život, uprostřed lesů a pod širým nebem.

Autor tak žil čtyři roky, než začal svůj styl života trochu měnit, ale lesy a přírodu neopustil nikdy. Při čtení si jasně uvědomujete, že je extrémista a jeho cesta není použitelná většinově, že vlastně není téměř pro nikoho. Ale také vidíte, že je probuzený, vědomý a sám o svém extrémismu ví – a tak je kniha velmi tolerantní. Vysvětluje co dělá, proč to dělá. A na ničem netrvá fanaticky.

Po nějaké době přikládání můžete pohlédnout do všehomíra: zrak upřený do plamene a myšlenky volně plují. Je to úžasný stav mysli. Stejný pocit, jako když běžíte na lehkých nohou nebo plavete první metry pod vodou, kdy je tělo plné kyslíku. Čas plyne a vy máte pocit přítomného okamžiku, chcete být právě tady a nikde jinde. (Str. 70)

Část knihy jsou návody a doporučení, jak rozdělávat oheň, stavět bivak, postel z chvojí a tak podobně. Cennější jsou ale myšlenky, je to další promyšlená životní filozofie, prožité duchovno.

Říkám si, že právě tohle chci svým dcerám předat. Zkušenost, že les a roční období můžou být branou k tomu, co je opravdu důležité. Odtud jako lidé pocházíme a nesmíme na to zapomenout.

Chci jim vytvořit vzpomínky, které se jim usadí hluboko v těle a můžou si je vyvolat, kdekoli a kdykoli budou chtít. (Str. 139)

Spolu s nádhernými fotkami Fridy Torgeby a grafickou úpravou vzniká opravdu mimořádná kniha.

Odkazy:

TORGEBY, Markus, TORGEBY, Frida. Pod širým nebem. Praha: Kniha Zlín, 2020. ISBN 978-80-7662-015-5.

Markus Torgeby, Frida Torgeby: Pod širým nebem

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv