„Zklamaná?“

„Ano… , dětmi, sama sebou, prostě vším. Myslela jsem si, že ze mě bude skvělá matka velké rodiny, ale teď zjišťuju, že v téhle roli nejsem dobrá, nebo přinejmenším ne tak dobrá, jak jsem si představovala. Na mateřství jsem se moc těšila. Když jsem byla těhotná, přečetla jsem všechny knížky o křesťanské výchově a jaký má být správný rodič. Teoreticky to všechno vím, ale v praxi je to úplně jinak. Rozčiluju se a mám o děti strach. Mám pocit, že na švagrové a kamarádky prostě nemám… Jejich děti jsou vždycky zdvořilé a krásně učesané, zatímco ty naše se jen hádají, stěžují si, nic jim nevoní, pořád něco chtějí. Prostě žádná vzorná křesťanská rodina jako z dětských knížek.“ (Str. 21)

Odjet na týdenní cvičení bylo opravdu těžké rozhodnutí. Může si to dovolit? Má právo na odpočinek? Nakonec odjela a v cyklu modliteb, práce, přednášek a rozmluv zjišťuje, jak moc se ve svém životě ztrácí – a co s tím může udělat.

Kniha pro mě byla zajímavá ve dvou ohledech. Samozřejmě křesťanským přístupem k duchovní obrodě a laickým pobytem v klášteře, to jsou všechno věci, o kterých jsem nevěděl nic. Ale hlavně tím, jak živoucí to celé bylo! Nejen popis zahlcení věcmi a povinnostmi, ale i nabízená řešení od řádových sester, kazatele i ostatních účastnic jsou reálné, dobře mířené, řešící skutečný život.

Každý má svůj vlastní dar: dar pokoje, empatie, rady, síly… Bůh tě volá, svěřil ti úkol, který můžeš zde na zemi splnit jen ty. Když se ho nezhostíš, pak bude ve velké symfonii, kterou hrajeme zde na zemi a která bude pokračovat i v nebi, jeden hlas chybět. To, co jsi, je dar od Boha, to, čím se staneš, je tvůj dar Bohu. (Str. 83)

Poddání se, odevzdání a připomínání si toho nejdůležitějšího (lásky). Je to tak živé čtení, takový kontrast k mrtvolným kostelům a obrazem křesťanství mezi námi, že to mohu jen doporučit.

Odkazy: