Před rokem jsem si vyhrál s Wine a výměnou CD ve snaze rozchodit starou nádhernou hru Atlantis 2. Úspěšný jsem sice byl, ale bez videí ta hra pořád není ono. Ale návod na podobné hrátky se mi může hodit. Také jsem si na blog zálohoval první část výběru z tweetů za rok 2019. A v mapě literatury jsem postoupil k filozofickým románům a dramatům.
V knihách jsem se chvíli věnoval politice. Nejprve dvěma pohledům na sametovou revoluci, bulvárnímu v speciálu Blesku a uhlazenému v knize Miroslava Šišky. Za přečtení stojí oba. Trochu hlouběji do historie jsem se ponořil s kritikou marxismu od Stanislava Reiniše. No a s tématem lehce souvisí i humoristická sonda do ruské povahy v xenofobním průvodci. Benjamin Kuras se na historii podíval velmi zeširoka – jako na příběh padoušství, v němž se padouši vždycky nějak domluví. A čtení je to typicky poutavé a jazykomalebné.
Angela Sainiová se v knize Od přírody podřadné podívá na velkou část experimentů či výzkumů, které měly potvrzovat rozdíly mezi muži a ženami, a přesvědčivě ukazuje, že zdaleka nejsou tak průkazné. Pokud jsou vůbec nějak průkazné.
Co s tělem dělá stres nebo jedovatá přesvědčení vysvětluje Gabor Maté v knize Když tělo řekne ne a je to hodně působivé čtení. Člověk si hned připomene, že by měl víc odpočívat, třeba při masáži. A podívat se, co na to anatomie.
Výtvarné umění mi přiblížil skvělý Průvodce neklidným územím. Z dočítání klasik mě Shakespearova Bouře zklamala, zato Flaubertova Paní Bovaryová, to byl zážitek! A Kerouakova sbírka haiku také, básník byl výborný.
Od čtenářky jsem tu měl Kaštanového ježka a sám jsem publikoval fotobáseň V síti a kresbu Ďáblův smích, kterou přetiskuji i sem.
(1996, A4, pastelka)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.