V ucelenosti vlastně tkví i rozdíl druhý. Je to jedna verze historie, patrně správná – ale zákonitě musela některé informace vypustit a řadu pohledů a vnímání nezmínit. Rozhovor se Zifčákem tu opravdu nenajdete.

V roce 1994 vylíčil Čalfa historikům jejich rozhovor jako státnickou lekci reálné politiky: „Jestliže jsme se už dostali do fáze, kdy jsem ustavili vládu a dokázali se na něčem dohodnout, tak se musíme chovat státnicky. Pane Havle, vy už nejste jen disident, ale stal jste se politikem a velmi významnou personou, jste číslem jedna v této době! Musíme se chovat jako státníci, kteří řeší situaci Československé republiky, a ne vaše představy čistého nebo nečistého parlamentu.“ (Str. 50)

A samozřejmě, rozdíl je i ve stylu. Zatímco Blesk je bulvární – což neznamená nutně nepravdu nebo zkreslení, ale především vyvolávání emocí, intenzitu, zákulisní informace nebo materiál pro spekulace -, tahle kniha je seriózní a spekulace o roli STB nebo dohodách o předání moci popírá.

Skutečnost byla mnohem střízlivější. Neexistovala žádná zákulisní dohoda a nebylo ani žádné spiknutí. Žádná z opozičních skupin nebyla připravena na převzetí moci a 19. listopadu 1989 založené Občanské fórum žádalo z melantrišských balkonů dialog s vládou. Avšak po jeho zahájení zástupci Občanského fóra postupně zjišťovali, že moc to vzdala a režim se zhroutil.

Na programu dne bylo předání moci – a to se díky jedinečnosti situace a posléze i vstřícnosti hlavních protagonistů podařilo provést bez krveprolití a způsobem, který si vpravdě zasloužil přívlastek sametový. I proto, že pomyslná barikáda, rozdělující společnost, byla rozebírána z obou stran. (Str. 56)

I tady najdeme bohatý fotografický doprovod, který je ale vizuálně sjednocený:

Kdybych si musel vybrat, volím tuto knihu – ale jsem rád, že jsem četl obě. Dohromady krásně ukazují, jak ošidná historie je a že tato ošidnost je přímo v podstatě disciplíny. Vždy je nutné ji vyprávět, ale vyprávění nikdy nepostihne všechno a čím lépe se poslouchá, tím menší výsek to patrně je. A je jedno, jestli mluvíme o době dávné, nebo takové, z níž máme snad vše včetně nahrávek jednání.

Odkazy: