Lidská společnost se odjakživa dělí na třídy. Kuras je definuje a pojmenovává jako
vyznačuje se arogancí a krutostí k podřazeným a patolízalstvím k nadřazeným),
Na tuto třídu se také padouši ze všeho nejvíc zaměřují. Ona je totiž jedinou třídou, kterou je ještě o co okrást. Jejíž v potu tváře vyrobené bohatství lze mezi padouchy přerozdělit. Která z vášnivé touhy po sebezlepšování je schopná, jako včelí roj, něčeho naprosto absurdního: čím víc ji okrádáte, tím víc vytváří. To ale pod podmínkou, že jí ponecháváte iluzičku svoboděnky a nadějičku do budoucníčka. Jakmile jí je odeberete, pokládá se za zotročenou a s vědomím, že nemá co ztratit než okovy, se bouří nebo zalézá do ulity či přinejmenším přestává tvořit. (Str. 10)
Ano, padouši. Třídy všemocných, velemocných i polomocných tvoří prakticky bez výjimky padouši. Jejich cílem není tvořit, ale těžit, oblbovat malomocné a obírat je, přerozdělit mezi sebe maximum. Padouši se spojují do smeček a nikoho jiného než padoucha mezi sebe nepustí. Teprve tímto pohledem můžeme pochopit, proč se vývoj lidstva k lepšímu pořád zadrhává, proč se zase a znovu objevují krutosti a boje.
a) Dějiny lidstva jsou dějinami padoušství.
b) Neexistuje žádné období dějin, v němž by padouši nevítězili a nevládli.
c) Každé období dějin, které se nám jeví jako dobrovláda, je optický klam, působený kalkulovaným rozhodnutím padouchů chovat se slušně.
d) Padouši se chovají slušně jen tehdy, když vidí, že se jim to vyplatí víc, než kdyby se chovali neslušně.
e) Člověk přirozeněji tíhne k padoušství než k dobročinnosti. (… , Str. 18)
S padouchy musíme počítat a nenechávat se jimi zaskočit. K tomu ovšem potřebujeme zmapovat jejich působení v dějinách a tak nás kniha provede několika historickými epochami, několika teoriemi o původu zla a snaze přežít, definicemi dobra, promluví o úspěchu, prosperitě… A také seznámí s malým národem, který s padouchy vytrpěl nejvíc – a přesto přežil.
Dalším nápadným rysem padouchů je vytříbená schopnost v malomocných vzbuzovat strach z rizik, nebezpečí a hrůz, před kterými je jen oni dovedou ochránit. (Str. 25)
A co s padouchy tedy dělat? Určitě ne vymítat, neboť: Každého pokusu na padouchy vyzrát využívají zase padouši – třebaže někdy jiní. Na padoucha může vyzrát zase jen padouch. Po vyzrání se padouši spolu vždycky opět domluví, ostatní utřou hubu.
(Str. 202)
Boj je stejně marný: Každý boj proti padouchům okamžitě ovládnou opět padouši – třebaže někdy jiní. Padoucha v bitvě může porazit zase jen padouch. Po skončené bitvě se padouši spolu vždycky opět domluví, ostatní se pod jejich velením nechají vzájemně postřílet.
(Str. 202)
A přidávat se k padouchům nese přiliš velká rizika. Naším cílem je padouchy přežít.
K tomu pak autor nabízí řadu metod, jak se oprošťovat od bezmocnosti a získávat moc nad svým životem. Jak si budovat rámec hodnot a chovat se podle něj. Dbát na myšlení, sdělování a sdílení. Rovnováhu. Stabilitu i změnu… Dalo by se to vyjádřit i jednou větou, totiž: jak dobře žít.
Jako přehled padoušství je kniha skvělá – jen ty metody na přežití jsou trochu bezzubé. Budovat si svou paralelní společnost a doufat, že až nás bude dost, změní se svět, je vedle padouchů tahání za kratší konec provazu. Na druhou stranu, co jiného můžeme dělat? Každopádně doporučuji.
Odkazy:
nakladatelství Eminent, Praha 2006, ISBN 80-7281-240-8, cena 209 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.