Vladimír Sadek, Jiřina Šedinová: Pražské ghetto (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Pražské ghetto Pod dojmem knih, které jsou do ghetta situované (Golem, Lord Mord), chtěl jsem se podívat na nějaké obrazy či rytiny, zachycující atmosféru stísněných uliček a nalepených domků. Vygooglil jsem tuhle monografii, ale zcela nedostupnou. Shodou náhod jsem ji o pár dní později objevil v naší domácí knihovně… (Důkaz, že od určité velikosti se i vlastní knihovna mění v samostatný svět; směs center, periferií a utajených koutů.)

Radost z nálezu se pak změnila ve zklamání, jakmile jsem ji otevřel. Není totiž o ghettu, je o židovských památkách, které přetrvaly dodnes – a to je velký rozdíl. Nevím, proč ji autoři pojmenovali takhle.

Díky pochopení pražské židovské obce i podpoře širší pražské umělecké a kulturní veřejnosti zůstaly však zachovány alespoň nejcennější objekty ghetta, které dnes tvoří ve střední Evropě unikátní komplex židovských památek. Reprezentuje totiž rozsáhlé časové období – od druhé pol. 13. stol. až po současnost. Zachovaná kontinuita uměleckách slohů, gotiky, renesance, baroka i slohů novějších, je názorným dokladem skutečnosti, že dějinný vývoj pražské židovské obce nebyl v minulosti brutálně a na delší časový úsek přerušen, jako tomu bylo zpravidla v jiných evropských zemích a městech. (Str. 17)

V úvodu je obsáhlý komentář, který shrnuje historii židovského života v Čechách s ohledem a důrazem na oblasti zachycené na fotkách. Jde tedy o synagogy a jejich detaily, židovské hřbitovy a náhrobky, synagogiální textilie, schránky, nástavce na tóru, ale také památky nejnovější jako náhrobek F. Kafky nebo obrázky od dětí v Terezíně.

K hřbitovům a nakupeným náhrobkům:

První, co zaujme, je husté nakupení náhrobních kamenů, typické zejména pro střední plochy hřbitova, kde náhrobky jako by zápasí o místo. Hřbitov tak zůstává symbolickým obrazem pražského ghetta, které se vždy potýkalo s nedostatkem místa, a hlavně v průběhu 18. stol. bylo hustě přelidněnou čtvrtí. Usilovná snaha o získání prostoru se plně promítá i do dějin Starého židovského hřbitova, jenž byl hlavním pohřebištěm ghetta. Tak jako nebylo místo pro živé, nedostávalo se ho ani pro zesnulé, jejichž hrob je podle humanistických zásad židovského náboženství nedotknutelný. Nepomohlo ani rozšiřování hřbitovní plochy, a tak nakonec bylo nutno nasypávat novou půdu na nedotčené starší vrstvy hrobů, a v ní konat další a další pohřby. Tím vznikla na ústředních plochách hřbitova řada nad sebou ležících hrobových vrstev, jejichž kamenné náhrobky byly však vždy vyzdviženy na povrch země, čímž došlo k jejich mimořádnému a nezvyklému nakupení. (Str. 22)

Jako shrnutí dobré, jenom to tedy není o tom ghettu, no…

Odkazy:

SADEK, Vladimír, ŠEDINOVÁ, Jiřina. Pražské ghetto. Praha: Olympia, 1991. ISBN 80-7033-148-8.

Vladimír Sadek, Jiřina Šedinová: Pražské ghetto

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv