Podobně jako monografie Adolfa Kohna, i Pražské ghetto v obrazech je katalog ke stejnojmenné výstavě. Ovšem pojatý je spíše jako výpravná publikace a skvěle poslouží každému, ať už výstavu viděl, nebo ne.
Úvodní kapitola Z historie pražského ghetta projde jeho minulost od středověku, přes renesanci, baroko, osvícenství až po smutný konec – asanaci. I když ta samozřejmě své důvody měla:
Odchodem zámožnějších obyvatel se Josefov začal měnit na čtvrť pražské chudiny bez rozdílu vyznání. Stará zástavba Židovského Města byla zanedbaná a rychle chátrala. Přelidněnost, vysoká úmrtnost, nebezpečí epidemií a špatná kanalizace, časté zácpy a spletité vlastnické vztahy vedly městskou radu k rozhodnutí o celkové přestavbě Josefova na moderní sídelní a obchodní čtvrť. (Str. 11)
A pak začíná samotný přehled obrazů. Rozdělený je do několika částí;
Portrétní galerie – nová potřeba reprezentace vedla od osvícenských dob ke zpodobňování významných osob, ať už duchovních, nebo podnikatelských kruhů. Kapitola ukazuje obrazy pohřebního bratrstva, nakladatelů, tiskařů i rodinných podobizen.
Okolo staronové synagogy – jako nejvýznamnější a nejuctívanější synagoga byla také často zachycovaná, ať už zvenčí tak z interiéru, řadou umělců.
Starý židovský hřbitov – totéž platí i o hřbitově, jehož podoba je po 350 letech používání mimořádná. V některých místech má až 10 vrstev a náhrobky, které byly pokaždé vyzdvižené, jsou až chaoticky nakupené (je jich tam téměř 12 000!). Není divu, že přitahovaly umělce už od 17. století. Později Antonín Mánes, jeho žáci, vedutisté, Bedřich Havránek, Vojtěch Hynais, secesní grafici, krajináři…
Jako příklad Matyáš Wehli:
Malíři pražského ghetta – a konečně celá plejáda autorů a pohledů na samotné ghetto. Malíři, ilustrátoři, žánroví realisté, jména jako Václav Jansa, Václav Hradecký, Alois Wierer, Antonín Slavíček a jeho žáci, Adolf Kohn, Emil Orlik, Zdenka Braunerová, Bedřich Feigl.
Ukázka Jan Minařík:
Vyvrcholením zobrazení ghetta jako specifického žánru je pak řada ilustrací Huga Steinera k románu Golem. Noční výjevy, dramaticky (a disproporčně) vysoké budovy nad nepatrnými lidmi jako by ožívaly
Vedle vyčerpávajícího obsahu je kniha – díky množství zastoupených autorů – i zajímavý přehled výtvarných technik. Dřevoryt, akvarely, pastely, oleje, tužka, uhel, nejrůznější kombinace, litografie, lepty, suchá jehla…
Vědět předem, jak kvalitní monografie tohle je, žádnou jinou publikaci s vyobrazeními ghetta bych nepotřeboval. Doporučuji.
Odkazy:
PAŘÍK, Arno. Pražské ghetto v obrazech. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2011. ISBN 978-80-87366-07-3.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.