Problém není v samotných faktech (která sice jistě jsou ovlivněná průběhem experimentů či výzkumů, ale všechna falešná patrně nebudou), ale v jejich souhrnu, který poskytuje munici komukoliv, kdo bude chtít rasy hodnotit, Židy perzekuovat a eugeniku vykonávat. V souhrnu, který je komentuje a hodnotí, a z něhož je cítit snaha vymezit se proti běžnému diskurzu. V rozporování běžných argumentů, které sklouzává k subjektivitě. V citacích stereotypů a jejich obhajobě (namísto zkoumání stereotypu jako takového, jeho výskytu, míry pravdivosti či nepravdivosti, se autor do diskuze vměšuje a staví se na jednu stranu). Už jenom to, že zpochybňování běžných argumentů je uvozeno slovem „Odpověď“ ukazuje o přípravě na diskuzi spíše než na hledání pravdy.

Nejde o rozdíly, jde o to, proč je zkoumá a co s nimi chce dělat. Proč je vybral a co v nich hledá. Nejvíc je to asi vidět v druhé části. Snaha identifikovat spiknutí, záměr je všudypřítomná – a přitom absurdní. Pravidla soudržnosti, zakotvená v náboženství, nejsou vedena záměrem evoluční strategie, tehdy nic takového nebylo. Jsou to jen pravidla soudržnosti. Představa o podvracení západní společnosti podporou multikulturalismu, socialismu, přinesením psychoanalýzy apod. je podobně absurdní. Židé se vyskytovali a vyskytují mezi jejich zastánci i odpůrci, nehledě na to, že jakákoliv kultura či společnost bude logicky podporovat takové uspořádání, které jí poskytne nejvíc svobody. To přece není nic divného, natož nějaké spiknutí.

Asi nejneutrálněji působila poslední část o eugenice. I když samozřejmě i tam je diskuze vedená z pozice její obhajoby (Kritické výroky versus „Odpověď“), převažuje prostý výčet typů eugeniky, jejích metod, možností nevýhod i logických překážek. Samozřejmě i části předcházející mají i světlejší místa – kupříkladu výčet studií srovnávajících IQ a shrnutí jejich závěrů v první části nebo pracovní návrh typologie antisemitismu (str. 209). Často jsem přemýšlel, proč byli Židé celá tisíciletí tak utlačovaní, v nejrůznějších dobách a režimech, co vlastně za antisemitismem stojí. A teprve nad typologií mi došlo, že to v různých obdobích byly různé důvody – antisemitismus náboženský, nacionální, násilný, primitivní/pověrečný, konkurenční, kompenzační, ...

Co je tedy hlavní problém knihy? Jako celek není nestranná, jsou tam názory podprahové i verbalizované. Tváří se vědecky, ale – přinejmenším zčásti – vědou není. Soudný člověk sice manipulaci pozná a fakta si přebere, ale takový asi většinový čtenář nebude. A právě kvůli tomu je to publikace nebezpečná.

(Jsem ale rád, že mohla vyjít, že kontroverze se sice kritizují, ale nelikvidují. Test demokracie. V roce 2003 jsme jím prošli.)

Odkazy: