Pak přichází na scénu vznikající křesťanství a s ním i nové motivy, zejména vina a odpovědnost za zabití Ježíše.

kapitola Nový zákon / Od interní židovské polemiky ke křesťanskému antisemitismu

• Pavel: Útok na tradiční židovství
• Matoušovo evangelium: Vina všeho židovského lidu
• Janovo evangelium: Židé jako synové temnoty

Následně křesťanství opakovaně promýšlelo a prohlubovalo svůj přístup k Židům.

kapitola Křesťanský pozdní starověk / Židovský osten v křesťanském těle

• Zničení jeruzalémského chrámu a následky
• „Adversus Judaeos“. Křesťanská reinterpretace hebrejské bible
• Justin: Dialog se Židem Tryfónem
• Božství Ježíšovo a jeho člověčenství
• Židovská polemika proti křesťanství
• Arius a nicejské vyznání víry
• Jan Zlatoústý: Nenávistná kázání proti Židům
• Ambrož: Církev v boji proti Židům
• Augustin: Židé jako „zbytek Izraele“
• Protižidovské zákony pozdního starověku

Mezitím islám od počátku chápal ostatní monoteistická náboženství Knihy jako chráněnce, nikdy neobsahoval snahu o jejich zničení.

Stoupenci islámu byli přesvědčeni, že je jejich víra oběma ostatním monoteistickým náboženstvím teologicky nadřazena. Na rozdíl od křesťanů neměli muslimové strach ze židovských vlivů, nebo dokonce z návratu k židovství, neboť pro ně nikdy nepředstavovalo takový osten jako pro křesťany. Proto neměli strach z atraktivity židovství (a křesťanství) a nemuseli se obávat ani přestupů muslimů k židovství či ke křesťanství. Na rozdíl od římské křesťanské pozdní antiky a především od křesťanského středověku nebyli Židé omezováni jako Židé, nebyli démonizováni a prohlašováni za bezprávnou divokou zvěř. Konverze z donucení, množící se v křesťanském středověku, byly stejně neobvyklé jako cílená pronásledování. (Str. 141)

kapitola Islám / Židé a křesťané jako chráněnci

• Muhammad a Židé: Spojenectví a války
• Korán: Náboženství Abrahamovo a jeho zkreslení
• Šíření islámu: Jeruzalém
• Právní postavení Židů

V pozdním středověku se objevuje nové téma, Židé jako majetek panovníka. Do jisté míry z toho plynula ochrana, ale za vysokou cenu, ať už finanční, nebo nepřímou – protože nevole lidu k panovníkovi se tak mohla přenášet i proti Židům.

Zvláštní status Židů přinášel světským panovníkům obrovské finanční výhody a pro Židy samotné znamenal k tomu adekvátní újmu, neboť žádoucí ochrana nebyla zadarmo. Králové si ji nechávali zvláštními odvody a konfiskacemi (captiones — „uchvácením“) draze zaplatit a z moci svého dispozičního práva nad židovským majetkem, jenž byl přece také jejich, směli zasahovat podle libosti. Mohli si půjčovat peníze za zvláštních podmínek, také profitovat především ze židovských úrokových obchodů a zisky z úroků jim opět generovaly daně. Tím vznikalo mezi panovníky a Židy osudové spojenectví, jež na jedné straně posilovalo monarchii, avšak na druhé straně činilo ze Židů v očích obyvatelstva přívržence často nenáviděné ústřední královské moci. Paradoxně se tak stávala ochrana Židů a jejich spojení se státní mocí, které panovníkovu ochranu podmiňovalo, jednou z příčin protižidovských útoků, při nichž se opozice obyvatel (nebo i lokálních knížat) obracela proti vládci. Ochrana, vykořisťování a pronásledování byly vždy úzce propojeny a na sobě závislé. (Str. 153)

Kromě toho, jejich odlišnost poskytovala záminku k obvinění z čehokoliv – z moru, neúrody, zločinů…

Nejistou situaci prohloubila popularizace a radikalizace náboženských základů antisemitismu, který se proměnil v masové hnutí dosud nebývalých rozměrů. Staré stereotypy a předsudky jako rituální vražda, posedlost krví, rouhavé zesměšňování křesťanského poselství a boj proti němu se vystupňovaly ve výbuchy nenávisti a krvavé masakry. Židé byli činěni zodpovědnými za vše, co si lidé nedokázali vysvětlit (neúroda, hospodářský úpadek, nemoci) a nakonec byli odlidštěni a démonizováni jako symbol zla ve spojení s ďáblem. (Str. 193)

kapitola Křesťanský středověk / Ochrana, vykořisťování a pronásledování

• Církevní židovské zákonodárství: Od ochrany k utlačování
• Světské právo: Židé jako majetek panovníka
• Strach ze sebevědomých Židů
• Křižácká tažení a pronásledování Židů
• Legenda o židovské rituální vraždě
• Pařížské pálení talmudu v roce 1242
• Obvinění ze zneuctění hostie
• Motiv židovské svině
• Mor a pogromy
• Vyhánění ze západní a střední Evropy

V raném novověku sílil rozum, objevili se myslitelé studující a obhajující židovství (byť s cílem jejich konverze ke křesťanství), ale také fanatičtí odsuzovatelé (za zmínku stojí Lutherův posun od opatrnosti k nenávisti).

kapitola Raný novověk / Mezi hebraismem a antisemitismem

• Johannes Reuchlin: Nová věda a právo Židů
• Martin Luther: židovstvo pravé křesťanské a židovstvo ďábelské
• Pozdní Luther: Nenávist a výzva ke zničení
• Křesťanský hebraismus a filosemitismus

Osvícenské vítězství rozumu znamenalo bohužel široké přijetí antisemitismu

Při těchto výtržnostech, které vypukly roku 1819 ve Würzburgu a rozšířily se po celém Německu, se spojily staré známé ekonomické předsudky (Židé jako vykořisťovatelé) s ještě staršími křesťanskými stereotypy (Židé jako vrazi Boha), které se zdály osvícenstvím a emancipací překonané. Zvláštní a novou výbušnou sílu vyvinula tato kombinace kvůli rostoucímu německému nacionalismu a obnovenému spojení podstaty státu s křesťanstvím, nyní převážně protestantským. Zároveň tu zaznívá spolu s obávaným přijetím Židů do křesťanského státu starý strach křesťanů z konečného vítězství židovství nad křesťanstvím. Tento strach byl ve všech dobách a ve všech svých projevech vždy spojen s nenávistí a často vedl k jejím výbuchům. (Str. 234)

kapitola Epocha osvícenství, emancipace a nacionalismu / Společensky akceptovaný antisemitismus

• Osvícenství: Židovstvo jako ztělesnění nesnášenlivosti
• Počátky emancipace
• Emancipace a nacionalismus
• Císařství jako antisemitská konsensuální společnost
• Židé v hospodářství a společnost císařství
• Rasová teorie jako vůdčí disciplína
• Politické strany a svazy v Německé říši
• Antisemitská Evropa: Od Dreyfusovy aféry k „Protokolům sionských mudrců“

A nakonec, nepopsatelné hrůzy masového vraždění, šoa.

Je třeba zdůraznit, že oběti šoa není možné chápat jako „následky války“, jako jakési „vedlejší škody“ války, tak strašlivé pro všechny zúčastněné jak se dodnes stále opakuje -—, jelikož němečtí a evropští Židé byli v konečném důsledku zabiti proto, že byli Židé, Hrály při tom roli různé z historie plynoucí odrůdy antisemitských předsudků a stereotypů, které všechny mohou být vražedné samy o sobě, a zejména společně; pro antisemitismus v šoa je však rozhodující mimořádně ostré zaměření na jeho základní a nejstarší prvek, s nímž se setkáváme už v biblické Knize Ester: Židé nejsou jako my, protože jsou Židé, jsou jiní než my, nejsou lidmi a stojí mimo obecně akceptované normy lidského rodu; jako takové nás infiltrují a šíří mezi námi nákazu svou cizorodostí a zvráceností. Protože nikdy nemohou být jako my a ani to nechtějí, existuje jediný prostředek, jak se před nimi bránit: všechny — muže, ženy i děti — vyhubit a vytrhat i s kořeny.

Toto již od starověku známé základní podezření antisemitismu se v šoa, spolu s rasistickou podporou akceptovanou v širokých kruzích, proměnilo ve smrtící zbraň. (Str. 309)

kapitola Od světových válek po současnost

• Výmarská republika: V předpeklí
• NSDAP: Boj proti Židům jako program
• Třetí říše: Od bojkotu Židů ke křišťálové noci
• Válka a šoa
• Po šoa: Kontinuita a vytěsnění
• Poučení ze šoa a návrat starých vzorců
• Kritika Izraele – a kdy je antisemitská
• Zpět do středu společnosti
• Islámský antisemitismus
• Bojkot Izraele: Diskuze kolem BDS

Poprvé se objevují i další témata, například nutnost rozlišovat mezi kritikou Izraele a antisemitismem.

Tak jako nelze kritiku Izraele automaticky podezřívat z antisemitismu, nesmí se naopak legitimní kritika stát prostředkem, který má antisemitské motivy maskovat, podle motta, že přece musí být možné kritizovat izraelskou politiku a nevysloužit si tím hned nadávku antisemita. Zde jsou přechody plynulé a v každém jednotlivém případě je třeba velmi přesně rozlišovat. (Str. 326)

Kniha je opravdu velmi užitečná a rozhodně stojí za přečtení. Opakovaně.

Odkazy: