Nebo laserové ablace a její využití jako pohon:

Paprsek bude do plazmatu dodávat stále další a další energii a plazma se bude víc a víc ohřívat. Částice se od sebe budou vzájemně odrážet, narážet do povrchu Měsíce a nakonec se závratnou rychlostí vymrští do vesmíru.

Tento proud materiálu by celý povrch Měsíce prakticky přeměnil v raketový pohon — mimochodem překvapivě výkonný. Proces, kdy je povrchový materiál tímto způsobem odpalován, se nazývá laserová ablace a jde patrně o slibnou technologii využitelnou k pohonu kosmických lodí. (Str. 47)

Některé otázky jsou ovšem tak bizarní, že na ně ani Munroe neodpovídá a místo toho je vkládá jako kapitolky Divné (a znepokojivé) otázky z mojí doručené pošty. Například:

• Jaké teploty by musela dosáhnout motorová pila (nebo jiný řezací nástroj), aby okamžitě vypálila všechny způsobené rány?
• Kdyby mucholapka podivná dokázala polapit člověka, jak dlouho by trvalo, než by ho zcela vysála a vstřebala?
• Za předpokladu, že dopravní letadla mají relativně stejný rezonanční kmitočet, kolik by bylo potřeba koček a na jakém rezonančním kmitočtu daného letadla by musely mňoukat, aby ho „sundaly“?

Ještě si k tomu přidejte autorův smysl pro humor, vyjádřený textem (zelená energie!):

A co Luke? Zanalyzoval jsem scénu, v níž využívá své nově nabyté Síly k vytažení svého světelného meče ze sněhu. Zde se čísla odhadují hůř, takže jsem si scénu pustil snímek po snímku a nakonec jsem dospěl k odhadu 400 wattů při maximálním nasazení. Kam se to hrabe na Yodových 19 kW a to navíc Luke udržel tento výkon jen na zlomek vteřiny.

Nejvýhodnějším zdrojem energie se tedy zdá být Yoda. Jenomže jelikož celosvětová spotřeba elektřiny se pohybuje kolem 2 terawattů, k pokrytí své spotřeby bychom potřebovali sto milionů Yodů. Celkově vzato tak přechod na yodovskou energii asi nemá smysl — byť by tato energie byla bezesporu zelená. (Str. 159)

i obrazem: