Wuwejův zápisník

Benjamin Kuras: Soumrak bílého muže

14.02.2019 22:19, Wu | knihy | komentáře -

obálka Soumrak bílého mužeKniha pečlivě prochází minulé i současné myslitelky a myslitele, kteří společnými silami usilují o narušení zavedených pořádků. Svým specifickým způsobem ironizuje jak systém bílého muže,

Jen co se bílý muž s bílým mužem dohodli po šestnácti milionech mrtvých zastavit vzájemné vraždění válečné, vrhají se na vraždění revoluční, v němž bílý muž povraždí dalších dvacet milionů bílých mužů, žen a dětí. Dvacet let nato jich další bílý muž povraždí dalších čtyřicet milionů. Vypadá to, jako by se bílý muž na vrcholu své evoluce coby pán planety rozhodl sám sebe zlikvidovat, aby uvolnil místo jiným.“ (Str. 12)

tak jeho narušitele, takže po většinu knihy není (příliš) poznat, jaký je vlastně autorův názor. Což je skvělé, protože ve srovnání s například knihou Petra Bakaláře tato paradoxně vyznívá neutrálněji – a přitom není vědou, jen souborem esejů.
(Názor samozřejmě má a vysloví ho jasně v posledních kapitolách.)
Proti Bakalářovým tezím o judaismu se mimochodem vymezuje silně, po příkladech nejkřiklavějších nepravd či nepřesností píše:

Všechno doslovné citáty z Bakalářovy knihy. Věda tak fascinující, že nemůžeme odolat pokušení dočíst ji do konce a sledovat, jak Žid ničí civilizaci bílého muže, kterou sám vytvořil. K tomu si toto vědecké dílo prošpacírovává všechny ty klasické antisemitské pamflety od Protokolů sionských mudrců po Mein Kampf. Marxe samozřejmě označí za typického Žida, třebaže byl už druhou generaci křesťan obrácený na ateismus a náruživý antisemita.“ (Str. 31)

A následně na to naráží zmínkami o „židovském spiknutí na obranu bílého muže“. Když už jsme u toho Bakaláře, je tu řeč i o eugenice

Eugenika měla od samého začátku jeden velký problém: ne že by genetické rozdíly mezi jednotlivci a skupinami neexistovaly a nedaly se dokumentovat, nýbrž kdo má rozhodovat o tom, kteří jednotlivci či skupiny patří do kategorie správné a které do kategorie vadné. Takové rozhodování končívá vražděním, jehož obětí se může stát kdekdo, podle potřeby nebo rozmaru rozhodujících. Prostě proto, že jakmile se vytvoří i jen teoretická příležitost beztrestně rozhodovat o životě či smrti druhých, vykonávačských funkcí se dříve či později nevyhnutelně ujmou vrazi a lupiči nebo se vrahy a lupiči takoví lidé svou samotnou mocí stanou. Stačí k tomu potlačit a ze svého chování vyloučit některé vrozené lidské emoce jako soucit a svědomí.“ (Str. 18)

O skupinové evoluční strategii nebo inteligenci:

A je to opravdu problém rasy? Jestliže ano, jak vysvětlit výsledky britského školního průzkumu, v němž černé dívky skórují na úrovni bílých hochů? Nebo jak vysvětlit v témž průzkumu diskrepanci ještě nápadnější: až o třetinu vyšší výsledky dětí indických než pákistánských a bangladéšských? Jsou přece táž rasa. Není to přece jen výsledek kultury, ideologie, nastavení mysli a ochoty přizpůsobovat se a učit? V tomto konkrétním případě rozdíl mezi tvořivostí a přizpůsobivostí hinduismu a netvořivostí a nepřizpůsobivostí islámu?
To jen tak otázka do pranice, která otevírá další nedořešenou: Jaké procento vlivu na inteligenci a tvořivost je určené geny a jaké memy čili nastavením mysli?
“ (Str. 12O)

Jsou to ale věci spíše okrajové, hlavní jsou zmínění tvůrci i narušitelé civilizace. Namátkou pár příkladů – Malthus s jeho obavami o uživení lidstva, Lovelockova záchrana lidstva záchranou planety, historie útlaku žen a program jejího osvobození Simone de Beauvior, vzestup bílé ženy pod vedením Betty Friedan, dvě „železné dámy“ Golda Meir a Margaret Thatcher, obohacování černošskou hudbou, názory Ayn Rand (Atlas Shrugged), filozofické vyrovnávání se nacistickou a postnacistickou érou (Viktor Frankl, Erich Fromm, Wilhelm Reich, Hannah Arendt), a tak dále a blíže současnosti – studie Thilo Sarrazina o tom, že Německo páchá sebevraždu, studie Byrona M. Rotha o imigraci s názvem Úskalí odlišnosti, chápání civlizace bílého muže jako systému výpůjček a směsí podle francouzského filozofa Philippe Nema a tak dále. Tohle je asi nejsilnější část knihy a člověku nezbývá než obdivovat jednak kolik toho Kuras sestudoval, jednak eleganci a výstižnost jeho převyprávění.

Téměř unikátní génius civilizace bílého muže spočívá v tom, že se po celé své dějiny (někdy víc, někdy míň) dokázala oživovat a obohacovat nápady zvenčí a dokázala si je přivlastnit. Potřebovala k tomu jen jasný žebříček hodnot, který jí signalizoval, jaké cizí nápady jí prospějí a jaké ne. Ten se jí vytrácí z vědomí.“ (Str. 129)

V závěru se tedy dostáváme k formulaci toho, že tisíce let budovaná, v mnoha ohledech nejvýkonnější a cenná kultura nečelí vnejším vlivům a místo toho se sama zpochybňuje a podkopává. A že je třeba pracovat na její záchraně.

Aby ta naše záchrana byla proveditelná a nevedla cestou nepřekonatelného odporu, musí probíhat na dvou frontách. Na jedné stavět překážky přílivu dekonstrukce zvenčí tak, aby bez námahy a bez odporu odtekla zpět, odkud pramení. Na druhé odstraňovat z cesty našeho tvoření balvany sebenedůvěry, sebemrskačství a sebenenávisti. Ono fixní nastavení mysli, že za svoji civilizaci zasloužíme potrtestání a pohrdání, smíšené s arogancí sebeklamu, jací jsme stále kabrňáci a nikdo nám nesahá po kotníky.“ (Str. 202)

Tuhle knihu rozhodně doporučuji, ať už s jejími závěry souhlasíte, nebo ne, protože čtivě zpřístupňuje historii i současnost přemýšlení o civilizaci a kultuře.

Odkazy:

nakladatelství Eminent, Praha 2012, ISBN 978-80-7281-445-9, cena 229 Kč

12345
1550179140000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online