Po pravdě řečeno jsem o politickém konzervatizmu nic nevěděl, takže mě Kurasova definice zaujala: „Konzervatismus není ideologie. Konzervatismus je způsob praktického uspořádání společnosti, který maximálnímu počtu lidí umožňuje maximální realizaci jejich talentového, tvůrčího, ekonomického, kulturního a civilizačního potenciálu praktikováním jejich nejlepších vlastností, aniž by potřebovali využívat svých špatných vlastností. A který z této tvorby dokáže konzervovat a předávat to nejlepší, nejhodnotnější a nejtrvanlivější, na co je možné přirozeně navazovat, na čem se dá stavět tvorba další, čímž se dá vytvářet kontinuita civilizace a civilizovanosti.“ (str. 26)
Zajímavá; jak se tak na ni dívám, je pravolevě neutrální. Trochu mi uniká, proč Kuras ztotožňuje konzervatismus s pravicí, listoval jsem příslušnou kapitolkou sem a tam a nic. Zřejmě jde o individualismus versus kolektivismus, ale není to málo?
A další citát: „Většina dnešních zelených k socialismu tíhne z víry, že socialismus hájí drobného člověka a jeho zájmy proti nadnárodním megakorporacím, které jsou hlavními ničiteli planety. Mají pravdu v tom druhém, ale mýlí se v tom prvním. V dnešním spektru evropské politiky je zcela jasně vidět, jak vládnoucí socialistické strany - a mimochodem i celá Evropská komise - tančí podle lobbyistických pokynů nadnárodních korporací a vydávají zákony, které zvýhodňují korporace a ztěžují život menším podnikům a živnostníkům, vedou je ke krachu a nutí je stávat se zaměstnanci nebo subdodavateli megakorporací.“ (str. 41)
Divná argumentace. "Socialismus" se přece nerovná "vládnoucí socialistické strany", nebo ano? Jo a pozor, to, že tohle říkám, neznamená nutně, že jsem socialista. Jen abychom si rozuměli.
Zpátky ke knize, základní tezí je, že pravicové nebo levicové smýšlení osob je silně ovlivněno, podobně jako zdraví a život vůbec ("jste to, co jíte"), tím co konzumují. Převažuje-li v jejich staravování hromadnost, levnost, náhražkovost, polotovary, rychlé občerstvení apod., jedná se o jídlo levicové a tudíž nelze očekávat volební a politické preference pravicové. Podle Kurase je velmi záhodno pravidelným tréninkem přeškolovat své zvyky na pravicové speciality, čímž se od základu změní společnost. Je to pochopitelně nadsázka, ale proč ne. Ne že by snad složení potravy nějak významně měnilo názory, ale dlouhodobá změna návyků - vychutnávání si ingrediencí, udělání si času na připravu jídla, soustředění se na každý detail - by nějaký vliv mít mohla.
A aby nám to přeorientovávání lépe šlo, přináší Kuras spoustu receptů ze všech koutů světa, pokaždé na svébytné, individualistické, tedy "pravicové" pokrmy. Když vynechám politické teorie, je to opravdu zajímavá, stručná a inspirativní kuchařka. Že je dobrá se pozná snadno - vždycky, když jsem se začetl, dostal jsem hlad. A po kapitole plné lilku čili baklažánu jsem si dokonce dva koupil, abych alespoň jednu ze specialit vyzkoušel. Kuras je labužník a o jídle umí psát velmi poutavě.
Jestli se vám bude kniha líbit bude nejspíš hodně záležet na tom, co od ní očekáváte.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.