Jazyková lahůdka. Jsem si jistý, že i kdyby psal o něčem méně zajímavém a přitažlivém (no, po pravdě řečeno, takové jsou všechny ostatní činnosti), stálo by to za to. Možná až na obecnou psychologii. A kdo ví, jestli by i z toho neudělal zábavné čtení. Těch hříček, náznaků, inteligentního humoru! A plný, barvitý způsob vyjadřování. Třeba věta v těle se nám na různých místech hromadí všelijaké chuchvalce a zádrhely neproudících energií, které tuhnou, tuchnou, tlí a puchnou; není to nádhera?

Taoismus je tu pěkně promíchaný s moderními poznatky, kupříkladu tyhle vyjmenované druhotné zisky z nemocí (poprvé asi Freud, hodně rozvedl a zpopularizoval Eric Berne a typické téma psychosomatiky):

Taoismus se nezabývá u sexu aspekty sociálně mravními, nýbrž zdravotními a léčebnými, fyzicky i psychologicky. Co je léčebné, to je bohulibé. Ne každý z nás se chce léčit, protože léčit se znamená brát za sebe odpovědnost. Svět je plný lidí, kteří budou raději churavět, aby mohli odpovědnost svádět na někoho či něco jiného, či aby své milované a milující za něco vytrestali nebo jim alespoň měli co vyčítat a zkomplikovali jim život. Léčit lidi, kteří nechtějí být léčeni, je v taoismu hrubým porušením kosmických zákonů. (Str. 32)

No a tao sex, to je kapitola sama pro sebe; četl jsem to mnohokrát v nejrůznějších příručkách, o vtahování energie, o taoistickém svalu a jeho stažení. Podle mých zkušeností to ale funguje přesně naopak, stažení vyvrcholení nezastaví ale uspíší, klíčem je uvolnění – ale o tom se nikde nepíše. Jestli oni všichni ti západní taoisté nevyprávějí pohádky a neopisují je jeden od druhého?

Každopádně popisy jsou hravé a evokují „výčtovost“ starých čínských spisů:

Sexuální energie se vyskytují v různých formách a stupních, které spadají do dvou základních a velmi odlišných kategorií zvaných chtíč a něha. Rozdíly mezi nimi jsou naprosto zásadní a to tyto: Chtíč zotročuje, něha osvobozuje. Chtíč duši mrská, něha ji chlácholí. Chtíč válčí, něha smiřuje. Chtíč je sebestředný, něha se otvírá světu. Chtíč je bigotní, něha je zvídavá. Chtíč je panovačný, něha je hravá. Chtíč nás ochuzuje, něha obohacuje. Chtíč vyčerpává, něha oživuje, hojí a léčí. Něha je energie terapeutická, a to v kontextu sexuálním i nesexuálním. (Str. 49)

S nelibostí jsem si ale všiml, že už i tady jsou zárodky pozdějšího zkreslování a překročení hranice, kdy se z nadsázky stává manipulace a nesmysl. Jako třeba tady:

Z mužů se tak pomalu ale jistě stává zbytečnost, ne-li škodná.

Nahání jim to takovou hrůzu, že ztrácejí mužskost i mužství. Činí tak mnoha důmyslnými způsoby. Někteří se uchylují k samoobsluze, je to bez problémů. Z jiných vyrůstají homosexuálové s tvrzením, že se tak již narodili jako plnoprávná biologická predispozice a etnická menšina, která žádá právo stát se většinou. Biologická predispozice je pojem laskavější k jejich matkám než tvrzení, že to zavinily ony, jak bylo v módě donedávna. Jiní se vrhají na násilnictví jako jedinou možnost, jak si vracet nad ženami iluzi moci. (Str. 10)

Že žádá právo stát se většinou? To nemohl myslet vážně… nebo ano?

Odkazy:

• Tao sexu v ČBDB
• Tao sexu v Databázi knih

KURAS, Benjamin. Tao sexu. Praha: Eminent, 2003. ISBN 80-7281-178-9.