Je to tady. Po více než deseti letech pomalého upgradování a kupování použitých (ačkoliv celkem slušných) počítačů si dopřeju zbrusu nový stroj. Čeká mě určitě spousta problémů, protože většina zařízení, složitějších než otvírák na konzervy, mi klade tuhý odpor. Já se také nevzdávám, takže často odcházím spát pozdě v noci, sice jako vítěz, ale totálně vyčerpaný a frustrovaný, s utkvělou myšlenkou "stojí mi to za to?". Stojí.
Přípravu a pečlivý výběr jsem nepodcenil. Stáhl jsem si ceník a pln optimismu začal vybírat. Ovšem optimismus mě rychle přešel. Takových nových zkratek, co tam bylo... disky se teď připojují na nějaké SATA, nebo SATA-2 rozhraní. Grafika už dávno není na AGP, teď letí PCI express. Paměti? Když jsem je naposled kupoval, říkalo se SIMM a DIMM, dnes DDR nebo DDR-2. Jediné co se nezměnilo je rozštěpení světa hardware na AMDčkaře a Intelisty. Ještě že tak, výběr se mi zúžil na polovinu. Ale i přesto jsem se dost ztrácel, než mi přišel do cesty článek Radka Hulána "Jaký si dnes koupit počítač?". Pomoc v pravou chvíli.
Sestavu jsem sestavil, vyzbrojil se dodatečnými otázkami typu: "Na desce je 7.1 zvukový čip, zatímco já mám 5.1 reproduktory. Není to problém?" nebo: "Grafická karta má v popisu DVI, ale můj monitor má klasický VGA analog. Má ta karta taky analog?" a vyrazil jsem do kamenné prodejny. Internetový obchod je fajn, ale představa, jak v případě reklamace něco balím do balíčku, v horším případě do balíku, nesu na poštu, pojišťuji a týdny čekám, mi nedělá dobře. Radši si připlatím, ale vím, kam můžu jít křičet, když něco selže. V obchodě to dopadlo dobře, nakonec jsme se domluvili, tedy oni mi domluvili, že do těch dílů co jsem si vybral nemá cenu dávat procesor co jsem si vybral, ale ten, co mi vybrali. Takže co to bude?
Tak mi držte palce, jdu instalovat...
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.