Celý svět kolem nás se jen hemží náznaky toho, jak je všechno důležité, proto nás ani nenapadne, že by to mohlo být jinak. Jenomže čím jsme starší, tím je seznam priorit v našem životě delší, takže málem přestáváme vědět, co je důležitější. (str. 29)

Jenže ony ty věci jednak nejsou ani zdaleka tak důležité, jednak nám úzkostlivá snaha jim dostát přináší zbytečný stres.

Problém je, že vše podstatné je zároveň pouto. Nikdy nevíte, kdy se pouto najednou pomátne a začne se vám obtáčet kolem krku jako had. (Str. 33)

Už je vám to povědomé? Buddhistické nelpění na pomíjivých věcech. A také taoistické plynutí s proudem, nevzdorování řádu věcí. Ano, přesně tohle jsou autorova východiska, více než dvacet let se zabývá východními duchovními systémy a naukami. V podstatě kniha nepřináší nic nového po stránce obsahové, forma je ale nová zcela. John C. Parkin vyextrahoval čistou podstatu - opustit utkvělé představy o tom, co by se mělo, přestat na nich lpět a nevzdorovat řádu věcí - a naservíroval ji důrazným až průrazným jazykem.

Nejharmoničtějším způsobem, jak vyžít s nedokonalým světem kolem nás, by bylo buď změnit to, co považujeme za nedokonalé, anebo to vše proste v dané podobě akceptovat. Bohužel většina lidé ke světu přistupuje jinak, než je načrtnuto v předchozí větě. (Str. 99)

Po krátkém úvodu o pozitivním vlivu rezignace, o změně (nejen) vnímání v okamžiku, kdy už to pachtění konečně vzdáme, po základních technikách jako je přijímání světa, nezaujatý pohled, uvolnění nebo vědomé dýchání, se pouští do všech oblastí života a přesvědčivě ukazuje, že se představami o tom, co by se dělat mělo, svazujeme prakticky pořád. Jídlo, vztahy, nemoci, peníze, počasí, role mírumilovného beránka, sebeovládání, disciplína, problémy, strach....

Jako bonus je zde pár pozic pro rozvíjení energie čchi, ale opět adaptovaných a upravených:

Rozvalte se ve svém oblíbeném ušáku, ze kterého obvykle sledujete televizní seriály. Klidně si nechte puštěnou televizi, pokud jste na to zvyklí. (Začátek pozice Držení kachních vajec, str.215)

Pozice v pohybu, Objevování bílých hor a Potápění v mělkém jezeře jsou opět originální postřehy, ještě bych k tomu přidal jednu - Hlazení žhavou lávou (tipnete si, co jsou všechny tři zač?).

Pro mě je to jedna z lepších moderních knih o duchovnu, i když na to nevypadá.

Jestliže vám na srdci leží blaho všech lidí kolem vás, určitě budete muset dřív nebo později čelit nezvratitelnému faktu, že nejste schopni zavděčit se každému, koho v životě potkáte.

To je prostě fakt. I kdybyste nakrásně chtěli být Ježíšem Kristem, stejně se vyskytne určité procento lidí, kteří vás nebudou mít rádi, polezete jim na nervy, nebo je budete doslova srát. Ostatně Ježíš nedopadl o mnoho lépe. (Str. 154)