Výbor z taoistických spisů z čínských originálů do němčiny přeložil a uspořádal Wolfgang Ommerborn, do češtiny je pak převedla Zuzana Lajčíková. Možná by stálo za pokus uváděné výňatky z Tao te ťing srovnat s fascinujícím překladem Berty Krebsové, ale já se do toho nepouštěl. Pro celkový dojem stačí i překlad překladu.

Kniha na mě působí stejně jako v poslední době většina podobných výborů z prastarých myšlenek – totiž zcela nepoužitelně. V polovině textů je moudrost ukrytá tak dobře, že se nedá najít (k čemu je vyprávění Lie-c' „Která země je nejlepší?“, popisující zemi na jižném okraji západního pólu, zemi středu a zemi na severním okraji východního pólu?), v druhé polovině sice myšlenka k rozeznání je, ale jak ji aplikovat a k čemu? Kupříkladu Umění a příroda od téhož Lie-c':

Jeden muž ze státu Sung vyřezal pro svého knížete list morušovníku z nefritu. Tři roky mu trvalo, než byl se svým dílem hotov. Ostrými nástroji vyřezal řapík, jemné vroubky po okraji listu i hladké plošky na jeho povrchu, takže kdyby se tento list ocitl mezi skutečnými listy morušovníku, nenašel by nikdo jediný rozdíl. Tento muž byl za svou šikovnost odměněn tím, že směl od toho dne žít na náklady státu Sung.

Když se to doslechl mistr Li, řekl:

Kdyby nebesa a země potřebovaly také tři roky na to, aby stvořily jediný list, pak by nejspíš existovalo jen velmi málo listů. Z tohoto důvodu se moudrý člověk spoléhá na působení tao, a ne na učenost a šikovnost. (Str. 36)

Ano. Jenže taoismus není prostá nečinnost, je to pravé konání v pravou chvíli, v souladu s tao. Zahodit tři roky na udělání listu, který vyroste sám, je jistě absurdní. Investovat tři roky a získat doživotní rentu už tak absurdně nevypadá. Nebylo to pak také v souladu s během věcí? Zkrátka, ačkoliv dávná učení jsou úžasné duchovní cesty, nutně potřebují adaptaci na moderní svět. Něco jako udělal William B. Irvine se stoicismem.

Příběhy a vyprávění ve svém souhrnu přinášejí všechna témata taoismu – radikální relativismus (sen versus skutečnost), odmítání lidských ambicí a návrat k prosté a spontánní podstatě, plynulé přecházení věcí z jednoho pólu do druhého, jednota všeho v tao a konečně moudrý, Opravdový člověk:

Opravdovým člověkem, jehož se už nic nedotýká, který vším proniká, který se ponoří do proudu přirozené proměny věcí a nechá se jím unášet, nereflektuje, a přece ví vše, nejedná, a přece nenechává nic nedokončené. Opravdový člověk je charakterizován měkkostí vody, která však nakonec dokáže proniknout i tím nejtvrdším kamenem, nebo ohebností tenkého bambusu, který však odolá i nejsilnější bouři. (Str. 139)

Ale jak jsem už zmiňoval, použitelnost je mizivá, je to takové snění. Slova jako sen motýla.

Odkazy:

• Slova jako sen motýla v ČBDB
• Slova jako sen motýla v Databázi knih

Slova jako sen motýla (Myšlenky taoismu). Praha: Vyšehrad, 2001. ISBN 80-7021-527-5.