Psáno v roce 1998 pro vůbec první stránky, které jsem si vytvořil. Pročetl jsem spoustu charakteristik pojmu a ze zjištěných informací text sestavil. Předpokládám, že článek jako kompilát může mít věcné chyby i další nedostatky, také stylově nic výrazného - ale jako vysvětlení se sem myslím hodí.

---

Wu-wej je pojem z taoismu, staré čínské filozofie, ze které se vyvinulo i taoistické náboženství. Proto se na úvod pokusím stručně shrnout její základy.

Mezi největší čínské mudrce je právem zařazován Lao-c', „Starý mistr“. Jeho filozofie je svým základem rozdílná od filozofií západních – ty jsou soustředěné na podání dokonalého výkladu světa, který by uspokojil náš rozum, naše logické myšlení. Lao-c', zdá se, spíše poukazuje na poznání vyšší roviny, než na jaké se pohybujeme obvykle. Nejde ani tak o přesné a logické vývody, spíše si hraje se slovy a předkládá nám svoji moudrost, ke které dospěje člověk stářím. Možná právě proto „Starý mistr“. Chce, aby naše myšlení přešlo ve zření a nakonec v prožívání, čímž ovlivnilo náš život.

Lao-c', jak praví pověst, se na konci života, unaven lidskou společností, rozhodl odejít do pustin. Strážce hranic, který věděl, co je onen poutník zač, se ho snažil zadržet, ale žádné argumenty nepomáhaly. Proto alespoň mudrce požádal, aby shrnul své názory a zaznamenal je pro příští generace. Lao-c' souhlasil, odebral se do ústraní a po třech dnech předal strážci své dílo. Je psáno krásným básnickým stylem, je to umělecké dílo, soubor básní. Během věků se mu začalo říkat Tao-te-t'ing.

Lao-c' radikálně odstraňuje antropomorfický pohled na boha a přírodu. Nebe a země nemají lidské city. Všichni tvorové, vše z přírody, má svůj čas. Až ten vyprší, jsou odhozeni a rozšlapáni. Dokud jejich čas trvá, je vše připraveno pro jejich potřeby… Ale přesto Lao-c' nepovažuje běh přírody za náhodný a nesmyslný, neuspořádaný. Ne. Ví, že podstatou světa je neustálé střídání, neustálá proměna. Přestože vše, co vzniklo, i zaniká a pomíjí, není to marné, proměny se dějí podle určitých zákonitostí. Znamená to, že tvůrčí princip je vůdčí a v čase působící síla, její počátek je v nepatrných zárodcích a těchto bychom si měli být vědomi.

Taoismus hledá něco, co zahrnuje a přesahuje náš svět s jeho proměnami, je mimo osobnost, jevy, mimo cokoliv, co můžeme definovat nebo popsat. Není to nějaké „něco“ vedle jiných věcí – prostě se to lidským myšlenkám naprosto vymyká. Jen proto, aby o tom mohl Lao-c' psát, nazval to Tao. Slůvko původně znamená cestu vedoucí k nějakému cíli, směr. Tao není ničím hmotným ani duševním, vše ale pochází od něj. Řídí se jen sebou samým, vše ostatní dostává svůj smysl jeho prostřednictvím. Spočívá samo v sobě, projevuje se věčnou proměnou, oběhem. Lao-c' srovnává Tao s duchem prázdného údolí, jež plyne nepřetržitě a vytrvale jako vodopád, je to temné tajemství, nebezpečné, propastné, nejvyšší pohyblivá moudrost, nevyčerpatelno. Jindy ho přirovnává k vodě v mořích, hlubokých proudech, které se drží vespod a můžou přijímat další vodu, aniž by se naplnily nebo přetékaly.

Tao je tedy cesta řádu, podle nějž se přítomnost vyvíjí v budoucnost a zahrnuje absolutní souvislost všech současných jevů, věcí, do níž je zapojen i člověk. Souvislost je to dynamická, stále se měnící, a jejím základem je působení dvou polárních sil, principů, jimiž se Tao projevuje. Jsou to jang a jin. Jang je spojován se vším světlým, silným, aktivním, mužským. Jin je naopak spojen se vším tmavým, negativním, pasivním, ženským. Jin však nesmíme brát jako ten špatný, je pouze jiný, protikladný k jang. Ve všem, v jakémkoliv jevu, na který si vzpomeneme, lze rozeznat tyto principy. To že základní energie vesmíru je polární, vůbec nevede ke konfliktu, síly se doplňují, střídají a prolínají. Abychom o nečem mohli říct že je světlé, musíme mít něco, co je tmavé… Symbolem Taa, působícího tímto způsobem, je známý znak jin-jang, monáda.

(zdroj obrázku Wikipedie)

Chceš-li něco zúžit,
musíš se tomu nejdříve rozšířit.
Chceš-li něco zeslabit,
musíš tomu nejdříve nechat zesílit.
Chceš-li něco převrhnout,
musíš to nejdříve postavit.
Chceš-li od někoho něco dostat,
musíš mu nejdřív něco dát.
Tomu se říká - tlumit své světlo.
Takto měkké vítězí nad tvrdým,
slabé nad silným.
Nejlépe je nechat rybu v její hlubině.
Nejlépe je nechat nejostřejší zbraň v skrytu...

Jak se může člověk vyhnout utrpení? Naučit se žít správně.

Co to ale znamená? Je to výraz naprosté spontánnosti, přirozenosti chování a konání, podivuhodné prostoty člověka, který se dokázal nalézt v pouhém prostém bytí, splynul se životem, neblokuje jeho plynutí nutkavými záměry. Takový člověk umí reagovat správně i na naprosto neznámé a nenaučené situace. Je spontánní způsobem nazývaným WU-WEJ(ne-činění). Čím je člověk méně přijímající, čím bezohledněji prosazuje vlastní představy a záměry, tím rušivěji zasahuje, tím více se vzdaluje Tau. Proto má používat ne-jednání, ne-činění.

Jednej bez zasahování,
uskutečňuj bez vměšování,
chutnej bez vychutnávání.

Nahlížej v malém velké,
v nepočetném mnohé.
Odplácej křivdu ctností.

(Tao-te-t'ing, 63. kapitola, překlad Berty Krebsové)

WU-WEJ je tedy „ne-činění“,„ne-jednání“, nejednání v rozporu s přirozeným řádem Taa, nenucení, nevměšování se, nedělání věcí za každou cenu, plynutí s proudem, plachtění ve větru. Člověk zná principy a způsoby všech věcí, ať přírodních, či lidských, a umí je využívat tak, že spotřebuje minimum energie. Znalost to však není jen intelektuální, spíše je podobná nevědomé inteligenci, cestě nejmenšího odporu. Nevylučuje jakékoliv úsilí, ale je to pak úsilí v pravou chvíli a je v něm něco nenuceného. Jde také o neodporování proudu života – tedy ne potlačování přání, ale proudění s okamžikem, zkušenostmi a city.

Pokud se naučíme, nebo spíše dokážeme takto jednat, pak přestaneme mít pocit své odlišnosti, svého oddělení od plynoucí současnosti(Taa). Zmizí napětí mezi ‚já‘ a ‚mojí zkušeností‘, dospějeme k intuitivnímu poznání.

---

Inu, taoismus mě tehdy fascinoval, i svůj nick jsem podle něj zvolil. Dnes už mě nechává klidným a pokud jde o přezdívku, používám raději krátkou formu Wu. Podívejte se také na přemýšlení o přejmenování blogu.