Kdokoli se chce zmocnit světa a zacházet s ním,
ten - jak já jsem viděl - ztroskotá.
Neboť svět je posvátná nádoba,
s kterou nelze zacházet.
Kdokoli s ní chce zacházet, zničí ji.
Kdokoli si ji chce přisvojit, ztratí ji.

Mezi bytostmi některé vedou, jiné následují.
Dech některých vane jemně, jiných prudce.
Některé jsou silné, jiné slabé.
Některé se dovršují, jiné uvadají.

To je, proč moudrý odmítá vše,
co je přehnané,
co je výstřední.
co je přes míru.
(Str. 94, 29. kapitola)

„Další problémy se objevily, když jsem svůj překlad začala porovnávat s překlady jinými. Musela jsem znovu prověřovat opodstatněnost svých interpretací, zdůvodňovat svá pojetí tam, kde z hlediska gramatického byl i jiný výklad možný, případně si dokazovat neúnosnost mylných překladů.“ (Str. 7)

Výsledek je naprosto fascinující a ne náhodou se na záložce píše, že překlad Berty Krebsové „představuje dodnes jedno z nejzávažnějších děl české sinologie. Je pilířem, na němž stojí veškeré naše další studium čínské filozofie.“ Za každou kapitolkou Tao te ťingu je zařazen rozsáhlý filologicko-filozofický výklad. Autorka tu komentuje jednotlivé myšlenky dané kapitoly, zařazuje je do celé filozofie, vysvětluje, proč zvolila tu kterou interpretaci či význam slova, uvádí i alternativy a vše porovnává s dalšími překlady. Je to pokaždé několik stránek drobným písmem a čtou se jako detektivka.

„V této kapitole uplatňuje autor svou virtuozitu v paradoxní hře se slovy, k níž dává čínština mimořádné možnosti. Činí tak pomocí výrazů, jichž lzze užít v různém smyslu i v různé gramatické funkci. Je to jednak slovo č', jež znamená 'znát, vědět, chápat, rozumět, poznat', a slovo ping, znamenající 'nemoc, onemocněnt, trpět, utrpení, soužení, vada' atd. V první větě je tedy možno překládat 'znát nepoznané' nebo 'chápat nepochopitelné', 'rozumět nesrozumitelnému'. anebo 'vědět, že nevím', což vzhledem k Sokratovu výroku svádí evropské badatele nejvíce; ovšem další věta: 'nevědět, že vím', nedává dosti smyslu. Proto se různě obchází; RW například má: 'Vědět, že nic nevíme, je nejvyšší. Nevědění považovat za vědění je utrpení' (Wissen, dass man nichts weiss, ist das Höchste. Nichteissen für Wissen achten, ist Leiden). JB má: 'Kdo má vědění, ale činí dojem nevědoucího, je na výši; kdo činí bez vědomostí dojem vědoucího, je nemocen.' J. J. L. Duyvendak, který přizpůsobuje svou verzi výroku Konfuciovu (...)
Svou verzi jsem zvolila se zřetelem k předchozí kapitole, v níž se mluví o tom, co zůstává 'nepoznané', co 'není známé', a protože, jak jsme mohli již několikráte zjistit, existuje mezi jednotlivými kapitolami zpravidla určitá návaznost, domnívám se, že správnější interpretace se 'chápat, co není známé, co nelze poznat'.“
(..., str. 189, komentář k 71. kapitole)

Všimněte si rozsahu a velikosti písma komentáře (str- 212-213):

Na konci knihy je ještě uveden kompletní text v originále, pro případ, že byste si chtěli něco zkontrolovat sami...